Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřil k projednávané senátní novele zákona také z hlediska nebo z pohledu SPD. A chtěl bych... nebudu tady opakovat všechny argumenty, které byly řečeny zatím. Mám několik nových (pohledů?), a sice, chtěl bych zdůraznit, že hlavním důvodem pro přijetí té původní novely byly neuhrazené pohledávky za zdravotní péči poskytnutou cizincům a tyto pohledávky vznikaly vůči cizincům, kteří nebyli vůbec pojištěni. 

Zavedení monopolu VZP tento úkol měl, tento problém měl (mělo?) řešit. Tyto legislativní změny se provedly zhruba před rokem a bohužel zatím v praxi nemohly být řádně ověřeny a nebyly vyhodnoceny řádně, nebyl čas zvážit jejich rizika. A Senát se už teď snaží o jejich zrušení, což (je?) trošku k diskusi. Já bych se chtěl (nesrozumitelné) zmínit jiný pohled na tuto problematiku, a sice z pohledu nebo z úhlu pohledu garance zdravotnictví jako státem.

Proč monopol VZP? Ústava České republiky ukládá státu, aby zajišťoval dostupnost zdravotní péče pro každého občana, protože jde o rovný přístup (k) patřičné, to jest úplné kvalitní péči, jak to blíže určují další zákony vyšší právní síly. Ústava republiky také stanoví, že tato péče se přímo neplatí, hradí se solidárně z veřejného zdravotního pojištění, což pro stát znamená zřídit a mít pod kontrolou veřejnou zdravotní pojišťovnu. Na soukromý subjekt nelze podle našeho názoru odpovědnost za plnění ústavní povinnosti přenést.

Pluralita pojišťoven zvětšuje provozní náklady, které by byly při jedné pojišťovně asi zhruba 33 %, což je v současné době uzákoněno, v zemi s rozvinutou pluralitou je to více jak 6 %. Když se podíváme do Spojených států, kde je komerční systém rozběhnutý a zavedený nejvíce, tak ve Spojených státech je náročnost nebo výnosy jsou zhruba 23 až 24 %... spotřebují (?) zdravotní, komerční zdravotní pojišťovny, kterých je 800 zhruba. V České republice by už se ušetřilo až deset miliard korun za rok.

Pluralita také způsobuje problémy s uzavíráním osobních smluv, zakrývá nesrovnalosti v úhradách, dochází při ní k zániku kontrolních systémů. A teď se vraťme k té novele na (k?) připomínkám, které mám konkrétně k té novele zákona č. 274 ze dne 13. července 2021.

Podstata napadení této novely je doplnění o odstavec 13 v bodu 132, paragrafu 180j, článku I, části první, a to jsou změny zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Asi ten bod číslo 13 zní: Cestovní zdravotní pojištění podle odstavce 6 je pro přechodnou dobu pět let od nabytí účinnosti zákona oprávněna poskytovat výhradně pojišťovna VZP, akciová společnost. Nyní se pojďme podívat na předloženou novelu, která měla umožnit uzavírání cestovního pojištění cizinců i komerčním pojišťovnám. Vláda k tomuto stanovisku zaujala souhlasné postavení.

Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřil k projednávané senátní novele zákona také z hlediska nebo z pohledu SPD. A chtěl bych... nebudu tady opakovat všechny argumenty, které byly řečeny zatím. Mám několik nových (pohledů?), a sice, chtěl bych zdůraznit, že hlavním důvodem pro přijetí té původní novely byly neuhrazené pohledávky za zdravotní péči poskytnutou cizincům a tyto pohledávky vznikaly vůči cizincům, kteří nebyli vůbec pojištěni.

Zavedení monopolu VZP tento úkol měl, tento problém měl (mělo?) řešit. Tyto legislativní změny se provedly zhruba před rokem a bohužel zatím v praxi nemohly být řádně ověřeny a nebyly vyhodnoceny řádně, nebyl čas zvážit jejich rizika. A Senát se už teď snaží o jejich zrušení, což (je?) trošku k diskusi. Já bych se chtěl (nesrozumitelné) zmínit jiný pohled na tuto problematiku, a sice z pohledu nebo z úhlu pohledu garance zdravotnictví jako státem.

Proč monopol VZP? Ústava České republiky ukládá státu, aby zajišťoval dostupnost zdravotní péče pro každého občana, protože jde o rovný přístup (k) patřičné, to jest úplné kvalitní péči, jak to blíže určují další zákony vyšší právní síly. Ústava republiky také stanoví, že tato péče se přímo neplatí, hradí se solidárně z veřejného zdravotního pojištění, což pro stát znamená zřídit a mít pod kontrolou veřejnou zdravotní pojišťovnu. Na soukromý subjekt nelze podle našeho názoru odpovědnost za plnění ústavní povinnosti přenést.

Pluralita pojišťoven zvětšuje provozní náklady, které by byly při jedné pojišťovně asi zhruba 33 %, což je v současné době uzákoněno, v zemi s rozvinutou pluralitou je to více jak 6 %. Když se podíváme do Spojených států, kde je komerční systém rozběhnutý a zavedený nejvíce, tak ve Spojených státech je náročnost nebo výnosy jsou zhruba 23 až 24 %... spotřebují (?) zdravotní, komerční zdravotní pojišťovny, kterých je 800 zhruba. V České republice by už se ušetřilo až deset miliard korun za rok.

Pluralita také způsobuje problémy s uzavíráním osobních smluv, zakrývá nesrovnalosti v úhradách, dochází při ní k zániku kontrolních systémů. A teď se vraťme k té novele na (k?) připomínkám, které mám konkrétně k té novele zákona č. 274 ze dne 13. července 2021.

Podstata napadení této novely je doplnění o odstavec 13 v bodu 132, paragrafu 180j, článku I, části první, a to jsou změny zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Asi ten bod číslo 13 zní: Cestovní zdravotní pojištění podle odstavce 6 je pro přechodnou dobu pět let od nabytí účinnosti zákona oprávněna poskytovat výhradně pojišťovna VZP, akciová společnost. Nyní se pojďme podívat na předloženou novelu, která měla umožnit uzavírání cestovního pojištění cizinců i komerčním pojišťovnám. Vláda k tomuto stanovisku zaujala souhlasné postavení.

Část vybrané zdravotní daně, protože jinak se zdravotní pojistné nedá nazvat, mělo směřovat do kapes majitelů zdravotních pojišťoven stejně, jak tomu bylo na Slovensku.

Za druhé po získání těsné většiny v Poslanecké sněmovně za pomoci přeběhlíků vláda Mirka Topolánka za pomoci Miroslava Kalouska prosadila bez jakékoliv diskuse vládní prohlášení a chtěla se vydat slovenskou cestou transformace a privatizace zdravotních pojišťoven a všech zdravotnických zařízení. Nemocenská pokladna byla v přebytku z našich daní, mohlo se tedy začít privatizovat. Na podzim roku 2007 schválila vláda plán legislativních změn v rezortu zdravotnictví, který předpokládal transformaci zdravotních pojišťoven a jejich privatizaci, mezi zdravotní pojištění vznik univerzitních nemocnic jako akciových společností na jaře 2008 vláda představila 7 reformních zákonů ve věcných návrzích podobně jako na Slovensku, mimo jiné taky zavedení regulačních poplatků jako příjmů zdravotnických zařízení. V květnu 2008 se však zvedli studenti a profesoři lékařských fakult a postavili se na odpor proti novému zákonu o univerzitních nemocnicích jako akciovkách. Univerzity měly mít pouhých 34 % akcií a zbytek měl mít stan (stát?), který se jich ale mohl kdykoliv zbavit.

V květnu poslanci přinutili premiéra Topolánka zastavit privatizaci zdravotnických zařízení státu včetně fakultních nemocnic a učinit o tom veřejné prohlášení ve Sněmovně. Pod tlakem z obav o výsledky krajských a senátních voleb se nakonec Topolánkova vláda rozhodla balík zákonů rozdělit a kontroverznější zákony odložit na dobu po volbách. Naštěstí pro zdravotníky, občany vznikla na podzim roku 2009 vládní krize, předčasné volby, což stálo hlavu ministra zdravotnictví Julínka. Reforma však měla jet dál. V březnu před hlasováním o důvěře premiér Topolánek privatizační návrhy raději stáhl. Přesto náměstek Marek Šnajdr, člen ODS, skutečný vládce na Ministerstvu zdravotnictví, úspěšně prosazoval další kroky směrem ke komercionalizaci zdravotnictví. K 1. červenci se miniaturní zdravotní pojišťovna Agel a Hutnická zaměstnanecká pojišťovna HZP sloučily, jak už jsme řekli.

Aby bylo vyvádění peněz ze systému legální, musela se však ještě připojit novela zákona č. 48/1999 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, který historicky původně pocházel z toho, že úhrada smluvnímu poskytovateli není dána libovůlí zdravotní pojišťovny či volnou dohodou smluvních stran, ale vychází z právních předpisů Ministerstva zdravotnictví dle § 17, to jest z dokumentu typu seznam výkonu sborovými hodnotami a z úhradové vyhlášky pro daný rok vzniklé na základě dohodovacího řízení. Tam však zapracovalo opět privatizační lobby ODS, a to následovně: k 1. lednu 2008 byla novelou zákona 261 a lomeno 207 Sb. (?) provedená nenápadná, ale zcela zásadní změna. Do tehdejšího § 17 odst. 5 upravujícího vydávání úhradových vyhlášek byla doplněna poslední věta o tento text: Vyhláška podle věty čtvrté a páté se použije - a teď - pokud se poskytovatel a zdravotní pojišťovna nedohodnou o způsobu úhrady, výši úhrady, výši záloh na úhradu hrazených služeb a regulačních omezeních jinak. Nikdo si toho moc ani nevšimne a všechno je takzvaně legální. Tato věta obsažená v dnešním § 17 odst. 5, která je tam neustále, umožňuje zdravotním pojišťovnám a vybraným poskytovatelům odpoutat se od vyhláškové regulace prostou vzájemnou dohodou. Příklad nemocnice dotované z našich daní je jasný, tak se dělá zisk nemocnic některých a vlastně se taky krade na nový způsob.

Zdravotní pojišťovny zůstaly plně závislými na veřejných prostředcích povinně vybraných od pojištěnců, ergo zákon byl co do litery naplněn, ale současně zdravotní pojišťovny získaly v jejich vynakládání smluvní volnost, jako by byly soukromými podniky. Existující právní stav přímo vybízí k tomu, aby zdravotní pojišťovny selektivně zvýhodňovaly z veřejných peněz vybrané podnikatele ve zdravotnictví, zpravidla s vazbami na rozhodující funkcionáře pojišťoven nebo na vládnoucí politickou garnituru. Polotržní charakter tohoto soukromého podnikání s veřejnými penězi je extrémně náchylný ke korupci. Vůči občanům pojištěncům bylo naplněno normalizační rčení: co je tvoje, to je moje - povinné odvody na zdravotní pojištění; a co je moje, potom ti nic není - absence veřejné kontroly nad uzavíráním individuálních smluv s poskytovateli.

Vznikl systém, kdy v současné době máme podle zákona veřejné právní zdravotnictví, ale soukromé firmy si do něj zavedly vlastní kapitalismus. Současný stav je následovný. Jak jsem řekl, dle názoru ÚOHS se na zdravotní pojišťovny nevztahuje právo hospodářské soutěže, které by jinak bránilo tržně dominantnímu podniku nebo více podnikům jednajícím ve shodě k selektivnímu a diskriminačnímu přístupu ke smluvním partnerům.