Vojska NATO svými přesnými bombami ničila vše s výjimkou vojenských cílů. 79 dní trvající letecký teror byl zaměřen především proti civilnímu obyvatelstvu a zlomení jeho vůle k odporu.

A co bylo prioritním cílem tohoto humanitárního bombardování? Zničit odbojný slovanský národ, který se v bipolárním světě dvou supervelmocí dokázal vzepřít Moskvě a prosadit si svoji vlastní cestu. Když se v tehdejším světě dokázali postavit komunistům, museli být nyní ztrestáni bruselskými neobolševiky obávajícími se podobného odporu vůči Evropské unii. To však nebyl jediný cíl. Dalším, neméně důležitým cílem bombardování Jugoslávie bylo vytvořit podmínky pro šíření islámu v Evropě. Odtrhnout srbskou provincii Kosovo, vyhnat z ní Srby a vytvořit tak prostor pro samozvaný muslimský stát ovládaný mafií v čele s válečným zločincem a masovým vrahem Hasimem Thacim. Albánské, muslimské Kosovo, to je skutečný předchůdce a inspirace pro pozdější Islámský stát.

Ptáte se, kdo se v roce 1999 dokázal v České republice zastat především Srbů? Kdo projevil jasný nesouhlas s bombardováním a odsoudil tuto genocidu? Pokud jede o  politické strany, byli to jen Republikáni. Ti protestovali, sepisovali petice a snažili se konkrétně pomáhat těm, kdo trpěli zbabělým bombardováním. Ostatní politické strany a jejich představitelé mlčeli a nehnuli ani prstem. (Dnes jsou z nich hrdinové promenující se před velvyslanectvím Srbska a lkajícími nad osudem tisíců mrtvých.)

Všichni ostatní politici, prezidentem Havlem, předsedou vlády Zemanem, vládnoucímu díky spolupráci s předsedou ODS, a předsedou poslanecké sněmovny Klausem počínaje a všemi ostatními politiky konče, zbaběle mlčeli tam, kde měli hodně hlasitě křičet. Je však velmi krátkozraké myslet si, že se nás to netýkalo. A to pouhých sedm dní poté, co nás jako Českou republiku zavlekli do NATO. Stačilo jenom pár let, abychom se přesvědčili, že muslimská hrozba již není někde daleko, protože ti, kterým bombardování připravilo nástupní prostor dnes již vraždí v našich zemí. A nic nezmění to, že se z těch, tehdy mlčky přihlížejících a schvalujících vraždění v Jugoslávii stali kritici Evropské unie a Severoatlantické aliance. Chtělo by se říci, k čemu je taková pozdní lítost. Bohužel není to ani pozdní lítost, je to jenom obyčejné pokrytectví vypočítané na získání volebních hlasů. Alespoň memento smrti by mělo probudit občany, aby alespoň patnáct let po tragédii prozřeli a konečně již odmítli zbabělce a zrádce národa.