Náklady na realizaci překročily 1 milión korun. Někteří říkají „je to dobrý“, jiní „je to blbý, trapný, drahý“. Sluší se podotknout, že částečně se na nákladech podílel z vlastní vůle i soukromý subjekt.

S projektem vyjádřilo jednoznačný nesouhlas i jihočeské krajské sdružení Strany svobdoných občanů.

Autor, architekt Jan Šépka, na webových stránkách Domu umění České Budějovice k projektu říká:

„Otázkou ale může být, zda dnes takové dominanty [jako je Samsonova kašna...pozn.autora] nevnímáme již jen mimoděk. Procházíme kolem nich každý den a díky tomu, že jejich hodnota je historicky i prostorově potvrzena, nepřemýšlíme již o podstatě této památky, ani o vztahu k prostoru velkorysého náměstí.“

Somnambulární vnímání

Je úplně přirozené, že naše mozky při vnímání informace filtrují a do vědomí posílají jen jejich malou část. Organismus tak šetří energii. Kdyby to nefungovalo, ztuhneme a neuděláme už ani krok, protože bychom jen zpracovávali vjemy z vnějška. Je fascinující, že to mozek umí a v průběhu života stále zdokonaluje. Čím jsme starší, tím je filtr přísnější. A pokud chodíme stejným prostorem pravidelně, přestáváme okolí vnímat skoro úplně. Respektive přepínáme do módu tzv. somnambulárního (náměsíčného) vnímání. Samozřejmě nám tak uniká mnoho vjemů potenciálně i pro nás zajímavých a cenných.

Existuje jedna velmi levná metoda, jak ze somnambulárního vnímání „vyskočit“. Stačí se postavit zády k nějakému prostoru, kterým často procházíte a který jste už přestali vnímat.  Rozkročíte nohy, předkloníte se a hlavu umístíte mezi rozkročené nohy. Prostor tak vidíte otočený vzhůru nohama. Počkáte tak 10 vteřin a začnete vnímat množství „nových“ detailů, které už vám jinak běžně do mysli neproniknou. Aby tato situace nastala, musíte to sami chtít a sami se svobodně rozhodnout, že to chcete udělat.

Prostor znečištěný zhmotnělými unylými myšlenkami

Podívejte se kolem sebe po odčarované krajině, prošpikované zhmotnělou idiocií. Slyšíte také obce a jejich zastupitele a různé zvelebovací neziskové partičky, kterak si pokládají otázku: Co bysme tak, čéče, za ty dotační prachy udělali? To nejrychlejší a nejblbější, co je napadne, je rozhledna nebo naučná stezka. U naučných stezek je ještě přítomná další vibrace – pojďme ty lidi v krajině vzdělávat, vždyť oni si ze školy nic nepamatují, že...

Blbost středem města

Podobně slabá je myšlenka budějického kunstfašistického „díla“ v absolutním centrobodu města. Odřežme vizuálně kašnu od okolí, ať ty tupé lidi, kteří tam vlezou, nic neruší. Donutí je to najednou vidět, co normálně přehlížejí. Donutí je to vnímat krásu objektu a po této převýchově si snad začnou vážit věcí kolem sebe. Pokud by to byl experiment na poli psychologie vnímání, pak neobstojí ze dvou důvodů. Jednak objevuje Ameriku, druhak je neúměrně drahý. Jestli je to umění nebo ne, neumím rozhodnout. Stejně to dávno už nic neznamená.

Vidět detaily by mělo být odměnou pro ty, kteří je vidět chtějí.

Podstatné je, že vás tam v jižních Čechách někdo za vaše nehorázné peníze vzdělává, nutí vás do něčeho a dělá z vás proti vaší vůli lepší lidi. A nedal si s tím moc práce. Použil k tomu unylou až dementní myšlenku. Pohrdá vámi. A těm, kteří se občas z vlastní snahy zastaví a donutí se pozorněji se kolem sebe dívat, bere výhodu, kterou by přirozeně měli mít: tzn. vidět něco, co jiní nevidí.

Kdybych byl v situaci, že se mám podílet na rozhodnutí, zda podobnou věc realizovat a zaplatit ji Zlínským krajem, říkám s maximální razancí: NIKDY! A udělám vše pro to, abych přesvědčil i ostatní hlasující. Kdyby mi tisíc kunsthistoriků anebo „umělců“ radilo opačně, ignoroval bych je. Vůbec by mi nevadilo, že pak uslyším, že za nerealizaci může „jeden hloupý politik“, který se, ač nevzdělanec, postavil proti doporučení vznešeného odborného poradního koncília.

Ing. Marek Štěpán, krajinný architekt, kandidát koalice Svobodní a Soukromníci ve volbách do krajského zastupitelstva Zlínského kraje v roce 2016