Děkuju pěkně. Tak já jsem chtěl ocenit, že se pan Foldyna omluvil. Chápu emoce. Rozumím, že to bude v následujících dnech o emocích, emoce k politice patří, ale na straně druhé nesmíme si plést pojmy. Emoce neznamená lhát a křivě obviňovat. Já jsem tady třeba od kolegy pana poslance Foldyny, pana poslance Hrnčíře slyšel, že přirovnáváme seniory k živelní pohromě.

Pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající, ukažte mi, který poslanec z vládní koalice přirovnal seniory k živelní pohromě, pak se vám omluvím, že teď tady mluvím. Nikdo to podle mého názoru nebyl. Je to hloupé, křivé obvinění, je to lež. Prostě je to útok, za který byste se měl omluvit, protože ho nikdo neříkal. Tak prosím, já se vůbec nebráním emocím, ale nelžeme.

Ke kolegovi Králíčkovi, který říkal něco o parním válci. To mně přijde úsměvné ve chvíli, kdy od začátku volebního období máme x-tou schůzi, kde se složitě prokousáváme schválením pořadu schůze, kdy tady při zcela běžných zákonech zažíváme obstrukce už při schvalování programu. To já si tedy parní válec představuji (jako) úplně něco jiného. Tady žádný parní válec není. Tady je boj o to, abychom vůbec dokázali jednat o standardních normálních zákonech jenom proto, že stávající opozice ještě nebyla schopna uznat porážku ve volbách.

Slyším tady plno řečí o solidaritě. To je určitě slovo, které je mi vlastní také, ale ta solidarita musí jít oběma směry. Ta solidarita musí být jak ke starším občanům, ale solidární musíme být i k našim dětem a generaci mladší, které také potřebují důchody, které také budou potřebovat žít v České republice, která bude generovat nějaké veřejné statky, to znamená, že bude mít rozpočty alespoň trochu v pořádku. I proto tady dneska na té schůzi jsme, i tuto solidaritu musíme mít na paměti.