Unii nikdo neřídí

Dlouho jsem se zamýšlel nad tím, čeho Czexitem dosáhneme, co tím získáme a na druhé straně zase ztratíme. A nejen já. Prakticky všechny názorové střety příznivců i odpůrců Czexitu se odehrávají jen v těchto intecích. Přitom to, co máme každý den na očích, jakoby nikdo neviděl. Evropskou unii nikdo neřídí. Po území unie se pohybuje tisíce nelegálních migrantů, příjímají se nesmyslné směrnice, nesmyslné sankce, vyplácejí nesmyslné dotace, v systému řízení unie se nevyznají ani sami poslanci a mohl bych pokračovat. Na světě neexistuje spolek, který by podléhal takovému byrokratickému chaosu. Přesně takhle se může chovat jedině instituce, kterou nikdo neřídí. A přesto jí většina zemí nesmyslně poslouchá a plní do puntíku jeden její nesmysl za druhým. Ale všeho dočasu.

Češi mohou EU totálně rozložit a stačí jen málo - vzepřít se a neposlechnout

Teď se blíží Dublin IV a mnozí se bojí, co bude následovat. Bojí se i v jiných státech unie, ale nikde není vlastenecké jádro tak silné, jako preávě v Česku (více ZDE). A to je něco s čím si unijní matrix neporadí i kdyby tisíc klarinetů. Tohle je skutečný unijní problém a ne nějaké Rusko. Czexit je to poslední, co by Unii ohrozilo nebo nám v něčem extra pomohlo. Jsme příliš malí na to, abychom vedli s Unií rovnocenný ekonomický boj jako Anglie. My můžeme daleko víc, narozdíl od Anglie, můžeme byrokratické unii zasadit doslova "smrtelnou" ránu, ale určitě v tom nebude Czexit, tím jsem si na 99% jistý.

To co nám a dalším státům unie pomůže, může být náš vzdor. Přehlasují nás v něčem? No a co? Ať klidně přehlasují, ale respektovat to nebudeme. A pak teprve začne boj o budoucnoust Unie. Nejsme jediní, komu všechny ty nesmyslné směrnice, příkazy a zákazy lezou krkem, ale můžeme být jediní, kteří budou nesmyslům vzdorovat. Další se rádi přidají, když uvidí, jak je Unie neschopná poradit si s tak malým státečkem jako je Česko. To je naše velká výhoda, že můžeme vzdorovat instituci, kterou nikdo neřídí.

Jakákoliv směrnice proti nám, jakákoliv sankce bude znamenat rozkol uvnitř Evropské unie. Proti tomu může být Brexit jen labutí píseň.

Ve vzdorování máme tradici

Přitom ve vzdorování jakémukoliv režimu máme tvrdý historický výcvik už po několik generací. V krizových předmnichovských dnech to svými slovy potvrzoval i zlosyn Adolf Hitler, když říkal svým generálům: „Znám Čechy, Srby a Poláky z Vídně! Srbové a Poláci se neohnou, ty musíme zlomit silou. Ale Čecha nezlomíš! Když je tlak, ohne se. Jakmile ale tlak povolí, šlehne zpět! Západ je degenerovaný a za Čechy bojovat nepůjde.“ To o tom Západu, ale platí dodnes.

Dřív si nás velmoci mohli podrobit vojensky a ekomomicky, ale to dnes už přestává platit. Nástup globalizace nám dává netušené možnosti, využít získaných historických zkušeností. Jako součást většího celku, můžeme celek měnit k obrazu svému. Předpoklady proto máme víc než dobré.

Ale co tím vším chci vlastně říct? Že není třeba si dělat vrásky z instituce, kterou nikdo neřídí. Ten kdo se naučí vzdorovat nikým nevolené instituci, tomu bude instituce sloužit, v opačném případě ho taková instituce do mrťe vysaje. A až si toho všimnou ostatní a budou dělat to samé, bude se současnou podobou Unie amen. Žádné referendum o Czexitu a nic podobné, ani žádní eurohujeři s tím nic nenadělají, i kdyby stokrát chtěli bojovat sůj sen za federální Evropu. Vůli lidu si unijními penězi nikdo nekoupí.

Lid by mi dal za pravdu. Všechno je jen iluze.

(převzato z Profilu)