JAK TO VYPADÁ TEĎ – Pokud je právo na soukromí omezováno s ohledem na kolektivní bezpečnost, lze to ještě pochopit. Ale proč potřebujeme databanku o všech zdravotních problémech lidí, v níž může hned několik úřadů hledat podle jména či rodného čísla? A proč stát sbírá prostřednictvím kontrolního hlášení DPH informace i o těch, kteří s touto daní nemají vůbec nic společného? To jsou jen dva nejkřiklavější případy průlomů do soukromí z poslední doby.

CO LZE UDĚLAT HNED – Provést revizi všech registrů a databází. Hledat odpovědi na tři otázky: 1. Potřebuje stát tato data k tomu, aby prospěl svým občanům?  2. Je dostatečně omezen okruh těch, kteří k datům mohou přistupovat? 3. Existuje účinná ochrana proti prolomení a zneužití databáze? Všechny odpovědi musejí být kladné. Pokud ne, zrušit nebo sjednat nápravu.

CO POTOM – Omezit a kontrolovat přístup k databázím. Využívat je mohou jen ty instituce, které umějí data smysluplně využít. Není možné, aby do nich vstupovaly úřady napříč celou státní správou. Každý jednotlivý přístup bude evidován a každý občan bude mít možnost vyžádat si informaci, kdo a proč data o něm „sháněl“. To se pochopitelně nevztahuje na orgány činné v trestním řízení.

CO JE NUTNÉ ŘEŠIT DLOUHODOBĚ – Ochrana osobních údajů musí být chápána jako jeden ze základních prvků ochrany svobody občanů. Každý nový zákon či projekt státní správy musí být od samého začátku posuzován i z hlediska ochrany soukromí. Není možné, aby se kontrolní mechanismy, zabraňující zneužití, řešily narychlo až po schválení zákona či spuštění projektu.

Takový je náš první pohled na věc – zastavení „velkého bratra“ určitě bude naší prioritou.