Děkuji. Pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, nemluví se mi teď příliš snadno, protože jsem byla očitým svědkem, jak zde bylo přesně řečeno, brachiálního násilí na půdě Parlamentu, což vnímám jako určitý pokus o snížení důstojnosti našeho jednání, a není to rozhodně dobrý příklad, který vidí naše veřejnost. Je mi to velmi líto, ale o to více v těch vystoupeních bychom měli klást důraz na to, abychom byli spíše příkladem, a ne odpudivým příkladem.

Takže navážu na to, co se stalo, možná něčím, co je pravým opakem a přitom to reprezentuje, ty postoje reprezentují mínění části veřejnosti, které nejsou vždycky v souladu s tím, co vláda prosazuje, nebo by chtěla prosadit a o čem by chtěla přesvědčit, někdy se jí to daří více, někdy méně. A odehrálo se to také na půdě Sněmovny. Bylo to 5. ledna, kdy jsme měli veřejné slyšení na půdě a vlastně pod záštitou petičního výboru, kdy Daniel Landa prezentoval jako zástupce tisíce petentů, tuším, že v té době už to bylo 20 tisíc, že to narůstalo, nespokojenost části naší veřejnosti, a vy jste to tady, hlavně opozice, časovali, skloňovali celé dopoledne a odpoledne, co všechno vláda dělá špatně, jaké dopady nejenom v té ekonomické sféře, ale i v té psychické sféře to má na myšlení, život, postoje, pocity našich spoluobčanek a spoluobčanů. To slyšení bylo vedeno v naprosto konstruktivní atmosféře. Bylo velmi důležité, a já mu chci ještě i na tomto řečnickém pultíku, nepočítala jsem s tím, ale teď mu chci za to poděkovat, protože to byl pravý kontrast toho, co jsme tady před chvílí viděli. Protože i když tam byly tvrdé argumenty proti některým opatřením k omezení základních práv a svobod v rámci nouzového stavu a vůbec pochybnosti o potřebnosti nouzového stavu, tak to bylo vedeno a vyústilo to hlavně v závěru k atmosféře naprosto konstruktivní a k návrhu společného postupu řešení a nabídce určité spolupráce. A ta spolupráce - my jsme slíbili jako členové petičního výboru, bude probíhat - jenom bych poprosila o klid, pane předsedo, já tady nemůžu mluvit.

Já se budu snažit zkrátit tohle úvodní slovo v tom smyslu, že si myslím, že i když můžeme mít jiné názory, tak je můžeme prezentovat způsobem, který odpovídá vyspělé politické i právní kultuře, o které občas tedy zapochybuji, ale většinou jsem o ní přesvědčena, že existuje i v České republice. My jsme pozvali Daniela Landu i teď 2. února na jednání petičního výboru, aby nám už ta konkrétní opatření a konkrétní formy spolupráce, které nabízí, představil. A on reprezentuje část té veřejnosti, která je velmi nespokojena. Takže demokracie má i tyto tváře.

K čemu jsem ale chtěla vystoupit a na co jsem se připravila, je výklad, krátký, ale doufám, že srozumitelný, potřeby mít nouzový stav. Protože i o tom existují různé fake news, fámy - a je mi líto - ale úplně zavádějící nepravdivé informace z oblasti práva, nebo z takzvaných kvazi právníků, čímž myslím ty, kteří si přečtou jenom text ustanovení, ale nechápou ty souvislosti.

Omezení základních práv a svobod je možné, ale je přesně stanovené v Listině základních práv. Pokud to přímo umožňuje Listina - je to článek 4 odst. 2. -meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem. A samozřejmě řada článků Listiny uvádí, je-li to v demokratické společnosti nezbytné, může zákon omezit toto právo z důvodu - a tam jsou ustanoveny potom i ty konkrétní limity, které umožňují ta práva a svobody omezit.