Já vám moc děkuji. Úplně mám trému, abych vás nezklamala. Ale v každém případě, paní předsedkyně, já si myslím, že se pokusím vrátit se zase k té věcnější povaze naší diskuse a začnu tím, že bohužel to, jak to teď vypadá s obsazeností ministrů, reprezentuje velmi přiléhavě právě resort spravedlnosti. A já bych byla hrozně ráda, kdyby pan ministr Blažek tady seděl a mohl si vyslechnout některé moje připomínky. Dokonce i ten, který ho nepřímo zastupuje a který tady byl několikrát velmi kladně citován, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, pan poslanec Haas tady není. Není tady ale ani můj milý kolega, jak on vždycky, zdůrazňuje milá Helenko Válková, tak milý kolega Jakub Michálek, který nás všechny zvedá ze židle a potom ta diskuse už vůbec není věcná. A to je taky právník. Takže se moc ráda, že tady sedí pan ministr Šalomoun, který si jistě vyslechne některé připomínky a bude je, věřím, jak už v minulosti ve spolupráci na zákoně o dětském ochránci práv neboli dětském ombudsmanovi prokázal, přesně tlumočit panu ministru Blažkovi. 

Začnu tedy, když už jsem začala jím, tak tady mám jednu kritickou připomínku, že my pochopitelně jsme už dávno chtěli poslat na projednání náš návrh, kterým byl návrh nového zákona o dětském ombudsmanovi. Do Poslanecké sněmovny jsme ho tedy poslali, abych byla přesná, ale doufali jsme, že bude posunut do dalšího čtení. Nestalo se tak i s ohledem na všechny krize, které tady byly do hloubky zmíněny, od ekonomických počínaje, přes zahraničněpolitickými konče. Tak nakonec jsme se shodli na tom, že uděláme raději novelu zákona o veřejném ochránci práv, kde by se stal dětský ombudsman jedním z jeho zástupců, ale se samostatnými kompetencemi. A já to tady říkám jako příklad dobré spolupráce. A kdyby ta spolupráce vypadala i v jiných oblastech tak, jak vypadala s panem ministrem Šalomounem a doufám, že nebude mít nějaký personální problém, když ho tady takhle pochválím ve své koalici, no tak bych měla velmi obtížnou situaci a možná, že bych si říkala, ta nedůvěra opravdu v té mé oblasti je podložená? Protože tam se prokázalo, že když se chce, tak se opoziční známá kritická poslankyně, která si podala svůj samostatný návrh, dá do pracovní skupiny, tak to nemusí dopadnout dobře. Ale dopadlo to dobře, protože ta poslankyně věcně, argumentačně souhlasila s některými připomínkami a nakonec podpoří tady ve Sněmovně ten návrh, který přijde, doufejme, co nejdříve právě z pera pana ministra Šalomouna, respektive jeho týmu.

Ale abych nebyla taková příliš pozitivní, pomalinku se i jeho, i ve vztahu k němu teď pomalu přecházím ke kritice, protože to trvá moc dlouho, on to velmi dobře ví. Má problémy se vypořádat v rámci připomínkového řízení s některými připomínkami. No a chce to trošku odvahy. Vždycky ten, který dělá legislativu, tak má těžkou situaci, protože je v podstatě, je to takový zvláštní resort, a když už dá samostatný zákon nebo návrh novely určitého zákona, který už tady existuje, tak samozřejmě čelí i připomínkám mnohem lépe legislativně vybavených resortů. Na jedné straně to chápu, jako opoziční poslankyně kritizuji, že to trvá tak dlouho, že i přes ty různé kompromisy zatím děti dětského ombudsmana nemají a že na něj čekáme marně už několik let.

A k tomu bych jenom řekla ještě poslední poznámku. Doufám, že svůj slib tedy splní a že do konce roku budeme mít návrh novely zákona o veřejném ochránci práv, který zavádí tu instituci dětského ombudsmana, tady ve Sněmovně a budeme moci o ní diskutovat.

Ale samozřejmě respektujeme fakt, standardním výkonem státní moci by měla být zastupitelská demokracie, a ta přímá demokracie prostřednictvím celostátního referenda by měla být jenom omezená na ty nejdůležitější - a doplňková, hlavně výjimečná - otázky, které připustíme, vnitřní a zahraniční politiky. A pochopitelně nesmí narušovat naše mezinárodní závazky. Nic. Leží to tady bez ohledu na to, že bychom rádi tu důvěru našim občanům my jako opozice dali. V tomto směru jsme zajedno s SPD, že zákon o celostátním referendu by měl dát možnost vyjádřit se našim spoluobčanům. Rozcházíme se v tom rozsahu přípustných otázek, kdy SPD upozorňuje, že zásadně by umožnila hlasovat o všech otázkách. My se držíme našich mezinárodních závazků, takže samozřejmě o některých otázkách, jako například vystoupení z NATO a podobně, bychom tuto možnost tedy neumožnili. Ale to neznamená, že by nemohl tento tisk být postoupený a diskutovaný v rámci legislativních debat v Poslanecké sněmovně.

Pak tady máme, a to bych tedy, kdybych na to zapomněla, tak myslím si, že bych měla velký problém právě u té seniorské generace, která se na nás hromadně obracela. Je to opravdu maličkost a jsem zvědavá, jak to dopadne. Sněmovní tisk 451. To už se týká legislativy, která není tedy v kompetenci ministra spravedlnosti, ale ministra vnitra o občanských průkazech, kde samozřejmě nechápeme, a já jsem také reprezentant té starší generace, proč je nutné v dobách krize investovat miliardy do zrušení rodných čísel a jejich nahrazení nějakým identifikátorem.

Takže jsme udělali aspoň takový pokus odvrátit tuto skutečnost tím, že by se posunula účinnost na relativně bezpečný rok 1. ledna 2029, protože do té doby předpokládám, že tady bude určitě jiná vláda a hlavně budeme mít, doufejme, lepší ekonomické podmínky, než abychom utráceli miliardy na různé technologické vymoženosti, které ve skutečnosti nepotřebujeme. A ty problémy a důvody, které jsou prezentovány, mě opravdu nepřesvědčily. A senioři, s kterými jsem v kontaktu a nejsou to stovky, to jsou tisíce seniorů, kteří se ptají a říkají, proč musíte do tohohle investovat? Vysvětlete jim to. Já myslím, že vysvětlovat nic nemusím, že je to vysvětlené, je to nějaká politická mantra a věcně mně nikdo nezdůvodní, že v této situaci ekonomické musíme investovat do rušení rodných čísel, respektive jejich náhrady. Sice modernějším a sofistikovanějším, nicméně bezprostředně ne více využitelným způsobem.

Tak, a to jsem se dotkla jenom některých otázek z oblasti legislativy, ke kterým jsem se chtěla vyjádřit. Ale já bych využila tohoto místa, i vrátím se zase kam jinam než k resortu spravedlnosti, právě do té oblasti praxe. A v té oblasti praxe, protože současně jsem předsedkyní toho podvýboru pro justici, tak tam je mnoho neřešených otázek a já si nejsem jistá, že Ministerstvo spravedlnosti využívá všech svých možností, které má k dispozici proto, aby některé věci, které tam nejsou v pořádku, napravilo. Samozřejmě to trvá všechno dlouho, vím to jako bývá ministryně spravedlnosti velmi dobře. Ale ty signály přicházejí příliš pomalu. A tady platí jeden princip.

Ministr spravedlnosti odpovídá i za fungování Vězeňské služby. Počíná to generálním ředitelstvím, končí to jednotlivými věznicemi. Přečtěte si monitoring Českého helsinského výboru, poslední, který vyšel, kde jednu oblast po druhé podrobují po návštěvě deseti věznic, tuším, osmi až deseti, zhruba třetiny českých věznic, mám jich kolem 30, svému, myslím si, docela objektivnímu, je tam i pochvala, zkoumání. Není to opravdu dobrý obrázek. To, co se tam vytýká, je nedostatek zdravotnické péče, nedostatek odborných pracovníků, přeplněné věznice. Kapacita v současné době je přes 97 %. Pak se má pracovat s těmi odsouzenými. A samozřejmě, že ta možnost změnit tento neuspokojivý stav je právě prostřednictvím odšpuntování - dovolte mi trochu s nadsázkou říci - té trestní represe v tom smyslu, že udělám novely, které mně umožní, abych při opakovaném selhání alternativních sankcí neukládala příliš, nepřeměňovala některé tresty alternativní, to znamená nespojené s odnětím svobody na nepodmíněné tresty, abych daleko více využívala institutu podmíněného propuštění a abych jako ministr spravedlnosti zajistila jednotnost a předvídatelnost těchto institutů. To znamená, aby se podmíněné propuštění někde v Karlových Varech, a to dávám příklad, teď fakt nevím, jak tam přesně je, výrazně nelišilo to procento úspěšně vyřízených žádostí od toho, co se děje třeba v Opavě nebo v Ostravě. Bohužel tomu tak není. Této oblasti není věnována dostatečná pozornost.

A mně ale mrzí, protože nerada kritizuji někoho, kdo tady není, že tady není opět pan ministr Blažek, který by mi řekl: Ale, paní poslankyně Válková, ono to tak není. Tvrdím, že to tak je a mám na to tvrdá statistická data. A v této ekonomické situaci ještě v rámci konsolidačního balíčku připustí, aby mu jeho kolega, pan ministr Stanjura, uložil, že má redukovat počet odborných pracovníků ve věznicích? To už tomu opravdu nerozumím. Ráda bych slyšela od něj tady na místě, že to tak není, že to vyvrací, že tam bude dost lidí, kteří budou pracovat s těmi, kteří byli - věřím, z 90 % nebo z 95 % - po zásluze odsouzeni a vykonávají si tam trest. Ale to procento recidivy po propuštění je tak vysoké právě proto, že se tam s nimi dostatečně nepracuje.

A na obranu vězeňské služby - ani pracovat nemůže, protože tam není dostatek odborného personálu. A to jako ministr spravedlnosti kdybych měla dát všanc své křeslo, tak si dupnu na tu vězeňskou službu. Teď nechci říct, že vyměním ředitele, už bych postupovala asi jinak a podle správného právního předpisu a neříkám, že by současného pana generálního ředitele bylo potřeba vyměnit, ale rozhodně jsem ten, který nese politickou odpovědnost za stav současných českých věznic. To mu nikdo neodpáře. A on bude ten, který tady bude stát a bude muset poslouchat kritiku opoziční poslankyně a jeho výzvu a jeho otázku, proč jste s tím nic, pane ministře Blažku, neudělal? Nebo co jste udělal? A to se mi vůbec nelíbí. A v kontextu s tím, co jsem říkala, že nechal padnout trestní řád, že neprosadil reformu, která měla být tedy nějakou náhradou, nějakou náplastí, měla být určitým komplexem návrhů, jak novelizovat vybrané trestně procesní instituty, zrychlit trestní řízení, udělat ho spravedlivějším, rozdělit ty zvlášť závažné zločiny a procesní řízení o nich vedené od těch bagatelních. Tak bohužel nic takového se nestalo. Ani v médiích se nesetkávám - jenom občas - s nějakou připomínkou. A říkal to i tady pan poslanec Michálek, že se na tom pracuje. A jsme v polovině volebního období.

Takže využívám, doufám, že nezneužívám, ale využívám tohoto pultíku k tomu, že jako opoziční poslankyně říkám: Pane ministře Blažku, nemáte už moc času. Vím, o čem hovořím, a v oblasti spravedlnosti musíte zrychlit. Pokud nezrychlíte, nesplníte nejenom své programové prohlášení, ale zklamete i naději, kterou do vás jako do zkušeného pragmatického ministra spravedlnosti vkládali vaši voliči, a tím i důvěru do toho, že strana, která vás tedy nominovala a vlastně navrhla úspěšně na ministra spravedlnosti, je ta správná.

Nechci jít tak daleko, protože já se radši držím těch odbornějších témat. Nicméně si myslím, že na tomhle pomyslném smyslu slova si můžete zlámat vaz. V závorce, mně se to stalo jednou. Nepředložila jsem zákon o státním zastupitelství po roce, co jsem na něm pracovala. U nás ty podmínky byly dosti přísně nastavené. Vy už máte dva roky. Sice jsem tady zaslechla konečně ta novela tady je od pana poslance Michálka, to potvrzuji, jsem zpravodajkou, jenom ne úplně nejvýznamnější, nebo ne úplně klíčové změny, já je tam v rámci těch svých pozměňovacích návrhů uplatním. Ale to je novelička, to je novelička, to je novelka, to není žádná koncepční velká novela. Ale myslím si, že pro současnou dobu to státnímu zastupitelství jako fungování bude stačit, a do té jinak rozjitřené doby ještě dělat reformu státního zastupitelství, to asi by byl příliš velký krok. Já jsem to chtěla udělat, chtěla jsem zrušit vrchní státní zastupitelství. Chápu, že na to není vhodná chvíle.

A já asi skončím ten svůj projev právě ještě jednou připomínkou, a ta se týká tedy také problematiky Ministerstva spravedlnosti. Hrozně mě mrzelo, že ministr spravedlnosti připustil pragmaticky, i když dobře, stejně jako já, ví, že to je velmi riskantní cesta, aby se do konsolidačního balíčku dostalo i to - a dokonce tady pan poslanec Michálek, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, řekl, že platy soudců jsou - přitom mi vážně nadzdvihlo, adekvátní, no spíše více než adekvátní, tak to vůbec by neměl hodnotit, jakože může říkat cokoliv, ale měl by si uvědomit ty důsledky s tím spojené, to zpochybňuje výkon justice. Tak jestli to takhle je, dobře, tak ať to pan ministr Blažek řekne. Ať řekne, že prostě souhlasí s tím, aby ty platy soudců se zmrazily až snížily. Tam nebudu chodit do těch detailů, že vlastně se snižuje ta platová základna, ze které se potom vypočítává respektive ten koeficient z těch tří na 2,85. Prostě výsledek je, že budou mít méně, než bez toho zásahu a uspoříme zanedbatelnou částku. A samozřejmě se mě to dotklo jako někoho, kdo kdysi, před těmi lety, asi v roce 2014 s nimi udělal dohodu a dal jim čestné slovo - to jsem byla ještě naivní, že už se do toho sahat nebude. Takže se do toho sáhlo opakovaně, i když přímo odpovědnost za to nemám, mrzí mě to doteď, že jsem tenkrát tak hloupě to slovo svoje dala. A teď on připustí v rámci konsolidačního balíčku, že tedy se opravdu sáhne na platy soudcům, kteří samozřejmě logicky podají žalobu k Ústavnímu soudu, s rizikem, že to dopadne pro ně dobře.

Myslím s rizikem samozřejmě v uvozovkách. A bez uvozovek, s velkým rizikem pro nás pro všechny, že to dopadne pro ně dobře, protože výsledek bude, že budeme muset doplácet, tenkrát šlo skutečně o miliardy. Teď by to nebyly ty miliardy, protože by šlo o relativně krátkou dobu. Ale je otázka, kdy toto bude Ústavní soud řešit. Věřím, že velmi brzy. Takže ministr spravedlnosti, který toto připustí z pragmatických důvodů, nepřesvědčí svého kolegu ve vládě o tom, že je to cesta takzvaně do pekla. To je ministr, kterého bych se ráda tady zeptala, jestli si myslí, že si naši důvěru, že bude dělat nepopulární, ale nutné kroky a neohánět se tabulkou, že soudní funkcionář má více, předseda Nejvyššího soudu, než premiér, to je trošku populistický argument, protože justice je nezávislá právě proto, že není závislá na moci výkonné, respektive teď konkrétně moc zákonodárná zasahuje, byť zprostředkovaně do těch garancí, tak jestli by mi vysvětlil, proč tedy tu odvahu v sobě nenašel, i když to atraktivní není. Ministři musí dělat často nepopulární opatření.

Myslím, že pan ministr financí Stanjura by vám o tom mohl povídat. Takže já jsem se probrala některými tisky, které zvláště mě tíží a na nich jsem chtěla demonstrovat to, že pan ministr spravedlnosti Blažek, tomu musí zvonit v uších, to se omlouvám, že bohužel ale mu to nemůžu klást jako konkrétní otázky mu osobně, nevyužívá své kompetence a že nenaplňuje to očekávání, kdy já, když byl jmenovaný do té funkce, tak jsem si říkala dobře, to bude... sice je to koaliční ministr, není to náš ministr, ale v té oblasti spravedlnosti určitě využije té příležitosti a nějakou pomyslně rýhu do té oblasti legislativy, kterou má pod svou gescí, udělá a zanechá za sebou nějaké větší kodifikační dílo. Kéž by to bylo i menší, a kéž by některé věci opravdu pod jeho velením ten odbor legislativní připravil. A kéž by se soustředil více na řízení v oblasti vězeňství a na to, aby zajistil dostatek finančních prostředků pro fungování, které odpovídá evropským standardům.

Úplně na závěr vám řeknu jenom jak vypadá třeba taková interpelace a odpověď. Já si nemůžu stěžovat, já když pošlu písemnou interpelaci, což už tedy posílám, tak dostanu vždycky velmi obsáhlou odpověď Ministerstva spravedlnosti, se kterou jsem relativně spokojena, byť samozřejmě ten výsledek je vesměs, proč to nejde. Ale jsou tam rozebrány podrobné argumenty. Já jsem nicméně pochopitelně v některých věcech taková nepříjemná, když vidím například judikaturu, která je v zájmu těch nejzranitelnějších, jako například poskytování peněžité pomoci dětským obětem sexuálních napadení. A v této souvislosti jsem podala jednu interpelaci, bylo to... vteřinečku, 15. června 2023. Poskytování peněžité pomoci dětským obětem sexuálních napadení a pan ministr mi odpověděl hned 5. července 2023. Obsahem té mé interpelace bylo, že jsem odkázala, podle mého názoru, velmi nešťastnou novelizaci zákona o obětech trestných činů, která už neumožňuje, aby tu chybějící právní úpravu nahradilo judikaturní rozhodnutí, a to skutečně v minulosti tak bylo.

A tyto dětské oběti sexuálního napadení pro zhoršení své sociální... nebo takhle. Jako kompenzaci své zhoršené sociální situace, ke které velmi snadno může dojít a dochází v praxi, dostaly peněžitou pomoc. Říkám to teď svými slovy, mám to tady asi na čtyřech listech, ale nebudu zdržovat. Ale proč vám to říkám? Protože pan ministr mně tady napsal, když já jsem chtěla vědět, co k tomu udělá, jestli skutečně je připravený nějaký legislativní návrh, který by nevyhovující a nezdařenou novelizaci napravil. Tak odpověď pana ministra byla: Výklad, který časem beze změny právní úpravy zaujal Nejvyšší správní soud, který přiznával těmto obětem jakoukoliv škodu, pokud o ní bylo rozhodnuto soudem, a tak se odchyloval od začátku zamýšleného smyslu těchto ustanovení, na což reagovala vláda předložením návrhu, který následně byl tedy přijat, a to je ta nešťastná novela, kde jsem zdůraznili ryze procesní charakter tohoto ustanovení, tak samozřejmě, že i ta stávající úprava není neměnitelnou.

Může se o tom vést diskuse. I o účelu, o okruhu příjemců, to je zajisté legitimní. A samozřejmě probíhá jednání s vládní zmocněnkyní pro lidská práva, to je Klára Šimáčková Laurenčíková, kdy bylo dohodnuto, že toto téma bude dále projednáváno.