Žádný průzkum nemůže obhájit nerovné šance ve veřejnoprávním vysílání. Zveřejněný průzkum agentury Kantar, který si objednala ČT, je svými výsledky - mírně řečeno - udivující. Ale budiž. Zkusme věřit, že voliči opravdu začali opět a nečekaně milovat vládní strany. Také velkoryse a teoreticky připusťme, že všechny ostatní průzkumy v posledním roce tedy musely být trvale zavádějící. Ok.

Ale tím velkorysost končí. Postavit totiž na tomto jednorázovém průzkumu jedné agentury rozhodnutí, kteří z lídrů volebních uskupení budou připuštěni ve veřejnoprávní televizi do předvolebních debat, a kterým bude naopak přístup odepřen, je právně naprosto neobhajitelné.

Veřejnoprávní televize musí dát stejný prostor všem - ať už zazářit, nebo se historicky znemožnit. Předem není oprávněna určovat, kdo stojí a kdo nestojí voličům za pozornost. Tedy nesmí před volbami někomu znemožnit vůbec promluvit, a tím ho předem diskvalifikovat z rovné politické soutěže (která tím pádem rovná nebude), a jinému naopak blahosklonně říct - ty můžeš.

Je to totiž tak jasná snaha ovlivnit výsledek voleb, že by to neměli akceptovat ani ti “připuštění”, jsou-li demokraté. I oni by měli trvat na tom, aby všichni kandidující měli ve veřejnoprávním vysílání stejné šance, tedy měli by jasně říct, že “buď všichni, nebo nikdo, protože chceme soutěžit fér”.

Ať už by pak ony debaty byly obsazeny na základě nahodilého výběru losem, nebo třeba podle abecedy, a sešli se tak třeba “malí”, “velcí”, parlamentní nebo mimoparlamentní, byly by to jasné a fér podmínky, navíc divácky nepochybně ještě více přitažlivé. Zato opakující se debaty stále stejných, údajně osmi, předem vybraných politických subjektů podle onoho jednoho průzkumu je přístupem jednoznačně v rozporu s naším ústavním pořádkem.