Program ČRo je ve všední dny každodenně o půl deváté ráno vyhrazen promluvám „moudrých“. Nejinak tomu bylo i dnešní středu 28.5.2014. Člověk, ještě v polospánku, mrákotně a vrávoravě se sunoucí do kuchyně, když tu posvátný klid v jeho hlavě naruší zběsilé propagandistické výkřiky řinoucí se z rozhlasu. Hle, Halík komentuje právě skončivší volby do Europarlamentu. Jeho tvrzení stála za to, a stojí za rozbor i proto, že tohoto muže považuji za muže inteligentního a pokud by neotevřel o politice ani ústa, mohl bych s klidem napsat, že je to sympatická osoba.

Halíkovy proslovy jsou vždy pregnantní, konsistentní a pronesené na vysoké formální úrovni, i to upřímné rozčílení, které prozrazuje osobní zainteresovanost mluvčího, v projevech má být. Takže cože nám tento katolický kněz, o němž je veřejně známo, že je pupeční šňůrou spojen se zednářstvem, které mu v poslední době udělilo i velmi štědré kapesné v podobě předání Templetonovy ceny, jejíž součástí je i finanční odměna dosahující v přepočtu výše 3 milionů korun, chtěl vlastně říci?

No, popravdě řečeno neřekl nic jiného, než co už řekl předtím stokrát, jen nyní měl o důvod víc přidat na razanci. Prostě a jednoduše, nám Čechům vynadal za to, jak právě dopadly eurovolby, a bylo mu docela jedno, že u nás, jak to přiznal i premiér Sobotka, vyhráli strany „proevropské“. Halík je inteligentnější než Sobotka, a tak ví, že těch 82% lidí, co se na slavné eurovolby vykašlaly, se moc „proevropsky“ nechovaly, a tak možná my Češi až tak moc proevropští, jak by si představoval kněz Halík,  nejsme. A tak vlastně, z Halíkova pohledu, dostat vynadáno zasluhujeme.

A také jsme vynadáno dostali. A nejen za to, jak jsme volili či spíše nevolili my, ale i za to, jak volili Francouzi – půvabnou Marine Le Penovou, která je ale bohužel, jak tvrdí Halík, fašistka , Angličani – méně půvabného, zato skvělého rétora  Nigela Farage  či Dánové. O Polácích, Maďarech a Rumunech  ani nemluvě, ti Halíkovi za zmínku nestáli a nestojí jejich názory za zmínku ani našim médií.

Pojďme se nyní věnovat všem nehoráznostem, které v Halíkově středečním rozhlasovém, avšak ani trochu na křesťanskou víru zaměřeném kázání zazněly.

Předně: Halík neví, co to  je tolerance a respekt k názorům druhého a lidí, natož celého národa. Navzdory tomu, že patří do té staré party, která si přivlastnila slova jako lidská práva, demokracie a svoboda.  Jestliže někdo nevolil či volil jinak, než by se líbilo Halíkovi, je to prostě gauner nebo v lepším případě jen lhostejný blb, který neví, co je pro něj dobré.

A to, že pro každého i pro nás jako pro Čechy je Evropská unie dobrá naprosto beze všech pochyb, Halík ví jistě.

Halík: „Nejnižší účast vůbec byla na Slovensku. My jsme byli druzí. Čili bývalé Československo se tu projevuje jako země, která si není schopná uvědomit politickou zodpovědnost občanů.“

Proč by nízká neúčast ve volbách měla být důkazem nějaké „neodpovědnosti“? A co když je to naopak dokladem „odpovědnosti.“? Jestliže volič žádné z kandidujících stran nevěří, není správné, že tuto svou nedůvěru i poctivě vyjádří „nevolením“? A co když voliči nevolili i proto, že nemají dojem, že by jim europoslanci, pobírající cca 700 tisíc měsíčně, bylo k něčemu dobří? Uznává Halík i možnost protestu, i právo na protest  voličů? Neuznává.

Ostatně každý si přece na první pohled musí říct, co asi zmůže 21 českých poslanců mezi tou masou 750 všech poslanců sedících v Evropském parlamentu. Odpověď: Nic. Proč tedy vlastně jsou vůbec nějaké eurovolby?  Odpověď  je jasná: je to šaškovské divadlo, které má evropským národům vnutit chorobnou a naprostou lživou představu, že ony, tyto národy, o něčem rozhodují. Nerozhodují. Jejich jménem navíc v europarlamentu rozhodují fantasticky placené politické prostitutky – a jestliže dotyční prostitutkami nebyli, když do europarlamentu vcházeli, určitě se jimi stali poté, co do něj zasedli, neboť pobírání takových částek je samo o sobě naprosto nemravnou záležitostí, a tedy politickou prostitucí par excellance. Politici na mnohem méně lukrativních postech, v národních parlamentech a v senátu, se chovají také tím typicky prostituujícím způsobem, a což teprve ty evropské!

Halík se rozčiloval i nad Ransdorfem, Machem, kopnul si i do Okamury, jehož Úsvit k Halíkově potěše „už začíná zhasínat, “ takže bylo jasné, že hlavním zlem v Halíkově podání jsou národy samy, jejich národní vůle, svébytnost a suverenita.

Halík: Evropa nám dává a my jen bereme. Parazitujeme a nic nevracíme. Umíme si jenom stěžovat. Ve všech městech, všude vidíme, kolik do nás Evropa nasypala a stále sype, a my nevděčníci, ji za to ani nemilujeme.

Co je tohle za nesmysl? Za prvé je to nesmírně ponižující. Cožpak jsme v Evropě proto,  aby nám, jako žebrákům či jako to dělají důchodci na lavičkách holubům před lavičkami, sypala krmení? Jestliže jsme v Evropské jen z tohoto důvodu, okamžitě z ní vystupme! Ale  je to především naprostá lež. V 90. letech nám stejná evropská integrace, jak je ta dnešní, pomohla  zlikvidovat český průmysl (především ve prospěch Německa – viz likvidace Poldi Kladno, ze které těžil Siemenz), dnešní europředpisy brání jakýmkoliv smysluplným snahám o ekonomickou suverenitu. Jinak řečeno, Evropská unie dnes dohlíží na to, aby Česko zůstalo jen tím bezvýznamným německým protektorátem na věčné časy. Je tedy Evropská unie dobrá?

Netřeba tedy mluvit jen o dotacích – které, jak správně řekl Halík, jsou navíc z velké části rozkradeny, ale i za to si, pochopitelně, podle Halíka, můžeme my sami, čeští zloději, když ti evropští dobráci to s námi přece myslí dobře, ale je potřeba mluvit i o všech trzích, které jsme cizím a zejména evropským a ještě přesněji německým firmám darovali,  a mluvit musíme i o těch 200 až 300 miliardách, co nám většinou „Evropani“ na dividendách ročně odvážejí ze země, když „české“ protektorátní vlády pak prohlašují, že na nic nejsou peníze a že nemohou okamžitě zrušit  ani třicetikorunové poplatky u lékaře, neboť výpadek ve výši 5 miliard ročně ve státním rozpočtu, který by to způsobilo, by byl neufinancovatelný. Ještě bilance plusů a minusů vypadá tak ohromně kladně?

Halík připomněl rozkrádání fondů a měl pravdu, jen s tím připodotknutím, že nevzal v potaz všechny sumy, které nám členství v EU bere, a dostáváme za ně přečasto je předražené cyklostezky, pískoviště a řada vychytralých podnikatelů si na eurofondech mastí kapsy, aniž by výsledky byly pro společnost přínosem.

600 tisíc nezaměstnaných, hospodářství v troskách, průmysl, který je páteří ekonomiky,  srovnaný se zemí, to vše je bilance našeho slavného členství v EU. Jenže Halík by na to začal řvát, že „za to si ale my Češi můžeme sami.“ Ano, můžeme, ale ne my Češi, kteří nemáme žádný vliv na rozhodování, ale právě ony politické struktury, které jsou už 25 let bezvýhradně a fanatisky proevropské a internacionální a plivou na vše české a vše, co by mohlo povzbudit svébytnost nás Čechů jako kulturně – politickou – ekonomicky – svébytných jednotech v Evropě, když z nás naopak ti, co jsou tak „proevropští“ a „prolidskoprávní“ udělali bezcenný a bezprávný protektorát, který slouží nejen v Evropě všem cizím státům  jako rohožka, do které si mohou očistit své špinavém nohy.

Jinak řečeno, za ten svinčík u nás mohou právě Halíkovi „Evropané“, „světoobčané“, zednáři a lidé z nečeskou identitou, pro něž je náš stát dobrý jen jako oslíčku otřes se, když jejich skutečnou loajalitu věnují státům úplně cizím (kdysi Havel, dnes Schwarzenberg).

Ale pojďme se podívat i jinak na ten euroráj to napohled, který v naší zemi buduje už 25 let Halík a jeho kumpáni. Exekuční teror proti stovkám tisíc občanů, hubené mzdy pětkrát nižší než v sousedním Něměcku, které ale není o nic pracovitější a šikovnější než my, jen prostě Německo není českým protektorátem, zato Česko protektorátem německým je, a také se v něm tak nekrade, ovšem lze se divit, že se u nás tak krade, když kormidla moci tu už 25 lez svírají zločinci či pomatenci, kteří nevědí, co to je vlast, vlast neznají a i to slovo  nenávidí, když naopak ostatní občany čtyřiadvacet hodin denně obtěžují vychvalováním  jakési umělé, prý „evropské“ identity, kterou máme všichni přijmout, což v jejich podání znamená především odhodit tu naši přirozenou loajalitu k české zemi a české vlasti. Lze se tedy divit, že v tomto hrůzném ideologickém výplachu mozků  se k moci konec konců vždy jen dostávají podvodníci a beznárodní červi, kteří neznají prospěch národa, ale jen prospěch svých vlastních bachorů a bachorů svých rodinných příslušníků?

Tomáš Halík má tedy pravdu.  Za tu zlodějinu  si můžeme my Češi sami. Ale my Češi internacionální, my Češi proevropští, my Češi proizraelští, , my Češi proameričtí, protože jiní Češi tu 25 let nebyli u moci a byli od moci vyháněni a vyhnáni volským krokem. Tedy mohou za to ti Češi, u nichž je možná slovo Češi  zbytečné, skoro až nepatřičné, protože osoby jako Havel či Schwarzenberg  se svým češstvím nikdy nelegitimizovali, a naopak jako výraz dobrého bontónu a vstupenky do lepší společnosti jim sloužilo jen  jejich „evropanství“ či „světoobčanství“. Do téhle party vždycky patřil i Halík a právě od souznění s touto partou se odvíjela jeho intelektuálně církevně politická kariéra po roce 1989, takže Halíka můžeme bez mýlky nazvat ideovým piliřem tohoto režimu, který je založen na ohnutém českém hřbetu, kolaboraci, bezohlednosti k Čechům a jejich okrádání, zato lísání se k cizákům, po roce 1989 nejlíp k Američanům.

To jsou panečku Češi! Čeští otroci a česká kolaborantská třída, která se ke svému češství už ani nehlásí, mluví pokud možno anglicky a vše americké obdivující.

Halík si ve svém proslovu také přihřál polévku své protiruské nenávisti, která je u polistopadového establishmentu povinná,  upozornil na aktivizaci ruských tajných služeb – proč se máme bát ruských tajných služeb, a přitom se tvářit,  že jiné tajné služby, třeba americké, německé či izraelské, na světě vůbec nejsou, natož abychom se jich báli, ale nevysvětlil, a připomenul, že dnešní ruská propaganda je mimořádně špinavá – opět jako kdyby ta americká, kterou však bez mrknutí oka přímo s vojenskou disciplínou přebírala a otrocky opakovala všechny „česká“média, která jsou česká jen podle toho, že se v nich mluví česky a jsou určena pro české poddané či ještě lépe otroky, vzpomeňme třeba v souvislosti s válkou proti Srbsku, Afghánistánu či Iráku, byla nějak liliově průzračná.

Je toho ještě moc, co bychom mohli Tomáši Halíkovi vytknout.  To nejzávažnější a nejlživější je však ona nenávist ke všemu českému, svébytně českému, nekolaborantskému, originálnímu, samostatnému. 

Ještě jeden krásný plod onoho euroráje, který si z naší země vybudoval Halík se svými kumpány. Ona kulturní okupace médií, kdy nám sem horempádem cpou americké kýče, krváky a propagaci násilí a sadismu. Proti tomu se ale kněz Halík neohradil, to je dobré, hlavně že to není české. Zkuste však na zeď nakreslit hákový kříž, a Tomáš Halík vyletí z kůže. A zkuste natočit stovky odporných sadistických filmů bez fantasie, kde se lidé řežou, mučí, podpalují, střílejí, kde se ve vší názornosti představuje idea světoobčanů, že lidi jsou jen bezcenné maso, které je tak snadné zbavit života, a Halíci nehnou ani brvou.