Na první pohled přímo do očí udeří dosud snad nejlépe vystižená situace v Babišově hnutí. Důvěřujeme vůdci, protože je neomylný. Nikdo z funkcionářů si neodváží kritizovat svého majitele, protože ten by je okamžitě vyhodil, nejdéle však při sestavování kandidátních listin pro parlamentní volby. Ovšem takto neomylní byli jen Stalin, Hitler, Mao Ce-tung a Kim Ir-sen. To jsou z božské podstaty vůdci, o jejichž sebešílenějších nápadech a prohlášeních se nediskutovalo, pokud člověk nechtěl skončit v nějakém koncentračním táboře.

Při zamyšlení nad významem takového prohlášení však vyvstávají další rysy, ze kterých čiší čistá hrůza. Když komunisté popravovali pod vedení sovětských poradců svoje politické oponenty v padesátých letech minulého století, prohlašovali skalní soudruzi, cituji „raději se mýlit se stranou, než mít pravdu proti straně“. A tak nadšeně tleskali, když se mrtvola dr. Milady Horákové houpala na šibenici.

Nacisté měli jednu obrovskou výhodu. Tehdejší radiové přijímače byly vybaveny elektronkami, to byly také velké žárovky. Stačilo tedy vyjmout ze všech přijímačů ty lampy, která umožňovaly příjem vysílání z Londýna, přijímač zaplombovat a byl pokoj. Když se někomu podařilo rádio ukrýt, anebo si potřebnou elektronku sehnat, musel i tak velmi ztlumit zvuk, poslech se tak odehrával s uchem na reproduktoru. Jinak by se jistě našel soused, který by takový poslech nahlásil gestapu. Kvůli tomu zatracenému pokroku techniky to měli komunisté velmi těžké, mohli a budovali sice rušičky vysílání, ale ty nebyly schopné pokrýt dostatečně celé území, a zvláště horliví posluchači Svobodné Evropy anebo Hlasu Ameriky i nějaký ten šum přetrpěli, jenom aby se dozvěděli něco o světě za železnou oponou a dobře utajovaných zločinech vlastních pánů.

Nynější vládci jsou na tom opět kvůli tomu zatracenému pokroku ještě hůře, prakticky nemohou zamezit svobodné výměně informací díky internetu. Jak dlouho ale bude trvat, než se zhlédnou v praktikách korejských komunistů a tureckých fašistů, kteří prostě vypnou internet.

Je vidět, že vůdce svého vlastního hnutí může klidně i opakovaně lhát, aniž by si někdo z jeho spolustraníků dovolil na to upozornit. Babiš nejprve prohlašoval, že ta nahrávka je podvrh, poté, že se s novinářem nikdy nesetkal, že vlastní média nikdy neovlivňoval, aby postupně přiznal, že ta nahrávka je pravá, s novinářem se setkal, … Prostě vytrvale lže, což je opět charakteristický rys diktátorů. Jenom příkladem, druhý komunistický prezident Antonín Zápotocký v rozhlase jeden den večer v roce 1953 prohlásil, že žádná měnová reforma nebude. Druhý den ráno již byla v plném běhu. Všichni lidé dostali vyměněno 5 000 korun v poměru 1 : 100, všechno ostatní mohli spláchnout do kanálu. Ve stejné době však komunističtí funkcionáři chodili do banky zadním vchodem s plnými kufry bankovek, které dostali vyměněné v poměru 1 : 1.

Když se něco nevedlo v socialistickém Československu bylo, musel se najít viník problémů, nejlépe třídní nepřítel. Když však vyšly z módy popravy, bylo nutné najít a potrestat někoho jiného. Byli to třeba i mandelinky, americký brouk, který ničil socialistickou úrodu. Většinou však za neúspěchy byly temné rejdy špionážních centrál, nepřátelské rozvědky a vůbec všech imperialistů. Takto byli funkcionáři školeni a takto byli soustavně indoktrinováni občané. Jaké argumenty na svoji obranu použil vyškolený estébák? Za vším jsou provokace cizí rozvědky, je to všechno komplot proti mně, jedinému spravedlivému a úspěšnému. V tomto směru je zajímavý i vývoj Babiše od lokálního politika s lokálními problémy, za které všechny může Kalousek nyní Chovanec, až po politika světového formátu, za jehož problémy je nejspíše Putin a pohrobci KGB. Jakoby s nimi, coby komunistická kádrová rezerva a estébák pilně nespolupracoval. Nedivme se proto jeho výmluvám i když v poslední době stále více, kromě stupňující se vulgarity začínají převládat paranoidní projevy. Nenechme se uchlácholit. Paranoi je velmi vážné onemocnění, kterým postižený trpí, u diktátora však znamená jediné, jeho nemoc přináší jeho poddaným nejen utrpení, ale přímo smrt. Za všechny jmenujme třeba haitského diktátora Francoise Duvaliera zvaného Papa Doc. Ten udělal ze své země peklo. Cely haitské Osvětimi byly naplněny sténáním, výkaly a zlomenými, pomalu umírajícími lidskými bytostmi. Tekly skrze ně potoky krve a venku se kupily mrtvoly, které po nocích ohlodávali psi. Jediné osvobození mohla přinést smrt. Ovšem aby utrpení nebylo dost, na jeho místo nastoupil dědičný diktátor, jeho syn Baby Doc. A snaha nastolit dědičnou diktaturu je u současných staronových vládců České republiky více než zřejmá. Zapomněli jste na Dienstbiera staršího a mladšího? Mlynáře staršího a mladšího, Rumla … Pelikána, a mnoho dalších? Je třeba další důkazy? Co třeba dnes dělají synové komunistických diplomatů, kteří plnili špionážní úkoly pro Moskvu a Prahu, kradli na Západě technologie a odvlékali emigranty zpět do Československa? No přeci europoslance, jako třeba Telička mladší, opět člen ANO.

Diktátorova kamarila, přiživující se na ožebračování národa a přesměrovávající státní rozpočet do vlastních kapes, nemusí nic poslouchat, nemusí nic vidět a nemusí ani o ničem mluvit. Avšak naslouchat, vidět a hovořit by měli všichni voliči, nejen hnutí ANO. A to by také mělo být podkladem pro jejich rozhodování v nadcházejících parlamentních volbách.

Andrej Babiš je veřejným nepřítelem státu. Jeho další setrvání v politice není možné, z právního i morálního hlediska musí ihned odejít. V oblasti ekonomické musí být s ohledem na nejasnost původu jeho majetku tento zablokován až do doby skončení řádného vyšetřování nezávislými finančními a policejními orgány. A teprve na základě pravomocného soudního rozhodnutí mu může být, pokud vůbec, nějaký majetek vrácen.