Podle Parlamentních listů vypustil Mirek Topolánek slovy „Staněk je nebezpečný hajzl“ na svém twitterovém účtu jakousi bombu. Svým typicky buransko-topolánkovským způsobem jimi kritizoval účast šéfa resortu kultury Antonína Staňka (ČSSD) na křtu Grebeníčkovy knihy „Ve znamení kříže“, popisující pozadí církevních restitucí.

Podle očekávání se k němu přidali i další. Například známý zastánce „práv“ sudetoněmeckého Landsmannschaftu a dobrý kamarád Brendta Posselta, Daniel Herman. S tím, že „… v Nostickém paláci zasedl člověk, který neváhá aktivně podporovat komunistické lži.“ Ambiciózní rostlinář Marian Jurečka zase přizvukoval siláckým výrokem „… že mu tuhle žumpu ‚křtí‘ ministr kultury za ČSSD, to už ani nemá smysl komentovat.“

Rozumím těmto „expertům“. Grebeníčkova kniha otevřeně popisuje pohnutky a cíle organizátorů olbřímí defraudace majetku českého státu a státních financí, nazvaného „církevní restituce“. Popisuje rovněž pozadí vyjednávání i role hlavních aktérů tohoto grandiózního podvodu, proti němuž je proslulý prodej Karlštejna legendárním podvodníkem Harry Jelínkem jen nevinnou dětskou šarádou.

Daniel Herman, lidovec a tudíž zuřivý zastánce „církevních nároků od přirození“, jen používá klasický postup tzv. „lepšolidí“ v okamžiku, kdy jim dojdou tváří v tvář objektivním faktům argumenty. Prostě své oponenty označí za lháře a snaží se na ně nakydat co největším tempem co nejvíce špíny. Jeho zmínka o Miladě Horákové je proto v této souvislosti mírně řečeno pitomá a poněkud „od věci“. O Jurečkovi, mladém ambiciózním lidoveckém přicmrndálkovi, samozřejmě platí principiálně totéž.

V případě Mirka Topolánka to může být trochu jinak. On a lidé kolem něj vedli konkrétní vyjednávání, přicházeli s návrhy a nápady jak efektivně „odklánět“ uvolněné zdroje ve svůj prospěch, a aktivně pomáhali finalizovat konečnou podobu tohoto podvodu. Formálně legalizovaného zastrašenou sněmovnou a slabým Nečasovým kabinetem, de facto řízeným dominou v čele Úřadu vlády.

Jeho pohnutkou ke „spravedlivému rozhořčení“ tak mohou být spíše než „obrana církevních nároků“ případné zmínky o jeho osobě v Grebeníčkově knize. Což pro tohoto stále ambiciózního muže se silně přebujelým egem může být potenciálně nebezpečné. Silná slova pak vyznívají jako otevřený projev vzteku nad zveřejněnými odhaleními a strachu z dopadů.

A zmíněná „bomba“? Ta by v tomto případě mohla spíše než na veřejnosti vybuchnout v jeho kalhotách. S příslušnými smrdutými efekty.