Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já jsem si to vzala přímo k řečnickému pultíku, i na kameru, aby viděli případní posluchači, kolik těch materiálů je a jak jsme se s tím museli probojovávat a zabývat. (Ukazuje.) V podstatě zhruba třináct pozměňovacích návrhů, které, říkám zhruba, protože už tady říkala kolegyně Šlechtová, vaším prostřednictvím, že některé ty návrhy jsou totožné nebo téměř totožné, tak řekněme více než deset určitě, tady zaznělo v období, a teď myslím, že to je velmi důležité připomenout, dvou dnů: 23. a 24. března. A já považuji za důležité se vrátit úplně na začátek, a to úplně na začátek znamená k nálezu, který nás přivedl do této situace. Kdy jindy než teď a kdy jindy než v rámci druhého čtení, kde nejsme pod takovou časovou tíhou jako, když už je všechno dohodnuto a hlasuje se jenom v rámci třetího čtení, se nezamyslet nad tím procesem od začátku. Nebudu dlouhá, nebojte se, ale na druhé straně 2. února 2021 je doba, která je opravdu velmi krátká do dnešního okamžiku, kdy projednáváme už ve druhém čtení něco, k čemu jsme byli donuceni nálezem Ústavního soudu, který prohlásil za neústavní a zrušil část volebního zákona v okamžiku, kdy už prezident republiky vyhlásil volby. A to si myslím, že bychom neměli zapomenout, že jsme tady pod tlakem a samozřejmě v každém časovém tlaku se dělají chyby.

Já si teď dovolím připomenout ještě úplně v úvodu článek 5 naší Ústavy, který říká, že politický systém je založen na svobodném dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. My máme respektovat základní demokratické principy. Respektoval je Ústavní soud? Neporušil tím článek 5 naší Ústavy? To nechť posoudí jiní, od toho tady teď nestojím. Nicméně si musím povzdechnout, protože jak judikatura Evropského soudu pro lidská práva například v té kauze proti Bulharsku, tuším z roku 2012, tak doporučení Benátské komise, což je poradní orgán Rady Evropy, Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva, vlastně upozorňuje, že jakákoliv změna, ke které dojde v průběhu kratším, než je rok před vyhlášenými volbami, je velmi diskutabilní a měla by se zkoumat i optikou ústavní konformity. A v tomto ohledu mě to sice na jedné straně překvapilo, na druhé straně jsem si jako právník řekla, kam jsme se to dostali, když jsem si přečetla, tuším že to bylo teď v pondělí nebo v úterý, všechno v tomto týdnu, i ten fakt, že bylo podáno trestní oznámení na tři ústavní soudce právě s podezřením, že se dopustili trestného činu maření přípravy a řádného průběhu voleb. Samozřejmě na rozdíl od řady jiných poslanců jsem nestudovala to trestní oznámení a nemám ho k dispozici, protože to bylo i špatně, je to trestní oznámení, které nicméně proběhlo už tiskem, jak je dobrým zvykem v české kotlině, takže jsem se zarazila a říkala jsem si, kam jsme to až dopracovali.

Takže to je v úvodu moje první poznámka. To, že jsme se dostali pod obrovský tlak, aniž by zde někdo otevřeně řekl, že ten tlak v tomto čase se jeví přinejmenším neadekvátní významu toho, co tady máme přijmout.

Moje druhá poznámka se týká projednávání, protože jsem byla úplně od samotného počátku přítomna jednání jako členka stálé komise a její místopředsedkyně spolu s její předsedkyní a samozřejmě dalšími členy, kdy jsme byli vrženi nálezem Ústavního soudu do nutnosti se za každou cenu, aniž bychom přivedli zemi do ústavního chaosu, dohodnout se Senátem České republiky. A že to v poslední době není příliš snadné, to ví obě strany velmi dobře. Na jednom z prvních jednání, kterého jsem se zúčastnila, kdy, jak víte, že jsem byla od začátku spontánní přívrženkyně jednoho volebního kraje, protože by to bylo nejspravedlivější a nejblíže tedy tomu, co sledoval a co i zdůvodňoval nález Ústavního soudu, byť nezrušil těch čtrnáct volebních krajů, čili toho poměrného principu, principu poměrnosti, tak jsem samozřejmě jako politička velmi viděla, že to bude neprůchodné. A tak to i demonstroval na tom hned prvním jednání Senát, kdy nám dal jasně najevo, že je tady určitý mantinel, že máme respektovat jako Poslanecká sněmovna ten fakt, že Ústavní soud nezrušil čtrnáct volebních krajů a že tady to je hranice, za kterou zřejmě, nebylo to samozřejmě, ani nemohlo, protože tam všichni senátoři nebyli, jednoznačně nepůjde. Já jsem tam v rámci diskuse řekla, protože už se tam poprvé v éteru objevila i taková zmínka o korespondenčním hlasování, které jsem si teď vyslechla od kolegyně, paní poslankyně Šlechtové, jako pozměňovací návrh, tuto zmínku a reagovala jsem na to, že i já jsem pro korespondenční hlasování, ale ne tady a teď, protože jsme právě v situaci, kdy musíme, jestliže se domluvíme na A, jednat v konsenzu s tím, i pokud jde o písmenko B. Čili jestliže nebude chtít Senát třeba jeden volební kraj nebo jiné změny zásadnější povahy, tak potom nemůže chtít i další a navíc na to nejsme připraveni, protože je to už v tom časovém tlaku, kdy se jednak dělají chyby a jednak nám tady chybí souhlas obou komor, a že si myslím, že i když myšlenka je velmi dobrá a já ji vítám, že už je to spíše pro další parlamentní volby, respektive volby do Poslanecké sněmovny.

Ale samozřejmě v tomto ohledu jsme si jenom vyměňovali názory. A teď už tady slyším i takový návrh. Takže si, přátelé, milé kolegyně, milí kolegové, řekněme, co tedy vlastně chceme. Chceme dodržet to, co nám předepsal nález Ústavního soudu, nebo tady budeme prolamovat tyto hranice. A já jsem pro, protože jsem byla pro jeden volební kraj, ale na druhou stranu všichni říkáte - a já jsem byla první, která viděla tu neprůchodnost, že to není průchodné - takže zůstaňme u toho tradičního. A odezněla tady spousta argumentů, proč bychom měli také zůstat u toho tradičního rozdělení již těch 14 volebních krajů. Ale jedna strana nemůže dělat něco, co druhé straně zakazuje. Takže to je moje druhá poznámka. Bylo by dobré - a měli by to vzít na vědomí všichni - že se musí měřit stejným metrem, jak Poslanecké sněmovně - a jedná se o volby do Poslanecké sněmovny, a ne do Senátu, tak Senátu.

Třetí moje poznámka. Slyšeli jsme tady poměrně dost o tom, že sice se shodneme na načítacích kvorech, na tom, jakým způsobem budeme hlasovat v prvním skrutiniu, v prvním kole, ale bohužel že ten princip nedodržujeme v druhém skrutiniu a že si tady budou politické sekretariáty stran vybírat více loajální kandidáty, kterým dají potom ten mandát složený z těch zbytků. Já se musím přiznat, že také když jsem si četla návrh pana poslance Bendy, který předložil a který se potom diskutoval a prošel ústavně právním výborem, a potom jsem slyšela tu kritiku, která byla koncentrovaně vyjádřena, na můj vkus tedy až příliš aktivisticky, kolegové ústavní právníci mi to prominou, tuším Wintr a Antoš, ale nedávalo to možnost příliš o tom pochybovat, a přitom se o tom pochybovat docela dobře i odborně dalo. Když jsem si potom přečetla některé komentáře jiných ústavních právníků, tak jsem si řekla - ano, měla jsem pravdu, není to černo-bílé. Takže přesto, že to bylo podrobeno zdrcující kritice, mně se to nezdálo, jako že to je optimální varianta.

A proto velice vítám návrh, který tady prezentovala další naše kolegyně poslankyně Mračková Vildumetzová, který je relativně velmi jednoduchý. Já jsem si ho včera studovala, protože teprve včera jsem ho měla k dispozici, což mě lidově řečeno štve, protože pak děláte samozřejmě snadno také chyby, pokud nemáte možnost si to prostudovat v tom komplexu dalších změn a souvislostí, nicméně jsem tam neobjevila nic, co by nás mělo znervózňovat. To druhé vlastně vychází z toho, že ty mandáty obdrží ti, kteří získali pět bodíků, nejvyšší procentuální podíl přednostních hlasů z toho celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro tu politickou stranu nebo hnutí nebo koalici v příslušném volebním kraji, takže všechno v pořádku. Já si myslím, že je tam to procento, relativní hodnota, která nám zajišťuje tu spravedlnost, je tam ten celkový počet platných hlasů pro tu příslušnou politickou stranu, hnutí nebo koalici a hlavně je tam ta podmínka, že je to vztaženo k tomu příslušnému volebnímu kraji. A v případě rovnosti procentuálních podílů je rozhodující pořadí kandidáta na hlasovacím lístku. Další spravedlnost. A teprve když dojde k té mimořádné situaci, že jsou tam na stejném místě dva lidi, tak stejně jako v některých zahraničních právních úpravách rozhodne los. A já si myslím, že ten los se ani nepoužije, ale můžu se mýlit, může se použít.

A to poslední, na co opakovaně upozorňovala moje předřečnice paní poslankyně Mračková Vildumetzová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, je, že v tom jednotlivém volebním kraji je takto přikázán nejvýše jeden mandát politické straně, hnutí, koalici. Čili jednoduché, srozumitelné pro každého voliče a je to poselství, nemusíme počítat se složitými matematickými modely, které zejména ovládají, jak jsem měla možnost poznat, Piráti. Já jim tolik nerozumím a chci mít model, kde nebudu odkázaná na složitý matematický model, ale kde budu vědět, že prioritu a hlavní význam pro výsledek voleb má konkrétní volič resp. kandidát, který získá nejvíce přednostních hlasů a současně je to nejvyšší procentuální podíl těch hlasů, takže spravedlivé.

V závěru svého vystoupení bych nás všechny ráda upozornila na to, že toho času, který se zdá býti neomezený s ohledem na to, že už jsme dneska 25. března ve druhém čtení, není tolik, jak by se opravdu na první pohled mohlo zdát. Já jsem si to počítala a zjistila jsem, že je tady navrhovaný termín účinnosti tuším 1. července tohoto roku, že to by všechno takto fungovalo za předpokladu, že se nikde nezadrhneme, že si nezačneme vyměňovat se Senátem více či méně hněvivé repliky - berte to s určitou nadsázkou, co tady říkám - a vysvětlování, proč právě to či ono je tak nezbytně nutné.

Shrnu - my jsme ustoupili z jednoho volebního obvodu na čtrnáct. Ano, druhé skrutinium nebylo úplně spravedlivé resp. mohlo by se zdát, že by bylo napadnutelné, a pro mě je vždycky ústava a Listina základních práv a svobod téměř svatá, takže mohlo by skončit opět u Ústavního soudu, to bychom nikdo nechtěli, čili jsou tady návrhy, které to druhé kolo nahrazují transparentním modelem, který, myslím, obstojí a myslím, že by měl být předmětem odborných debat, které by se neměly nicméně akademicky táhnout, jak to bývá zvykem nejenom v České republice, měsíce, ale dny, maximálně dny.

Takže v závěru - doufám, že můžu popřát nám všem, aby nám to tzv. odsýpalo tak rychle jako doteď. Mám optimistickou představu, že se nám to podaří a že naplníme tak slib, který jsme řekli. A my jsme to tedy za hnutí ANO - teď mi dovolte jednu politickou poznámku. Já jsem to říkala hned na tom prvním jednání. Uděláme všechno pro to a ustoupíme, kam to bude možné, abychom nepřivedli tuhle zemi do ústavního chaosu, když prochází tak kritickou situací, jakou jistě pandemie je. A ono to zní teď pateticky, ale myslím si, že tuto odpovědnost z nás nikdo nesejme. A až jednou budou hodnotit naši nástupci jak v politice, tak generačně, jak jsme si počínali v době pandemie, když jsme schvalovali pod velikým tlakem zákon, který nahrazoval údajně ústavně problematické zrušení ustanovení volebního zákona, tak doufám, že si budeme teď počínat tak, že obstojíme i v tomto hodnocení dobře. Děkuji.