Dobrý den, kolegové, ještě jednou. Na rozdíl od mé předřečnice se nedomnívám, že jde o mezery, a to zahraniční rodičovství už uznáváme a máme na to nástroje. O co jde? O homosexuální rodičovství, pojďme si to rovnou říct. Já jsem rodinný advokát, dělám to 35 let. Rodinné právo i podle evropských zakládacích dokumentů je ze všech odvětví práva nejvíce svázáno s vývojem jednotlivých států, tradic, zvyků. Na straně 8 toho dokumentu, který projednáváme, se říká: Každý stát má své tempo a směrem společenského, historického a kulturního vývoje. Proč tedy nenechat na kulturním vývoji toho kterého stojí, kam dojde? ČR byla velmi moderní v otázkách volebního práva žen. Měli jsme ho tady na začátku 20. století. Jiné státy, např. Švýcarsko, je uzákonily o 50 let později. Teď jsme v otočené situaci, některé státy mají homosexuální rodičovství už ve svém vnitrostátním právu. Nechme ČR, ať k tomu dojde sama.

To nařízení vypadá, a je tak popsáno, že má dopadat jen na mezinárodní prvek. Ale je zcela jasné, a to vám jako rodinný advokát můžu říct, že po jeho přijetí se dá očekávat obcházení toho mezinárodního prvku. Lépe řečeno umělé vytváření zahraničního prvku tak, aby byla ohýbána vnitrostátní právní úprava.

Otázky rodičovství v ČR tvoří komplex velmi složitých vztahů, zvyků, literatury, jurisdikce, škol na právnických fakultách. Je to tak zásadní, že by k tomu měla probíhat, a taky vidíme, že probíhá, celospolečenská debata, která by ale měla vyústit odspodu v případnou změnu vnitrostátního práva přirozeným způsobem, tak jak legislativa má vypadat. Ne shora.

Závěr jsem si tady napsala: V kontextu české společnosti je přijetí toho nařízení předčasné a vláda to, byť velmi opatrně, vlastně taky uvádí.

Řeknu vám příklad. Soudní příslušnost. Soudní příslušnost je způsob, jak určit, který soud, který stát a podle které právní úpravy se v té které věci rozhoduje. Článek 6 toho materiálu, který probíráme. Naše právní úprava, česká právní úprava vychází z obvyklého pobytu dítěte. Ale nařízení umožňuje založit právo i podle narození dítěte, nebo podle obvyklého pobytu rodiče v době zahájení řízení. Z toho zcela evidentně plyne, že už jenom z hlediska soudní příslušnosti se nabízí poměrně velká platforma pro tzv. forum shopping, termín, který znamená, že se rodiče poohlédnou po Evropě a ten právní řád, který se jim tam líbí, tak ten si vyberou.

Podobně v čl. 16 je uvedeno rozhodné právo, které je podle toho navrhovaného nařízení dané obvyklým pobytem osoby, která dítě porodila v okamžiku porodu. Co to ale znamená? Že homosexuální páry, které nemohou na území ČR fakticky osvojit děti, si budou objednávat narození dítěte u náhradní matky, která porodí v zahraničí, čímž bude dán mezinárodní prvek, a tedy rozhodné právo, tím pak dojde k určení otcovství podle zahraničního práva, které pak bude povinně uznáno v ČR.

Rozumím tomu, že to je cílem snah toho nařízení. Ale pak si myslím, že debatu o tom máme vést tady, na půdě sněmovny a Senátu, vést ji jako důsledek celospolečenské debaty, ne ji přijmout oklikou, jako trochu Trojského koně ve formě nařízení.

Moje expertka, moje kolegyně, paní doktorka Šínová, proděkanka z olomoucké právnické fakulty, mi napsala, je výrazně mladší než já, napsala: Jsem moderně smýšlející, ale u tohoto nařízení mám obavu z toho, že nám EU vnucuje nastavení rodičovství tak, jak ho některé státy, vč. ČR, ještě neakceptují. Těmto státům se tak vytváří špatná pozice, že budou muset vše, co nevyhovuje, odmítat, výhradou veřejného práva, a tím se dostaneme do špatné pozice a budeme kritizováni za to, že tuto špatnou pozici zastáváme. To je důvod, proč na podvýboru pro rodinu jsme přijali velké negativní, velmi propracované, musím říct, že na Senát a běžně přijímané návrhy možná příliš obsáhlé, několikastránkové usnesení, s nímž se potom VSP neztotožnil.

Nicméně já jsem byla na zasedání VEU dvakrát přítomna, když se tento materiál projednával. Mohu tedy potvrdit to, co avizovala přede mnou paní zpravodajka, že totiž i já jsem v poznámkách svých měla jistou podobu usnesení toho VU, která nakonec podle přepisu stenozáznamu se neobjevila v tom usnesení, které máte na stole a které je v senátním systému. Proto po domluvě s panem senátorem Nytrou, který tady dnes nemohl být přítomen, jsem vám nechala namnožit a rozdat na vaše stolky návrh na doplnění toho doporučení. Teď si ho dovoluji načíst.

V čl. 1 bod 1 stávající text následující za slovy „zastává názor, že“ odsadit ten text, který je součástí toho usnesení v systému a doplnit další tři odstavce. Zastává názor, že, dávám do uvozovek...

Zřetelný nedostatek shody mezi členskými státy, zejména v otázce rodičovství stejnopohlavních párů a náhradního surogátního mateřství, nelze nahrazovat pravidly pro vzájemné uznávání rodičovských vztahů přijatých na úrovni EU. Nařízení by v navrhované podobě mělo zásadní dopady na vnitrostátní právo, které přesahují jeho přínosy. Vzhledem k široce definovaným kritériím pro určení rozhodného práva a příslušnosti soudu by nařízení umožnilo obcházení vnitrostátního práva účelovým vnesením přeshraničního prvku do právního vztahu, zároveň návrh nezohledňuje, že v některých státech může být dohoda o náhradním mateřství za úplatu trestným činem, nebo může být uznání některých rodičovských vztahů v rozporu s výhradou veřejného pořádku.

Přeshraniční ochrany rodičovství lze v dostatečné míře dosáhnout stávajícími prostředky vnitrostátního unijního a mezinárodního práva. Z tohoto důvodu podpořím tento návrh na doplněk, event. usnesení, které navrhuje VEU. Děkuji za pozornost.