Těch 400 vyvolených nakřečkovalo mamon za 2.340 miliard dolarů. Což je víc, než kolik toho má dohromady 61 procent Američanů ze spodku téže příčky. Jsou jich 194 milióny. Ze 400 vyvolených jsou černé pleti jen dva. S latinskoamerickými kořeny pouze pět.  

Nejde o karambol, za nimž je jen souhra náhod. „Příjmová nerovnost je v plánu“, komentuje to britský Guardian už titulkem. „Levicový“ je jen „v mezích zákona“. Myšlenku z titulku rozvádí přesto pozoruhodně:

Jen „tak, že by bohatí měli rovnosti jen trochu víc a chudí zas trochu méně, takže to chce jen o kousek doprostřed, to ovšem není. To, čemu říkáváme ´příjmová nerovnost´, je spíš válkou, již vedou Spojené státyproti chudým politicky i ekonomicky.“

„Ta propast je v plánu.“ Coby „systémový hendikep těch dole“. „Nejchudší Američané tak nemají sebemenší reálnou naději, že by snad rovnosti v příjmech dosáhli.“ Takřka „nulové jsou i jejich šance aspoň na to, co je pro život nejnutnější“.  

„Válku proti chudobě“ vyhlásil už prezident Lyndon Johnson. Mezitím uteklo půl století. Že by snad k těm, kdo trpí nouzí, přistálo cokoli z opačného pólu, se to však nemínilo ani tehdy. Už za Johnsona šlo spíš jen o to, jak „chudé udržet čistě naživu“ („aby se nebouřili“). A právě tím, kam až se propadli, vysílat jasnou zprávu i všem ostatním („aby makali a moc si nevyskakovali“).   

Příjmová nerovnost – ví se i v Guardianu – není než „eufemismem pro strukturální rasismus“. Dnes totiž právě „´rodinný majetek´ předurčuje výsledky na 10 až 15 generací dopředu“. Takže ti „extrémně bohatí za to vděčí věcem, které se udály před 300 až 450 lety“. A za „éry, kdy americký běloch profitoval z neplacené otrocké práce“.

Američtí běloši - dokládá nedávná studie New Republic - „vydělávají dodnes víc i s nižším vzděláním“. Oproti těm, co jsou černé pleti, trpí i „jen poloviční měrou nezaměstnanosti“. „Medián majetku bělošských domácností činí 141.900 dolarů. U těch afroamerických je to 11.000 dolarů. A u domácností  s latinskoamerickými kořeny – 13.700 dolarů.“

Příjmová nerovnost je i o „strukturálním sexismu“. Ženy pobírají jen 78 procent platů, inkasovaných opačným pohlavím. Ty černé pleti pouze 64 - a ty původem z Latinské Ameriky jen 56 procent.

Tím tíživěji to doléhá na děti. „Každé páté, aby se najedlo, závisí na vládní pomoci.“ Z průměrné školní třídy se 30 žáky – uvádí Education Writers Association - jich žije sedm v bídě, šest nemine zneužití a jedno nemá ani střechu nad hlavou.

Příjmová nerovnost je variací na „ekonomickou genocidu“. Těm „v nouzi totiž zkracuje i život“. „Ti s vyššími příjmy žijí déle,“  stálo nedávno v New York Times. Ferguson Report to – na příkladu jednoho územní celku – i přesně kvantifikovala. Očekávaný věk dožití tu u bělochů dosahuje 91 let. U těch hned vedle a černé pleti – jen 56.   

Že to je proti lidskosti i přírodě, ví i deník liberálů, šilhajících trochu doleva. Sám to však artikuluje jen krajně kulantně: „Nechat to, jak ´příjmovou nerovnost´ napravit, na kterémkoli ze 100 nejbohatších Američanů, nezaručí to zemi nejen větší rovnost, ale dokonce ani přístup k tomu, na čem závisí holé přežití. Panskými nástroji se panský dům strhnout nedá, ani když říká pane zrovna vám; a kdo by si boural svůj vlastní dům, aby se o něj pak, cihla po cihle, podělil s kvantem všech kolem sebe?“

Ta zpátečka je groteskní. Bylo snad to, co dnešní sarančata plení, o bourání panských stavení? Zbylo snad na ty, co dřív nebyli vyvolení, jen „po cihle“? Anebo to bylo o zemi, kde žila většina populace v domech, postavených až po válce?