Čerství laureáti Nobelovy ceny za ekonomii Daron Acemoglu, Simon Johnson a James Robinson vrací pozornost k jednomu ze základních a stěžejních témat ekonomie vůbec. Ocenění totiž získala trojice ekonomů za svůj výzkum zaměřující se na původ nerovného ekonomického vývoje zemí a vliv, jaký na tento vývoj mají společenské instituce. Laureáti díky svému výzkumu potvrzují intuitivní závěry, že solidní, v jejich terminologii inkluzívní, demokratické instituce jsou důležitým předpokladem ekonomické prosperity a růstu životní úrovně širokých skupin obyvatel, zatímco extraktivní, autoritářské, ekonomickou svobodu škrtící a vládu práva podkopávající instituce přinášejí benefity jen úzké vládnoucí skupině a zbytku země naopak stagnaci.  

Téma je natolik zajímavé a zásadní, že by mohlo přirozeně prosakovat do širší společenské debaty a nezůstat uzavřené pro úzký okruh akademiků v jejich odborných časopisech. To by mělo platit nicméně o vícero ekonomických tématech, zákonitostech či hypotézách. Je chybou, že se jmény nobelistů se většina lidí v posledních letech setkává až v okamžiku, kdy jsou oceněni.

Dovolím si k tématu několik svých poznámek. Role kvalitních institucí je zásadní. Ti, kdo je ovlivňují, formulují či schvalují, jako např. zákonodárci zákony a regulace, by si toho měli být velmi vědomi při každém rozhodování. Zároveň nezapomínejme, že společenské instituce ve smyslu neformálních pravidel, vzorců chování či zvyků ani zdaleka neovlivňují a neformují jen politici, ale v jistém slova smyslu každý z nás. Postoj k nedotknutelnosti vlastnictví, respektu k vládě práva či osobním svobodám máme v rukou všichni. Nesmíme podléhat ani představě, že bezhlavé “kopírování či vývoz institucí” je možné a v každé společnosti snadno proveditelné. Vždy se budou instituce v různých zemích v určitých aspektech lišit díky odlišnému historickému, kulturnímu či politickému vývoji. Nicméně inspirujme se těmi lepšími a braňme ty instituce, které jsou pro prosperitu fatální.

V kontextu dnešní zjitřené západní debaty o kolonialismu považuji za cenný závěr i to, že podle nobelistů všude tam, kde se v průběhu koloniální správy namísto pouhé surovinové exploatace a drancování země podařilo vytvořit a etablovat ony inkluzívní instituce, mělo to následný pozitivní efekt na ekonomický výkon a prosperitu.