Samotná Úmluva byla vypracována po dohodě účastníků Celosvětové konference o dopingu konané v Kodani v roce 2003. Úmluva byla přijata na 33. zasedání Generální konference UNESCO v Paříži 19. října 2005.

Vstoupila v platnost 1. února 2007 po ratifikaci třiceti zemí světa. Je prvním právně závazným dokumentem tohoto obsahového zaměření s celosvětovou působností. Pro evropský region dosud platí Antidopingová úmluva Rady Evropy s dodatkovým protokolem, které v České republice po ratifikaci vstoupily v platnost 1. května 2005. Cílem Úmluvy je sjednotit boj proti dopingu na celém světě, a to nejenom na úrovni sportovců organizovaných, ale i v prostředí rekreačního sportu a jeho zázemí, které představuje obchod s dopingovými látkami a k dopingu zneužívané doplňkové výživy. Úmluva rovněž akcentuje podporu vzdělávacích a výchovných programů pro školní mládež a výzkum s využitím mezinárodní spolupráce.

Pro Českou republika vstoupila v platnost v souladu s ustanovením odstavce 2 téhož článku dne 1. června 2007. Nedílnými součástmi Úmluvy jsou Příloha 1 Seznam zakázaných látek a metod a Příloha 2 Mezinárodní standard pro terapeutické výjimky. Světová antidopingová agentura v souladu s článkem 34 Úmluvy upravila pro rok 2017 Přílohu 1 Seznam zakázaných látek a metod dopingu.

Tuto změnu dnes schvalujeme. Změny Přílohy 1 aktualizují a doplňují Přílohu 1 o nově zařazené látky a metody s dopingovým účinkem. Konkrétně došlo k uveřejnění jmenovitého výčtu látek ve skupině S3, beta-2 agonisté a upřesnění některých kvantitativních limitů. Tyto změny přispějí k vyjasnění některých sporných ustanovení nebo vykládání pravidel v oblasti boje proti dopingu. Statistiky vývoje a nárůstu dopingu nejenom ve vrcholovém sportu jsou varující a není možné rezignovat nebo akceptovat názor, že doping ke sportu patří.

Proto mi dovolte prosbu o podporu a zrychlené projednávání této novely.