Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Přesto, že mě svrběl jazyk, tak jsem se do těch přestřelek faktických připomínek zatím nezapojil, protože bych chtěl k tomu daňovému balíčku za prvé vystoupit několikrát, protože jsou tam důležitější věci - o těch budu mluvit teď. Pak tam jsou méně důležité, nebo věci, které jsou také důležité, ale tolik se netěží veřejné rozpravě.

Já jsem rád, že dnes vedeme ideový spor. Když se podíváte do našich lavic, i když dneska jsme v polovičním počtu, tak my všichni, poslankyně a poslanci občanských demokratů jsme byli zvoleni mimo jiné s významnou částí, ekonomickou částí našeho volebního programu, ve kterém jsme navrhovali a s tím jsme oslovili voliče, že prosadíme zrušení superhrubé mzdy, což je technikálie. Ale že prosadíme daňovou sazbu 15 % z hrubé mzdy. S tím jsme kandidovali, s tím jsme v říjnu roku 2017 byli všichni zvoleni. My jsme ten slib přetavili do návrhu zákona, který vám byl rozeslán asi 8. srpna roku 2018. Od té doby se to v prvém čtení, nebo nedostalo se to ani v prvém čtení na plénum Poslanecké sněmovny.

Pak budu citovat i z důvodové zprávy, nebo resp. ze stanoviska vlády, negativního stanoviska vlády. Musím říct, že někdy s úsměvem, někdy se smutkem, čtu komentáře i významných komentátorů, kteří říkají: patnáctiprocentní sazba projde díky tomu, že ODS změnila názor, tak si připadám, že žiji v blázinci. My s tím kandidujeme, prosazujeme, teď jsme pár hodin před hlasováním, kde máme šanci - uvidíme, jak to dopadne, ten svůj program prosadit. A někteří píší, že jsme změnili názor. Já tomu vůbec nerozumím, když pořád říkáme to samé. Jestli někdo změnil názor, tak to byl Andrej Babiš, paní ministryně financí a významná část vlády, to znamená za hnutí ANO. A mně to nevadí, pokud se přikloní k našemu návrhu, který dlouhodobě prosazujeme.

Tak jenom na vysvětlenou, že po nás někdo - odpovím na dotazy: podpoříte ten návrh poslance Andreje Babiše. A já jsem často reagoval otázkou: Fakt se mě ptáte, jestli podpoříme svůj vlastní program? Opravdu? A pokud se (nesrozumitelné) ano.... Není to úplně překvapivé. Podpoříme vlastní program. V té rozpravě, která zatím proběhla, a je legitimní, a nikoho nebudu kritizovat za to, že mají jiný názor, spíš budu polemizovat s tím názorem. Ne kritizovat toho držitele toho názoru. Jsme slyšeli různé pohledy. Pohled ze státního rozpočtu, pohledy krajských samospráv, pohledy obecních samospráv a pohledy starostů, hejtmanů, zastupitelů. Já chci nabídnout ještě jeden pohled. Nás nevolí ani státní rozpočet ani krajský rozpočet ani obecní rozpočet, nás volí občané a ti, kteří pracují a podnikají, jsou daňoví poplatníci. Vlastně jsou všichni daňoví poplatníci, protože DPH vlastně platí každý, kdo něco zaplatí. Ti nás volí.

A já bych chtěl v úvodu svého vystoupení mluvit o pohledu daňového poplatníka. Toho, kdo ty daně platí. Na to jsme v té debatě zatím zapomněli. Možná s jedinou výjimkou, krátké faktické připomínky před několika málo vteřinami. Diskutujeme tady dlouhodobě dva možné přístupy, jak snížit daně ze závislé činnosti. Jeden, který tady marně prosazujeme mnoho měsíců, velmi často ruku v ruce s ostatními opozičními stranami, je zvýšení základní slevy na poplatníka. Je to od roku 2008. Ty argumenty jsme slyšeli x-krát. X-krát vládní většina včetně Jana Hamáčka, hlasovala proti. To chce jenom připomenout. Minimálně šestkrát nebo sedmkrát jsme o tom hlasovali v různých zákonech za uplynulých dvanáct měsíců.

Sociální demokraté, kteří dnes pro to horují - a já jsem rád, nepřijdou na mikrofon a řeknou: Omlouváme se vám, kolegové z ODS, my jsme to už měli dávno podpořit ten váš návrh na zvýšení základní slevy poplatníka. Teď vám to docvaklo, tak budeme rádi, když se na tom dohodneme. A to je princip, že všem snížíme daňové zatížení stejně v absolutní částce. To je legitimní princip. Náš návrh, který je v tom tisku 254, který si osvojil, přivlastnil, okopíroval, použil jako inspiraci Andrej Babiš, snižuje daňové zatížení všem zaměstnancům stejně, ale relativně. Tzn., v procentech. To jsou dva přístupy, oba dva jsou relevantní, a o tom veďme debatu, případně ideové spory.

Já jsem po paní ministryni chtěl písemně v interpelaci, aby mi řekla, jak došli k číslu, kterým odhadli výpadek veřejných rozpočtů, který se pak dělí zhruba 60 % stát, 8,92 kraje a 25 % obce. Paní ministryně financí mi poslala takovou obecnou odpověď, že to vychází ze studie, která jim to namodelovala. S tím jsem se nespokojil, tak jsem paní ministryni požádal pěkně písemně, abych tu studii obdržel. Poměrně nepřekvapivě jsem dostal odpověď, že taková studie neexistuje, ale počkejte, ale Ministerstvo financí vycházelo z údajů, které si zadalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, já se omlouvám, tu firmu jsem zapomněl název té firmy, není důležitá, a paní ministryně financí mi tu tabulku poslala. Mám ji tady. Je to žluto-bílé, nevím, jestli to dělalo Ministerstvo financí, nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, a ta je podstatná do té debaty. Ta rozděluje naše zaměstnance podle příjmů a říká, kolik procent zaměstnanců je v které příjmové skupině. Tak bych poprosil své levicové kolegy, aby tady nemluvili o tom, jak podporujeme ty nejbohatší a ty milionáře, protože pokud vezmu, já nevím, kdo tu hranici stanovuje, 100 tisíc, 90 tisíc, řekněte si nějakou částku. Tak třeba 90 tisíc. Nad 90 tisíc má příjem 1,6 % zaměstnanců. 1,6. Nad 100 tisíc je to už jenom 1,04. A tak bych mohl pokračovat. Jsou to čísla Ministerstva financí.

Pojďme se společně podívat na střední třídu a zkusme si říct, že střední třída 30 - 60 tisíc. Možná asi můžeme 28 - 67, nebo až 62. Do 60 tisíc pobírá mzdu 93,22 % zaměstnanců. To jsou ti milionáři? To jsou ti bohatí, co si nezaslouží, aby jim zůstalo víc peněz? Ti, kteří mají 60 tisíc hrubého? Dobře, tak pojďme z druhé strany, řekněme si těch 30 tisíc. Do 30 tisíc bere příjem 52 % občanů. I v těch 30 tisících si výrazně poradí. Tak nemluvte o tom, že ten návrh zákona preferuje bohaté a milionáře. Není to pravda. Ano, některé ano. Ale je to výrazně malá skupina.

A zapomněli jsme říct ještě něco jiného. Kdo financuje provoz státu? Ani vláda, ani opozice. Daňoví poplatníci, ti co mají vyšší příjmy, víc odvádějí na důchodový účet, na zdravotní pojištění, na sociální pojištění, ti drží naše systémy veřejných financí, to nejsou žádní milionáři. To jsou ti v té skupině 25 - 55, 30 - 60. Nechci říkat, že mám pravdu, kde tu hranici nakreslit. Ona se nedá úplně nakreslit. Pocit, že jsem člen střední třídy, neodpovídá jenom tomu, jaký mám příjem. Já kdybych je měl charakterizovat, tyto lidi, tak použiji asi tři přídavná jména. Jsou to lidé samostatní, poctiví a svobodní. Samostatní, poctiví a svobodní. A těm chceme pomoci. My dlouhé roky, a nyní se zdá, že vzniká pro tento návrh podpora.

Pan ministr Zaorálek se ptal, proč chceme podporovat ty bohaté. Tak fakt se máme bavit o tom 1 % poplatníků? Nebo o těch 60 - 80 %, kteří vytvářejí základ, naprostou většinu příjmů státu v sociálním, zdravotním pojištění. Já myslím, že to druhé platí. To je ten důvod. Já ve svých úvahách a výpočtech nepočítám s tím a nechci se přít, kolik peněz se vrátí do ekonomiky za týden, za měsíc, za rok, za pět. To nikdo neví. Můžeme si tady říkat, jestli utratí všechno, utratí půlku, něco budou šetřit. Co je špatné na tom, že někdo nešetří? Že peníze investuje třeba dlouhodobě, na vzdělání svých dětí, na zajištění vlastního bydlení, na sociální služby pro své rodiče? My nevyzýváme přece lidi, aby to zítra utratili za nějaké zbytné zboží. My jenom říkáme, že je dobře, aby o těch penězích, já myslím, že je to nadnesené, ale nechci se přít, jestli to je 80 mld. výpadek veřejných rozpočtů, nebo 75, jak psala vláda k našemu návrhu předloni, nebo je to 90, jak někdo říkal letos.

Ale to nejsou utracené peníze. To není špatný výdaj státu, města, či kraje. To jsou peníze našich občanů, těch, kteří dají do toho rozpočtu mnohem více, než je tato částka. Tak nechápu, jak někdo může říct, že to je rozvrat veřejných financí. Rozvrat veřejných financí způsobím především špatnými výdaji.

Co této vládě vyčítám, ale i minulé, za sedm let ekonomického růstu jsme nevytvořili rezervy, jako bychom věřili, že každý rok bude těch 100 mld. daňových příjmů. Jak to bylo v minulých letech automaticky. Podívejte se na rozpočty 2017, 2018, 2019, 2020, a podívejte se na příjmy, a zhruba těch 100 mld. v průměru ročně rostly příjmy státu. Tzn., přibližně stejným tempem rostly o 25 mld. ročně příjmy obcí a měst, a zhruba o 9 -10 mld. obcí a krajů. Díky ekonomické aktivitě, díky ekonomickému růstu a díky tomu, že tito lidé, kteří drží všechny systémy, platili více daní. A zaměstnavatelé větší odvody za ně.

To je odpověď panu ministru Zaorálkovi, proč tento návrh dlouhodobě, trpělivě, neústupně my jako občanští demokraté prosazujeme. Takže neříkejte, že to je pro milionáře. Je to pro samostatné, poctivé a svobodné lidi, které Česká republika potřebuje, bez kterých by kterákoli vláda žádný návrh rozpočtu nesestavila, ať by byla jakákoli rozpočtová pravidla? Ti drží českou ekonomiku a český stát, a těm patří naše poděkování.

Takže to nejsou žádné vyhozené peníze. A já dlouhodobě věřím, a to je ten ideový spor, že nejlíp se o peníze postará občan nebo firma, o něco hůř obec, hůř než obec kraj, a úplně nejhůř stát. Jsou mezi námi jiní, proto jsou v levé spektra, kteří tomu věří naopak, že těm občanům to je třeba nejdřív sebrat, a potom chytrá vláda to nějak přerozdělí. To je ten ideový střet, a je legitimní. A reálně když se podíváte na 30 let České republiky, tak ty společnosti jsou rozloženy zhruba půl na půl. Mezi občany, kteří preferují jeden ideový pohled, a druhý. Proto se střídaly vlády levice, pravice, momentálně vládne vláda levice, která v tomto případě, a jsem rád, aspoň její významná část, nebo významnější část, nebo velká část podporuje náš pravicový koncept, který věří v rozum našich lidí a našich občanů. To je přece základní cíl tohoto návrhu zákona.

Jsou mezi námi tací, a to vidím, kteří nevěří našim občanům, kteří říkají, že stát to ví lépe. Já tenhle pohled sice respektuji, ale absolutně nesdílím. A paní ministryně na to neodpověděla. Já jsem připraven odpovídat, co to udělá pro rodinu, která má 30 tisíc. Mají jedno, dvě, tři děti. Myslím, že je rozumný návrh Marka Výborného zrušit ten limit na daňový bonus, protože to je skutečně pro rodiny, které mají čtyři a víc dětí. Rodiny, které mají tři děti, i při tom snížení daní na ten limit nepřijdou. A byla by to věc, kterou by stát ocenil, tyto rodiny, že mají tolik dětí.

To je rozumný pozměňující návrh, který náš klub určitě podpoří, který má spíš symbolické dopady do státního rozpočtu, ale má velké dopady do morálního ohodnocení těchto rodin a těchto rodičů, a měli bychom to podpořit všichni. To není žádná velká částka. A pak z toho budou mít ty rodiny, které mají tolik dětí, taky odpovídající efekt tomu, o kolik dětí se starají, kolik dětí vychovávají.

Ta čistá úspora je zhruba 5,1 % na daních. Ono je to asi 6,5 - 7 %. My všichni poslanci za ODS jsme rozdávali daňové pravítko. Můžete si ho stáhnout z našeho webu, které vlastně odpovídá těm výpočtům. Tam jsme sice neměli slevy, ale když si poctivě propočítáte slevy, a tím, že je daňový bonus, tak samozřejmě ten příjem, pokud nepočítám limit, ta výhoda je stejná i pro tu rodinu, která má děti a čerpá daňový bonus, který je, dnes to všichni vědí, 1147 Kč měsíčně pro první dítě, 1497 pro druhé, a pro třetí a každé další dítě 1897 Kč měsíčně, což je 24 tisíc korun ročně u třetího dítěte. Takže tam už vidíte ten limit 60 tisíc. V okamžiku, kdy rodič nemá nadprůměrnou mzdu, hrubá je 34 tisíc a něco, tak pokud podpoříme návrh pana poslance Výborného, tak tu výhodu budou mít i tyto rodiny a bylo by to správně.

Nevím, jestli je to výhoda, nebo nevýhoda, vždycky záleží, kdo bude posuzovat ty argumenty, ale byl jsem 17 let zastupitel města, z toho 12 let radní a z toho osm let primátor. A pro pana poslance Dolínka, ano, byl jsem já hlavní vyjednávač za ODS a Petr Gazdík za TOP a STAN v předminulém volebním období, kdy jsme ani nepředávali, ani neubírali obcím, jenom jsme se pokusili nastolit o něco spravedlivější rozdělení toho koláče. Ano, bylo to bolestivé zejména pro velká města. Jenom připomínám, že v čele všech těch měst stáli občanští demokraté. Přesto jsme to prosadili. Nebylo to jednoduché. Kdo si pamatuje, to J nebo to U, tak prostě se nám to společně podařilo po dlouhé debatě, která trvala snad rok a půl, prosadit. A vlastně to platí dodnes. Dnes se bavíme o kompenzacích pro města a obce a já říkám, proč ne. Pokud to bude krátkodobě. Poznámka k tomu na dva roky. Podle mne to jde, ale já jsem rád, že to tam není. Myslím, že pan prezident nemá přesné informace. Minulý týden se tady radoval, že to je jenom na dva roky. Považuji to za drobný faul ze strany vlády, protože v důvodové zprávě k pozměňovacímu návrhu poslance Andreje Babiše je napsáno, že ten návrh bude platit dva roky, ale v těch paragrafech to není. Podle mne to jde, ale je dobře, že to tam není, ať si rozumíme. Není argument pravdivý, že to tam nejde. Mimochodem, zrušení superhrubé mzdy mělo přestat platit 1. ledna 2015. A taky to šlo. A vy jste ten zákon zrušili.