Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, chtěl bych k tomuto tématu říci pouze pár slov. Mnozí z vás to již samozřejmě ví od mých dvou předřečníků, ale asi vás nepřekvapí, že já budu mít k tomuto tématu trošku odlišnější názor.

Bylo zde řečeno, že v minulých dnech vyvolalo bouřlivé diskuse rozhodnutí Evropské unie o průkazném označování zboží, pocházejícího z izraelských osad na palestinském západním břehu. Ze strany proizraelských politiků je z nich cítit zjevná snaha vyvolat dojem, že jde o pokus vyvolat bojkot Izraele, a to státu jako celku, což je tedy zřejmý nesmysl. Jenže ono v tomto případě skutečně o žádný bojkot nejde, jen jde o to, aby mohl mít každý spotřebitel právo být informován, jaké zboží odkud pochází, z jakého státu Evropské unie je, nebo jestli je z Izraele, měl by mít informace, kdo za ně nese zodpovědnost. Informace by měly tvořit jednolitý celek.

Označování země původu u výrobků je v Evropské unii povinné, to samozřejmě jistě víte, a já nevidím důvod, proč by zrovna Izrael jako stát měl mít v tomto ohledu výjimku. A jestliže Evropská unie dlouhodobě nepovažuje přítomnost Izraele na Golanských výšinách či ve východním Jeruzalémě na legální, pak jde zcela jistě o logický krok.

Evropská komise k němu navíc přistoupila potom, co ji o to požádalo 16 unijních zemí. A nebude pro vás asi žádným tajemstvím, že mezi nimi Česká republika nebyla. Ta je totiž evidentně stále zcela jednostranně a zcela nekriticky proizraelská. A v tomto duchu se projevila i mnohá česká média. Zatímco ta západní informovala o označování izraelského zboží, ta naše česká psala o židovských výrobcích. A hned se těm nejagresivnějším komentátorům nabídla analogie - a nejen těm komentátorům, ale i některým mým předřečníkům - zbytečná a nesmyslná analogie, nepřípadná analogie, s označováním Židů během holokaustu. To je samozřejmě nesmysl. O žádný bojkot se nejedná. Jde pouze o to, aby na pravidla v Evropské unii neplatil dvojí metr.

Pokyn Evropské komise ale pochopitelně vyvolal diskusi o způsobu ukončení konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Opět se objevila řada zaručených receptů, jak se s tímto konfliktem vypořádat. Téměř 70 let po vzniku Izraele, téměř 70 let oboustranných křivd /zdůrazňuji oboustranných křivd/ i krveprolití je více než jasné, že bez dohod uznaných oběma stranami to již do budoucna dále nepůjde.

Je třeba dál posouvat mírový proces, jehož cílem by měla být existence dvou suverénních států, jejichž obyvatelé se nebojí ani sebevražedných atentátníků, ani v noci dopadajících raket. Děkuji vám za pozornost.