Dámy a pánové,

já se vám musím omluvit, již podruhé dneska budu vystupovat a budu vystupovat poměrně dlouze, takže ten, kdo nemá zájem poslouchat tuto rozpravu - nebudu do svého vystoupení vkládat procedurální návrhy - může jít na oběd. Mé vystoupení bude trvat minimálně půlhodiny, takže prosím o pochopení. Ne často vystupuji, ale tohle téma se mi zdá poměrně velice závažným, tudíž se na mě nezlobte, že trošku přetáhnu standard vystupování tady ve sněmovně.

V samotném úvodu svého vystoupení musím předeslat, že se mně nikterak nejedná o to, abych odsud nesmyslně a také naivně útočil na samotnou podstatu existence veřejnoprávního média jako takového, v tomto případě České televize. Jsem naopak toho názoru, že její existence je naprosto oprávněná a společensky zcela zásadně potřebná. To však současně ale neznamená, že nám musí být realizovaný, podotýkám silně neprůhledný, způsob jejího financování a zejména společnost poškozující styl zpravodajství a publicistiky, lhostejný. Jde mně na tomto místě skutečně o efektivní poslanecký pokus o nápravu stavu, který považuji nejen v souvislosti se zmíněným hospodařením České televize, ale zejména s její projednávanou činností za problematický. Rada České televize je totiž v některých ohledech ze zákona zcela bezzubá a dokonce nekoná ani v případech, kdy by konat mohla či měla. Podotýkám že na rozdíl od některých zřejmých populistů či ublížených politických egoistů, vždy se angažujících podle společenské poptávky, přitom současně ideologicky sycených stranickými sekretariáty, se již dlouhodobě snažím objektivně přispívat k narovnání značně pokřivených rádoby profesionálních poměrů v České televizi, přičemž moje prakticky každoroční vystupování ke zprávám o činnosti či hospodaření České televize jsou toho jednoduše ověřitelným důkazem. Bývám bohužel ale takto jeden z mála, který se poctivě snaží změnu dosáhnout zde u řečnického pultu, a nikoliv pouze jen a v rámci nezávazných privátních debat ve sněmovních kuloárech.

I přes explicitně deklarovanou podporu mnohých z vás dopadá vždy sněmovní hlasování o zprávách České televize tak, jak dopadá, tedy ve prospěch prakticky denně registrované a odsuzované neobjektivity, podjatosti, pololží a často i dehonestujících kampaní. I přes tento aspekt se někteří Českou televizí preferovaní politici vždy raději spokojí s dovětkem, že problémů je v České televizi sice mnoho, ale ne tak velkých, aby nebylo vlastně vše v pořádku. Ve kterém médiu na světě vlastně vše v pořádku je, můžeme se ptát. I přes tento aspekt se někteří stále snaží Českou televizi hájit, a to nesmyslně a zbytečně. Není proč. A tak zprávy o činnosti a hospodaření jsou vždy pro daný rok Sněmovnou odklepnuty a jede se dál.

Vždy si přitom a velice nerad vzpomenu na větu jednoho poměrně známého herce, v jisté době také poslance, který mě varoval slovy, neříkám, že nemáš ve svých výhradách k České televizi v mnohém pravdu, ale boj s ní nemůžeš nikdy vyhrát. Jenže já s nikým nebojuji. Jen se snažím všem občanům z postu jejich poslance pouze zajistit objektivní vzorce poskytování informací, alespoň standardního chování redaktorů, moderátorů a dalších zaměstnanců České televize a jejich nestranného a vyváženého přístupu ve všech možných otázkách, řešených v kontextu lidského života.

Nyní po určité době před námi leží další výroční zpráva o činnosti České televize, tentokrát za rok 2016. Když schválně říkám, že po určité době, chci tímto úslovím vyjádřit, že jsem hrubě nespokojen s tím, s jakým časovým odstupem se zde zprávy České televize projednávají, snad aby se pozapomnělo, oprávněné rozhořčení a vztek vyprchaly, hrany se otupily a kritika všech nesvárů v České televizi se pro někoho přijatelně dekoncentrovalo, tedy jaksi vhodně naředilo, aby nebyla tak hustá. Jenže já bohužel či naštěstí, asi jak pro koho, nezapomínám. A k této zprávě mám opět své konkrétní a nezanedbatelné výhrady, které korespondují s obavami mnohých občanů o plnění či spíše neplnění funkcí, které veřejnoprávní České televizi vyplývají z platného zákona o České televizi.

Dámy a pánové, tvrdím, a už to zde také částečně zaznělo, že aktuálně největší hendikepy České televize se, a to nejen v roce 2016, nalézaly a nalézají v oblastech publicistiky a zpravodajství. Za tuto skoro až disfunkci veřejnoprávní médium, instituce jako taková, samozřejmě zcela jistě nemůže. Ale jak velká část z vás podvědomě cítí a chápe, tím pravým viníkem je zodpovědný a také velice nadstandardně honorovaný vrcholný management. Ten se nejen dle mého názoru zcela vymkl efektivní společenské kontrole, přičemž svoji politickou tendenčnost veřejnoprávně zcela nežádoucí si nejen zachovává, ale dokonce ještě posiluje.

V krátkosti teď jen odbočím k hospodaření, se kterým ale samotná činnost České televize vždy úzce koreluje. Pro vaši informaci, hospodaření České televize nemůže dnes kontrolovat dokonce ani Nejvyšší kontrolní úřad. Ptám se v této souvislosti například, proč se moderátoři Václav Moravec či Nora Fridrichová stále obávají zveřejnění svých platů a Česká televize je tají. Proč, když jsou placeni z veřejných prostředků? Znamenají více než kdokoli z nás - ústavních činitelů, jejichž platy jsou veřejné? Nebo se již nacházíme ve stavu, kdy mediální moc a samotná mediokracie stojí v našem státě dokonce i nad mocí zákonodárnou? Prý nikoliv, slovy generálního ředitele České televize. Naše společnost není pouze připravena na zveřejnění platů prominentních zaměstnanců. Konec citátu pana ředitele. Ale například podle názoru místopředsedy Rady Českého rozhlasu Tomáše Kňourka je tak nejspíše důležitější dokonalá připravenost 3,5 milionu koncesionářů posílat skoro 7 miliard poplatků, na což jsme asi již dorostli. Ovšem výslednice servírovaného mixu televizní netransparentnosti, neobjektivity, tendenčnosti, pokrytectví, polopravd či jiných druhů podprahového ovlivňování veřejnosti je potom těžko uvěřitelná. Bohužel toto se na obrazovkách České televize děje již dlouhodobě, nejen tedy od předmětného roku 2016. Potom je například výročí německé okupace našeho území, alespoň podle názoru místopředsedy Kňourka, připomínáno Českou televizí v rozsahu běžné dopravní nehody na dálnici. Konec citátu pana Kňourka.

Generální ředitel Petr Dvořák přitom na obrazovce České televize v loňském březnu v této souvislosti tvrdil, ať tedy poslanci přijmou příslušnou úpravu zákona k možnosti kontroly Nejvyšším kontrolním úřadem, že jemu to vůbec nevadí. Tak prosím, pojďme společně do toho. Příslušnou novelu zákona o NKÚ jsme již začali projednávat. Jsem s panem ředitelem alespoň v tomto ohledu za jedno.

S obrovským majetkem hospodařící veřejnoprávní instituce nemůže přece procházet pouze jakousi formální kontrolou výročních zpráv v Poslanecké sněmovně, které jsou projednávány většinou vždy s odstupem několika let, které jsou obsahově naplněny informacemi z objednaného a zaplaceného externího auditu. O velice bezzubém dohledu ze strany Rady České televize, která je prosím pěkně k omezenému účelu kontroly placena také z rozpočtu České televize, se mi ani nijak dále více rozšiřovat nechce. Ve stínu takovéto nedostatečné kontroly vyvstávají potom četná, mnohdy také - to přiznávám - i neoprávněná podezření. Rozezlení občané potom mohou ve svých domovech již jen podléhat amoku z toho, že Rada České televize každoročně odklepává odměnu generálnímu řediteli podle manažerské smlouvy až desetinásobek jeho měsíční mzdy, podotýkám k platu, který činí od roku 2017 a navýšený byl naposledy nedlouho po schválení předmětné výroční zprávy Radou České televize na 242 000 Kč měsíčně. Obdobně královsky není v České televizi honorován přirozeně sám. Podotýkám pro vaši informaci, že plat plus uvedené roční odměny dělají z generálního ředitele veřejnoprávního media lépe honorovanou osobu, než je samotný prezident České republiky. Zeman bere pouze 252 000 Kč. V uvozovkách pouze.

Někdo by mohl také říci, že nedobrý stav činnosti České televize může být dán tím, že schopný a podnikavý generální ředitel může být ve vleku všehoschopných redaktorů, kteří propadli obrovskému sebevědomí, neuvěřitelné sebelásce a přeceňování vlastních sil. Já jsem v tomto ohledu spíše ale za jedno s Martinem Komárkem, bývalým předsedou volebního výboru Poslanecké sněmovny, který uvedl, že pan Dvořák není v žádném vleku, že je integrovaná osobnost, ale musí s některými redaktory uzavřít smír, a tím pádem je nechat páchat to, co páchají. A uvádí jako příklad Dvořákův konflikt s paní Drtinovou a panem Veselovským, což poté skončilo smírným odchodem a proti němu namířená petice byla ostatními petenty rychle stažena.

Také pěkně prosím, když už teď jmenuji pana generálního ředitele, ať se snaží zajistit, aby se neděly takové bizarnosti ani pokusy o ně, jako například kdy Česká televize si měla na další čtyři roky zaplatit 12 milionů korun PR agenturám za vylepšování své pověsti u diváků. Jednu z vybraných agentur Bison and Rose spoluvlastnil vlivný poradce bývalého ministra vnitra Miloš Růžička. Svůj podíl měla získat i agentura AMI Communications, jejíž sesterská firma dříve lobbovala za to, aby se do čela České televize postavil právě on - Petr Dvořák. Peníze koncesionářů by na najímání externích PR agentur prostě nikdy sloužit neměly. Česká televize má dostatečný aparát.

A teď zcela konkrétně k obsahu předkládané zprávy. Z průzkumů veřejného mínění, které se uskutečnily v roce 2016, vyplynulo, že směšných 59 % dosáhl celkový index vnímání České televize jako instituce, která pomáhá občanům porozumět světu, v němž žijeme. Ještě níže, až k 56 % padá index souhlasu s tím, že by Česká televize mohla předávat pravdivý obraz skutečnosti. K poklesu bohužel došlo i ve velice sledované kategorii vnímání rozmanitosti názorů - a teď prosím dobře poslouchejte - ve srovnání s rokem 2014 se radikálně snížilo i vnímání objektivity, všestrannosti a vyváženosti informací, a to o gigantických 7 % až na velice tristních 61 %. Všechna tato data obsahuje předkládaná zpráva, kterou vám ostatně vřele doporučuji neschválit.

Rád bych ale v souvislosti s činností České televize za rok 2016 se pozastavil i nad výsledky analýzy Centra pro mediální studia Univerzity Karlovy, kterou si nechala zpracovat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání za 327 000 Kč směrem k objektivitě a vyváženosti České televize před krajskými a senátními volbami. Podle výsledků Česká televize trvale znevýhodňovala neparlamentní strany, trvale nedávala všem subjektům stejný prostor a naopak zřetelně stranila TOP 09. Ostatně kolegu Kalouska jsme mohli vídat i my všichni, a to bez jakékoli analýzy, na obrazovkách prakticky denně, a to nikoli jednou. Současně trvale znevýhodňovala KSČM, některé další nevládní strany a některé parlamentní strany. Podle faktoru, který srovnával skutečně věnovaný prostor stranám ve vysílání České televize s významem strany ve společenském a politickém životě, autoři studie dovodili, že TOP 09 byla nadreprezentována o 60 %, KDU-ČSL a ČSSD o 50 %. Tolik citace z analýzy. A Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zmíněnou analýzu dlouhodobě odmítala zveřejnit, jako i další analýzy vážící se k volbám v roce 2016.

Analytik Jan Křeček z Centra pro mediální studia Univerzity Karlovy spatřuje pochybení České televize v tomto ohledu spíše v bezděčném bias, neboli v předpojatosti či bezděčném stranění některých editorů a redaktorů straně TOP 09, která jim připadala důležitější, než odpovídalo postavení tohoto subjektu v politickém a společenském životě naší země.

Ale za takováto profesionální selhávání koncesionáři ve své drtivé většině skutečně platit nechtějí. Závěr analýzy zněl, že za porušení objektivity a vyváženosti je možno realizovat sankční opatření ve smyslu zákona, ovšem Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v teoretické výši od 5 tisíc do 2,5 milionu korun České televizi neudělila. I toto je objevilo na stránkách idnes.cz, a to v roce 2017.

Česká televize je v lepším případě neužitečná, v horším případě škodí, a proto přivítám každý postup, který by mě zbavil povinnosti sponzorovat tuto instituci. Takovýto názor má například europoslanec prof. Jan Keller. Sebeobranná reakce České televize na oprávněnou kritiku veřejnosti s sebou ale bohužel nese i zvýšenou aktivitu rozličných zájmových skupin, organizujících podpůrné akce, ať již ve formě petic či jiných protestních akcí, kde je sugerováno široké veřejnosti, že hrozí totální destrukce nezávislosti a veřejnoprávnosti v České televizi, což je ale ve své podstatě totální nesmysl. A mnozí odborníci tento fakt i dokladují. Například mediální analytik Jak Mikeš také potvrzuje hypotézu nadbytečné historie dnes jediných oprávněných vykladačů pravdy v České televizi, když říká, že žádná likvidace veřejnoprávního média nehrozí. Ať si začne dělat svoji práci a poskytovat objektivní informace. Svoboda médií tady existuje, ale akorát nemůžou dělat z lidí hlupáky. Na straně druhé je ale také špatné, když se někteří politici vlísávají do přízně České televize a chodí na různé debaty, arény a jsou rádi, že je tam někdo pozve. Dodává Mikeš.

Dalším z celé řady nespokojených je například i bývalý místopředseda ČSSD Jiří Zimola, který tvrdil, že o tom, že má Česká televize dlouhodobě řadu problémů, si už cvrlikají i vrabci na střeše. A bude si tam muset uvědomit, že za některé kroky bude prostě muset snést kritiku. Stejně tak si na kritiku budou muset zvyknout i někteří moderátoři, kteří si někdy pletou rozhovory s výslechy lidových komisařů. Pokud se vnitřní problémy České televize nebudou řešit, k ohrožení demokracie nakonec může skutečně dojít. Tolik pan Jiří Zimola.

Určitě se na mne nebudete zlobit, když budu mediální vyjádření některých významných osob či odborníků vhodně prokládat nespokojeností s činností České televize, projevenou řadovými občany. Tak například něco z dopisu paní Heleny Kočové, který jsem získal v letošním roce, která v něm například protestuje proti tomu, aby na kanále ČT :D určené - a to podle samotné České televize - pro diváckou skupinu od čtyř do čtrnácti let, probíhaly před odchodem do školy politické upoutávky, a to například na únor 1948 a označuje to jako geniální krok k pěstování ochotných přislepených oveček již od plenek.

A pokračovat budu dále. Mediální expert prof. Jirák tvrdí, že Česká televize prodělává určité chladnutí profesionality a její novináři si připadají, že jsou v postavení, v němž se nemusí kontrolovat. A na mnoha případech dokládá její předpojatost, přičemž je přesvědčen, že Česká televize přehání názorovou složku zpravodajství a pokud to zpravodajství někdo pravidelně sleduje, potom dobře ví, koho má a nemá ráda. Tolik prof. Jirák.

Europoslanec Jan Zahradil zase píše na sociálních sítích o České televizi - oni nereportují, oni vychovávají a potom se diví, když lidi radši chodí na různé servery, protože jim televizní výchova už leze z uší.

Bývalá členka Rady České televize Jana Dědečková prohlásila, že lidé nemají chuť platit neustálou propagaci názorů jedné skupiny lidí, kteří si veřejnoprávní televizi i instituci privatizovali pro sebe.

Další člen Rady České televize. Vedoucí Katedry mediálních studií UJAK Praha Radek Mezuláník zase prohlásil, že v České televizi selhává nakládání s veřejnými prostředky a Rada České televize kontroluje pouze to, co vedení dovolí nebo co samo nabídne a pracuje tak pouze s tím, co jí generální ředitel předloží. Kvalitní manažer s veřejnoprávním cítěním a zkušeností by takovou úroveň pořadů, jako jsou Reportéři ČT či Otázky Václava Moravce, nepřipustil. A dodává, že v Radě České televize spíše než s přímým politizováním, o čemž hovoří některé účelově založené občanské spolky, se setkával s klientelismem, podlézáním, uplácením, ignorací či odkláněním finančních toků. A že jestli je Rada pod nějakým vlivem, tak je to vliv managementu.

Abych počet nespokojených ještě obohatil, mohu zmínit například i otevřený dopis bývalého pracovníka Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání JUDr. Tomáše Tyla z března loňského roku. Zde se uvádí, že v České televizi je porušován nejeden normativní předpis, zavazující k vyváženosti a objektivitě a že v tomto ohledu už není Česká televize informačním zdrojem ve smyslu veřejné služby a je pouze sdělovacím prostředkem určité skupiny osob s jasně vyhraněným názorem a velice ostře vymezeným pohledem na veškeré události.

A dále něco z kontrolní činnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta na jednom ze svých zasedání v roce 2017 konstatovala, že Československá televize například neposkytovala ve vysílání pořadu Americká volební noc objektivní a vyvážené informace, a tím se dopustila porušení ustanovení § 31, odstavce 2 zákona číslo 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a uvedla, že nebyla respektována zásada, že názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.

Rád bych ale přidal ještě další konkrétní případy zjevné neobjektivity a tendenčnosti, které již vyplývají i ze samotného obsahu zprávy. A tentokrát tyto případy přímo vztáhnu k naší straně. Myslíte si, kolegyně a kolegové, že přestože KSČM byla v roce 2016 třetí nejsilnější politickou stranou v České republice a dost silnější než je dnes dnešní strana druhá, tedy ODS, neobjevil se žádný náš představitel mezi dvacítkou nejčastěji prezentovaných politiků v relaci České televize 24 ve sledovaných pořadech Události, Události, komentáře, Zprávy ve 23 či Týden v politice? Nebo že intenzita medializace, chcete-li počet výpovědí zástupců KSČM v pořadech Události nebo v relacích ČT 24 dosáhl vždy až šestého místa v pořadí a před ním se mnohem častěji objevovali ODS, ale především TOP 09, a to až dvoj- či trojnásobně. Co si také myslet o tom, že mezi dvacítkou nejčastějších hostů v Událostech, komentářích či pořadu 90' ČT 24 byl až na dvacátém místě zástupce KSČM Jiří Dolejš. A před ním například několik zástupců politicky mnohem slabší TOP 09, jmenovitě pánové Kalousek, Pospíšil, Plíšek, Laudát či paní Langšádlová. Kde tehdy zůstal respekt k výsledkům demokratických voleb? Jsou potom ještě vůbec nutné? A skutečně si nyní myslíte, že Česká televize není s ideologií a také s členy TOP 09 natolik prorostlá, jak se obecně tvrdí a jak to mimo jiné vidí i hlava státu? On to ale vidí skoro každý, kdo to vidět chce.

A právě takto v sestupné křivce klesá kvalita publicistické a zpravodajské činnosti České televize, o kterých ve svém vystoupení hovoří především, nejen však od předmětného roku 2016 doposud, ale kořeny tohoto stavu můžeme hledat již mnohem dříve. Nelze si nepovšimnout, že index důvěryhodnosti České televize za rok 2015 poklesl o tři procentní body na úroveň 65 procent v obecné populaci 18 plus. Hlavní příčina trendu, který trvá již od roku 2013 lze podle České televize prý spatřovat v mediálních úrocích a trvajícím zpochybňování nezávislosti České televize, zejména ze strany některých nových propagandistických médií a i ze strany vysokých politických a společenských autorit. Tak to je ale skutečně odvážná výmluva. Spíše si myslím, že běžný koncesionář není při sledování České televize slepý ani hluchý.

Větší či menší nespokojenost tak s činností České televize vyjadřují nejen takzvaní řadoví koncesionáři, běžní občané, ale i někteří jejich političtí představitelé, poslanci či senátoři, ať již bývalí, či současní. Věřím, že se teď na mě nebudou zlobit, když některá jejich zajímavá mediální vyjádření zde, byť ne někdy v plném rozsahu, vyřčená v rozlišných kontextech, ale prakticky vždy citované a tak snadno doložitelné, na tomto místě zopakuji. Například tedy:

Jan Veleba, SPO: Česká televize už dávno neplní svoji funkci, která jí vyplývá ze zákona.

Radek Rozvoral, SPD: ČT je moloch, který informuje neobjektivně a na její nevyváženost existuje již více důkazů.

Božena Sekaninová, ČSSD: Příčinou daného stavu je neobjektivita České televize. To dnes vnímá většina obyvatel. A pokud jeden z představitelů České televize přizná, že musí informovat podle pokynů, je to hodně špatně.

Jaroslav Zeman, ODS: Nejsem si jist, že Českou televizi někdo někdy změní.

Lubomír Volný, SPD: Antiveřejnoprávní organizace je zcela nekontrolovatelná. A já se vůbec nebudu divit, pokud nebude zpráva o hospodaření a činnosti opakovaně schválena.

Milan Brázdil, ANO: Už dnes vím, že Česká televize často nepodává objektivní informace. A svou trochou do mlýna tak pomáhá živit tu tzv. blbou náladu v naší společnosti. Otázkou je, proč to tak je a kdo za tím stojí.

Jiří Kobza, SPD: Z veřejnoprávního média se stal nástroj jednosměrné propagandy. Manipulace veřejného mínění a cenzury informací.

Ondrej Benešík, KDU-ČSL: Osobně mám k práci některých pracovníků ČT výhrady.

Jana Levová, SPD: Zpravodajství potažmo stav České televize je v takovém stavu, že konat musíme.

Martin Kolovratník, ANO: Nelze nevnímat sílící kritiku České televize od mediálních kritiků i od široké veřejnosti. Pro Radu velké téma k diskusi. Pro sněmovní mediální výbor potřeba klást přísné otázky a hledat řešení. A to hned v lednu. - Na Twitteru to napsal.

Jana Černochová, ODS: Vysílání České televize během tzv. volební noci jsem nesledovala celé. Obecně mám však ze zpravodajství kolem posledních voleb v USA, a to nejen u České televize, pocit, že komentátoři, reportéři a analytici se velmi často vyjadřovali spíš než objektivně v souladu se svým přáním a nadějí, že to Trump nakonec nezvládne.

Jinak k objektivitě České televize v rámci tzv. volební noci se vyjádřil i další člen ODS: Americká volební noc mi na České televizi připadala jako pohřeb Brežněva. Možná byl i stejný dramaturg, smál se expert ODS na školství Václav Klaus ml.

Vyjádřil se i Tomio Okamura, SPD: Náš dlouhodobý postoj vůči ČT, kdy vytrvale upozorňujeme na manipulace a tendenční vysílání, je také důvodem neustálých pomluv SPD a Tomio Okamury v pořadech ČT.

Marie Benešová, ČSSD: Zpravodajství České televize už dlouho nepovažuji za objektivní, nestranné a vyvážené. Je nejvyšší čas tomu věnovat patřičnou pozornost.

Martin Komárek, ANO: Napříč politickým spektrem převažuje negativní názor vůči České televizi.

Jaroslav Doubrava: Nestranné vysílání? Ta páchnoucí stoka polopravd a manipulací? Podle České televize za vše může Putin, Zeman a Trump. Ostatní obviňují ze šíření konspiračních teorií a dezinformací, zatímco je šíří sami. Propagují za peníze občanů České republiky, za sedm miliard ročně, svůj havlistický, sluníčkářský světonázor, kdy musíme lézt Evropské unii a NATO do Brusele na věčné časy.

A na závěr snad ještě výrok bývalého ministra financí a nyní předsedy vlády z ledna 2017, názor na objektivitu České televize. A od staronového prezidenta Zemana. Tedy: Andrej Babiš, ANO, k ČT: Vy jste součástí kampaně. Lidi za vás platí poplatek 135 korun měsíčně, máte 5,2 miliardy a děláte zmanipulované věci. A jste zkorumpovaní a děláte reportáže na objednávku.

Ovšem ke zprávě o činnosti za rok 2016 kupodivu nynější premiér a šéf ANO Andrej Babiš uvedl, že Česká televize není v ohrožení. A on se nechystá veřejnoprávní média napadat. Poměrně zásadový názorový veletoč, ne nepodobný jeho názorovému lavírování ohledně přijetí či nepřijetí eura.

A nakonec Miloš Zeman, prezident České republiky: Veřejnoprávní televize není objektivní. Je jednostranná, je do značné míry ovlivňována TOP 09 a já to pokládám za neplnění veřejné služby a za neplnění příslušných zákonů, které se k veřejné službě vztahují.

Dámy a pánové, v tomto okamžiku bych si svoje vystoupení k výroční zprávě o činnosti České televize za rok 2016 dovolil pomalu zakončit. Byl bych velice nerad, aby se zkresleně pojímalo jako pokus o čistě komunistickou kritiku, ba právě naopak. Jedná se mně především o zesílení kritické rezonance hlasu obrovské části české veřejnosti. A to jsem nejen z titulu své funkce poslance, ale i podle Ústavy povinen činit. Nikdy bych si nepřál - a to mi skutečně věřte - aby byla Česká televize jakkoli spjata s KSČM tak, jako je nyní propojena s posthavlistickými nikým nevolenými strukturami nebo například s TOP 09. I když se někdy její snaha míjí účinkem. Je přece zcela zřejmé a nad slunce jasné a neregistruji tento aspekt přirozeně jen já, že naše veřejnoprávní médium svými soustavnými a přesně cílenými útoky spoluvytvořilo z Andreje Babiše vítěze parlamentních voleb a prezidentu Zemanovi ataky obdobnými často až podpásovými prokazatelně pomohlo k obhájení prezidentského mandátu.

Přitom paradoxně na straně druhé právě ta Českou televizí protežovaná partaj, alespoň podle zmíněné studie Univerzity Karlovy, se málem nedostala do Sněmovny. A nechtěl bych, aby se toto stalo z důvodu přílišné přízně České televize i nám komunistům. Proto díky bohu, že nás vlastně nemají mediální profesionálové z České televize rádi. Ale teď již vážně. Vážené kolegyně a kolegové, ČT patří nám všem, nejen poslancům, jak se mnozí zainteresovaní lobbisté snaží veřejnosti pokrytecky namluvit s dovětkem, že ji politici chtějí ovládnout. Nepatří dokonce ani managementu České televize. Nepatří ani samotným zaměstnancům ČT. Nepatří ani lidem nasátým na její miliardové penězovody. Znovu opakuji: Patří všem občanům České republiky bez rozdílu sociálního, ekonomického i politického statusu a měla by se takto chovat. V tomto ohledu tak doufám, že v naší zemi doposud něco znamená parlamentní demokracie, tedy, že o osudu vrcholného managementu veřejnoprávního média rozhodují demokraticky zvolení zástupci lidu, poslanci a poslankyně Parlamentu České republiky, a to prostřednictvím jimi zvolené Rady České televize. A nikoliv herci, režiséři či další umělci. Podotýkám, někteří z nich skutečně umělci v uvozovkách. Snad jen ti herci. A věřte, že ti si nyní své prebendy vykutané ze zatuchlých poměrů České televize úzkostlivě hlídají a k tomu, jak je známo z rozličných televizních krizí, umějí efektivně zorganizovat i hlasité protestní akce. A také již s předstihem zavarovali veřejnost před údajným převzetím České televize politiky. Přičemž do svých průhledných protestních intrik dokonce zatahovali i školní mládež. Dokonce si loni přišli zkontrolovat i volební výbor, který předkládanou zprávu o činnosti projednával. A například režisér Jan Svěrák při svém odchodu významně prohodil: Bůh ví, co by se dělo, kdyby se veřejnost ohledně České televize neangažovala. - Ano, i takto vypadá neúcta k našemu systému parlamentní demokracie s jeho svobodnými volbami.

Kolegyně a kolegové, domnívám se, že některé možné argumenty k neschválení této zprávy zde ode mne již jasně zazněly. Rozhodně jsem si nečinil ambice zde uvádět všechny. Dokonce ani všechny ty podstatné. Věřím však, že i bez toho, že jsem mnohé jiné problémy v činnosti České televize v roce 2016 zde nepopsal, se snad nedobrou situací v našem nejvýznamnějším veřejnoprávním médiu, zejména v sektorových oblastech činnost, tedy publicistice a zpravodajství, které jsou pro udržení demokratických poměrů v naší zemi velice podstatné, zamyslíte, a budete přitom čerpat i ze svých vlastních zkušeností.

A odpovědným rozhodnutím při hlasování potom dáte najevo, zda jste, či naopak nejste s prací slovy předložené zprávy s činností České televize byli v roce 2016 spokojeni. A také současně dobře zvážíte, zda Česká televize skutečně poskytuje objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů tak, jak je to zcela v souladu s dikcí zákona o České televizi, což si vetkla tato instituce i do svého statusu.

Já osobně však spokojen nejsem, a proto nejen já, ale i poslanci KSČM, alespoň většinově, budou hlasovat pro zamítnutí této zprávy. Její dvojnásobné odmítnutí, jak jistě víte, může znamenat rozpuštění Rady České televize a potažmo tak nastartování nutných změn a progresu směrem ke skutečné kvalitě odváděné práce média veřejné služby tak, jak si to naši občané ve své velké většině přejí.

Děkuji vám za pozornost.