Pro mne je jednoznačně symbolem tak zvaného sametového podvodu, který umožnil komunistickým pohlavárům poklidně přejít z politické do ekonomické sféry, legalizovat si majetky, které získali díky své oddanosti zločinnému systému. Typickým produktem ničemné úlohy Havla je estébák Babiš ve funkci místopředsedy vlády. Díky Havlově působení se naše země dnes nachází v takovém rozkladu.

Zaujaly mne však komentáře na toto téma od tak zvaných politiků v České republice. Nikdo z nich není tak mladý, aby mohl předstírat, že neví, co se odehrálo v lednu roku 1998 při poslední volbě Havla prezidentem České republiky.

Tehdy jsem na tento post kandidoval, navržen poslanci Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa.

Jelikož Havlova klika v čele s Dášou Havlovou rozenou Veškrnovou, komediantkou očekávala problémy, domluvila se jak s Klausem, předsedou vlády, tak Zemanem, předsedou Poslanecké sněmovny, jejíž jsem byl členem, na mé odklizení po dobu volby prezidenta.

Do té doby mi nikdy Zeman nevolal a nevolal mi již nikdy potom. Ten pošmourný a mrazivý lednový den mi však volal několikrát, a to tak dlouho, až mne doslova uhučel, abych přijel z Brna do Prahy na schůzku s ním. Že mi prý potřebuje něco velmi důležitého pro nastávající parlamentní volby.

Přemluvil mne k cestě, o níž věděl jenom on sám. Když jsem dorazil na Malostranské náměstí čekali na mne v podloubí u parlamentu tři gorily v civilu, každá vážila alespoň dvakrát tolik co já. Přepadli mne, odvlekli do Pankrácké věznice, kde mne drželi bezdůvodně do té doby, než byl Havel zvolen, a to o jeden jediný hlas, ten můj. Nezastal se mne, vyjma poslanců naší strany, tehdy ani jeden jediný poslanec. A nejen poslanci, nezastal se mne nikdo ani z těch, kdo jsou dnes k Havlově působení kritičtí. Kdo mne hájil, to byl Jean-Marie Le Pen, který předal protestní nótu na velvyslanectví České republiky v Paříži a Vít Tajovský, představený Premonstrátského kláštera v Želivi, který mne také ve věznici navštívil. Jen pro pořádek připomínám, že právo volit mají i vězňové, takže za mnou měla alespoň přijít volební komise s přenosnou urnou. To, že to neudělali, tedy porušili zákon, spolu s faktem Havlova zvolení o jeden hlas, činí jeho volbu neplatnou a tím neplatné všechny zákony jím podepsané od roku 1998.

Kdo je mladší 35 let, ten je omluven, že si tu událost nepamatuje. Starší 35 let, kteří předstírají, že o tom nevědí jsou buď lháři anebo skutečné hlupáci. Stejně tak, jako ti, kdo sice předstírají opozici vůči vládnoucí garnituře, ale kritizovat si dovolí jenom tehdy, když o nic nejde, případně cíl kritiky je po smrti. Jinak si užívají všech výhod poslance včetně tučných příjmů. A opět je jedno, zda to jsou přivandrovalci z blízkého nebo vzdáleného Východu.

Byl bych rád, aby lidé ty žvásty současných rádoby českých politiků vnímali i z tohoto hlediska a na základě mé osobní zkušenosti. Nejlepší příběhy konec konců jsou vždy podle skutečné události, ty žádný dramatik a scénárista nevymyslí.

A nezapomeňme ani na to, že právě Havel je původcem nadávání do fašistů každého, kdo má jiný než oficiální názor. Na jaře roku 1990 byl ve funkci několik měsíců a již si neodpustil v Hovorech z Lán označit naši stranu a mne osobně za fašizující bojůvky. A taková nálepka škodí, proto si v ní libují i jeho nástupci.