Autoritářský prezident Alexandr Lukašenko prezidentské volby zřejmě po šesté vyhrál, nicméně mělo by dojít buďto k přepočítání hlasů, popřípadě k opakování voleb.

V Bělorusku pokračují demonstrace. Alexandr Lukašenko není určitě ideální prezident, na druhou stranu zůstává otázkou, kdo by měl přijít po něm, aby nebylo ještě hůře. Každopádně je to vnitřní záležitost Běloruska, do kterého by se neměla vměšovat EU a již vůbec ne NATO. O tom ale tento článek není.

Během Běloruské krize se ukázalo, že z vojenského hlediska je Bělorusko poměrně dobře připraveno na vnější napadení. Prezident Putin navíc potvrdil, že Rusko je připraveno Bělorusku poskytnout pomoc na základě dohody o vojenské spolupráci mezi oběma zeměmi. Bělorusko tedy má smluvně ošetřenou pevnou vojenskou spolupráci s Ruskem. Demonstrovalo to jednak přesunem vojenských sil k hranici Běloruska a navíc vyčleněním policejních záloh pro pomoc Bělorusku. Taková demonstrace odhodlání ve spojení s připraveností ze strany samotného Běloruska může v realitě zafungovat.

Není tedy od věci porovnat početní stav vojáků a hlavních druhů výzbroje a techniky Běloruska, ve srovnání s počty Armády ČR. Je to adekvátní, protože Bělorusko je jednak také středozemní stát, má 10 milionů obyvatel, ale má navíc téměř třikrát větší rozlohu než ČR.

Běloruská armáda ve srovnání s námi na tom není vůbec špatně. Počet vojáků, techniky, i její úroveň není dramaticky horší a přitom rozpočet mají čtyř násobně nižší než máme v ČR. Hlavní část armády má tvořenou branci (slouží 12-18 měsíců) ale také z jedné třetiny armády ji tvoří profesionální vojáci. Dohromady to tvoří cca 50 tisíc lidí včetně civilních zaměstnanců. V záloze mají ale dalších 300 tisíc osob (!!). To vše s ročním rozpočtem zhruba 780 milionů dolarů (tedy v přepočtu něco přes 17 miliard korun), což je ve srovnání s naší armádou s aktuálním rozpočtem 75,5 miliardy korun minimálně důvod k zamyšlení.