Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, otevřeli jsme téma, které je velmi náročné. A nevím, jestli ten dnešní čas nám vůbec bude stačit k tomu, abychom projednali všechny aspekty této složité problematiky, o které si myslím, že z hlediska té budoucnosti víme vlastně velmi málo.  Máme tu určité premisy, máme tu určité cíle, které bychom rádi naplnili, nebo možná nenaplnili, ale v tuhle chvíli jsme v situaci, která není dána tím, že přišla nějaká Evropská unie a řekla – tak a teď zastavíme uhelné elektrárny, protože prostě je zastavíme. Nejsme v situaci, že bychom řekli – skončíme s jádrem jenom tak, že někdo řekl, že nám se to nelíbí, že je tady jádro. Každý zdroj energie, který využíváme, nese s sebou určité negativní a rizikové prvky. Ať už je to uhlí, ať už je to plyn, ať už je to jádro. A nakonec musíme říct, že i samozřejmě, když vyrábíme ta zařízení na obnovitelné zdroje, že i to znamená určité ovlivnění životní prostředí. A musíme někde vyrobit tu ocel, jak tady někdo řekl, nebo to lithium na ty baterie. Ale naším úkolem je, abychom si řekli, které z nich jsou závažnější, a které jsou pro nás do budoucna ty, které vidíme jako perspektivní. A tady se trošku lišíme. Tady se trochu lišíme, protože někdo vidí jako velice perspektivní jádro, které víme, že z hlediska rizik, které s ním souvisí, je také do určité míry problém. Někdo vidí budoucnost v tom, že bychom měli tedy posílit ten plyn, abychom dostali dotace z Evropské unie na plyn, na zařízení pro plyn. A někdo vidí jako řešení obnovitelné zdroje. Já se přiznám, že předtím k té poslední skupině, i když nevylučuji samozřejmě i ten mix, který tady je. A přiznávám, že ta debata je otevřená. Ale s čím nemohu naprosto souhlasit, je to, abychom v tuhle chvíli zastavili, úplně zastavili obchodování s emisními povolenkami. Emisní povolenky, pokud se nemýlím, jsou tady už téměř 10 let, možná i více. A plnily svoji roli. A tu roli plnily skutečně poměrně dobře. V materiálu Fit for 55 jsme měli opatření, která navrhovala, co máme učinit, aby nedocházelo k tomu enormnímu nárůstu. To znamená, máme tam rezervní fondy, máme tam jiné mechanismy. Přijali jsme, bohužel musím říct, usnesení tedy většinově, já jsem pro něj samozřejmě nehlasovala, že to bylo od komise nezodpovědné, že vůbec takový materiál předložila. Tak jako řekněme si, kam vlastně chceme jít? A já jenom tady řeknu asi toto – určitě je problém, že roste cena emisních povolenek. Hovoříme o tom, že roste sekundárně na těch sekundárních trzích. A někdo tady hovořil, že se prodává i jinak. Tomu já rozumím a mně se to také nelíbí, že takto enormně roste, ale využijme ty nástroje, které jsou nabízeny tou Evropskou unií. A nezastavujme celý ten trh, který nám tady fungoval řeknu více než desítku let. To je prostě opatření, které by nám vrátilo zpátky. Možná do budoucna několika let se dohodneme, že místo emisních povolenek využijeme třeba uhlíkovou daň, kterou některé země mají. Ale v tuhle chvíli nemáme připravenou uhlíkovou daň pro z Evropy. V tuhle chvíli, když zastavíme celé to obchodování nebo s tím požadavkem, tak co se stane? Tak se to celé rozpadne a vrátíme se skutečně zpátky. Takže z toho důvodu já s takovým usnesením prostě nemohu souhlasit.

Někteří kolegové senátoři tady hovoří o tom, jak je to těžké pro ty firmy. A já s tím naprosto souhlasím. Ale znovu se vracím na začátek toho, co jsem chtěla říct. My nejsme v situaci, že jsme si něco vymysleli. A všichni ti podnikatelé a všichni ti zemědělci, pokud neuděláme opatření, která v té době, kterou máme stanovenou, aby nepřerostla teplota – teplota celé naší Země tak, že nastane obrovská migrace a že tu budou daleko větší přírodní katastrofy – pokud se nám to nepodaří, tak to dopadne na všechny zpětně a všichni prohrajeme. A proto jsme se pustili do té nejisté cesty, která bude mít samozřejmě řadu složitých úskalí, kdy se to nemusí ani naráz podařit. Ale má smysl se na tu cestu vydat? Já myslím, že má. Pro nás pro všechny. Pro podnikatele, pro občana, pro každého. Byla jsem na jednání podvýboru, ze které velmi děkuji, který se týkal energetiky. Padla tam řada zajímavých informací. Já jenom k tomu, jak tady velice rozsáhle hovořil pan senátor Čunek u té vize, že by se vrátily ty energie do nějakého jiného režimu, ne soukromého, no tak já jsem se zeptala ČEZ, jak to je? Protože vlastně je to tak, že my teď máme energii, kterou dokonce prodáváme. Prodáváme třetinu energie. Tak bychom na tom měli vydělat, když ty ceny rostou! Ne, ne, dostala jsem odpověď od ČEZ – ale my už jsme dva roky dopředu, protože jsme se báli, že půjdou ceny energií dolů, tak jsme už to všechno prodali. Takže my vlastně, jako Česká republika, na tom skoro nic nemůžeme vydělat. Jsme prostě v situaci, která je. Takže nejenom ceny energií, že jdou nahoru, ale jdou taky dolů. A proto je ten trh, který nakonec ten ČEZ využívá, takhle systémově pro celou Evropu, Evropskou unii otevřen. Emisní povolenky, když se vracím k tomu, já jsem si říkala – tak ČEZ bude vydělávat. No tak nebude, ale dobře. Tak jsem ale chtěla se vrátit ještě k jedné otázce. A kam si myslíte, že jdou ty peníze z těch emisních povolenek? Ony se prostě neztrácí. Ony se vrací zpátky. A vrací se k nám. A pan ministr obchodu a průmyslu by nám mohl říct, kolik těch miliard, které byly z těch dosavadních emisních povolenek, kolik jsme vlastně zpátky vraceli do toho průmyslu a do toho celého sektoru hospodářství. Takže není to o tom, že ty peníze jdou někam pryč, ale ony se nám vrací. A vrací se nám proto, abychom budovali ta opatření, která sníží spotřebu energie, což je základ toho, o čem jsem začala, že vlastně všechny výroby energie mají nějaké negativní důsledky.