Představte si, že někdo rozhodne postavit vedle vašeho domova hlubinné úložiště jaderného odpadu, a vládu (třeba tu budoucí) nebude zajímat postoj vaší obce. Přesně to hrozí některým obcím v naší zemi v souvislosti se zákonem o hlubinném úložišti jaderného odpadu. Obec to samozřejmě oslabí i v jednání ohledně kompenzací za tuto hlubinnou stavbu - bude těžší řešit hrozící vysychání studní nebo další negativa.

A vládu nebude dokonce zajímat ani postoj poslanců, poslankyň, senátorů a senátorek, jak to ministr Síkela původně lokalitám slíbil. ODS a ANO se totiž ve sněmovně dohodli, že budoucím vládám budou dostatečně věřit.

Na plénu jsem vystoupila, abych hájila zájmy obcí. Především apeluji, aby výběr lokality probíhal transparentně. Mluvila jsem o tom, že obce by měly mít veškeré informace o stavbě, která má fungovat stovky tisíc let, ale také právo rovnocenně vyjednávat a právo rozhodovat o své budoucnosti, a to v duchu finského modelu, kde je zapojení a souhlas místní komunity klíčový. Finské obce, které měly právo rozhodnout se, zda na svém území hlubinné úložiště strpí, stavby nezablokovaly. Jen si při stavbě vyjednaly dobré podmínky, které jim zajistí bezpečnostnostní, finanční i jinou spolupráci s vládou.

Finsko nám tedy ukázalo fungující model, v kterém jsou transparentnost, otevřený dialog a respekt k místním obyvatelům základem úspěšného a bezpečného řešení otázky jaderného odpadu. Ve Finsku nebylo postaveno žádné úložiště bez souhlasu obce, a to je model, který bychom měli následovat i my.

Věřím, že souhlasíte s tím, že pokud jde o tak zásadní zásahy do životního prostředí, měli by mít lidé, žijící v dané lokalitě, své slovo.

Nechci, aby naše obce byly postaveny před hotovou věc. Jaderný odpad je téma, které nemůžeme brát na lehkou váhu, a je naší společnou zodpovědností najít řešení, které bude bezpečné, efektivní a bude respektovat práva a hlasy občanů.