“Vláda si nedá práci, aby si došlápla na velké nadnárodní korporace, banky a bankéře. To jsou všichni ti, kteří si dokážou vždycky zajistit nejlepší lobbisty a co nejpečlivěji propojit své zájmy se zájmy politiků. Mladé rodiny s dětmi si žádného lobbistu prostě nenajdou, často nemají ani čas a sílu chodit někam demonstrovat. Na takových sociálních skupinách se reformy dělají nejsnáze. Pochopitelně to nejpohodlnější pro vládu, co může udělat, je kromě redukce daňových výjimek a dotací, je sáhnout na DPH. Ta se vybírá nejsnáze, nejplošněji... a dopadne na nízkopříjmové.”
Lukáš Jelínek - politolog

Co na to říkám?

Mám stejný názor, a tento přístup snadných “řešení”, která nespravedlivě zasahují rodiny s dětmi, důchodce, malé živnostníky atd., odsuzuji. Je to přístup vrchnosti vůči poddaným, ne přístup odpovědné vlády vůči občanům. Ty nízkopříjmové skupiny to ničí, snižuje jim to kvalitu života, často je dostává do bezvýchodných situací… Třeba že nemají na bydlení… Je odsouzeníhodné, že to na nich páchají politikové, kteří sami vytvořili desítky nových politických funkcí, létají na výlety do Afriky, vyhazují desítky milionů za hlouposti typu podmínek pro michelinské hvězdy, zkrátka sami rozhazují, jak kdyby se nechumelilo. Ono se totiž při příjmu sto, dvěstě tisíc, nejeví dva tři tisíce jako závratná částka. Pro řadu rodin ale znamená neřešitelný problém - rodiče pak ruší dětem kroužky, kupují méně kvalitní oblečení, všichni šetří na jídle… O tom nemají ti nahoře žádnou představu. Pro ně je nepředstavitelné mít už levný mobil… Vydělávat proto na to své rozhazování na těch nejpotřebnějších je ostudné, nemravné a odsouzeníhodné… Nemá to ospravedlnění…