Armáda se má dočkat přezbrojení pásových obrněných vozidel. Konečně, řekli si asi vojáci, ale skutečnost je více než zoufalá. Plánovaný nákup se opět posunul z roku 2019 na rok 2020. Pásová obrněná vozidla BVP2 jsou od roku 2015 za prahem životnosti. Akvizice měla být spuštěna již před mnoha a mnoha lety za vlád ODS a ČSSD. Ty však se soustředily na nákup lehkých obrněných vozidel a transportérů typu Dingo, Iveco, Pandur a letounů CASA. Po Dingu a Ivecu se zem slehla a aféra okolo nákupu Pandurů spojených s uplácením a korupcí je dostatečně známá.

Již samotné zadání výběrového řízení je zvláštní a zavání korupcí. Za 210 pásových vozidel by mělo Ministerstvo obrany v letech 2020-2030 zaplatit neskutečných 50 mld. Kč. Tedy jednoduchými počty cca čtvrt miliardy korun za kus. Pokud se podíváme na možné výrobce v rámci Evropy a jejich nabízené produkty potom se základní ceny možných typů pohybují v cenách v rozmezí 100-175 mil. Kč (ASCOD, CV90, Puma) v základních verzích. Pokud bychom se však podívali na nabízený produkt česko-slovenské firmy Excalibur BVP-M2SKCZ „Šakal“, jistě by byla cena mnohem příznivější. V této věci si dovolím použít příměr. „ Já osobně bych si chtěl také pořídit Mercedes třídy E, ale pokud na něj nemám, budu se muset spokojit se Škodou Octavia.“ V každém novém projektu je velmi nákladná zejména logistika, což by v případě „Šakala“ znamenalo možnost využití 50-60% původních součástek BVP, možnost využití stávající učebně-výcvikové základny a výhod by se jistě našlo mnohem více.

Nákup většího počtu levnějších vozidel je výhodnější

Osobně zastávám názor, že nákup většího počtu levnějších pásových bojových vozidel je výhodnější, než nákup menšího počtu drahých vozidel. Znamenalo by to totiž nejen výhodu větší unifikace mechanizovaných jednotek, ale i lepší podmínky pro vyjednávání v rámci cenové nabídky. Samozřejmě, že se změnila doba a tudíž i podmínky použití, ale případné válčiště se nezměnilo – primárně obrana území České republiky. Na to bychom měli myslet v první řadě a nikoliv jenom na výzbroj pro dobrodružství malé jednotky AČR v Afghánistánu. Jistě by se v úvahu při zvažování jednotlivých cenových nabídek měla brát celá řada kritérií od výzbroje, optiky a systému řízení palby, ochrana osádky proti improvizovaným elektronickým výbušným systémům, mobilita, balistická odolnost a variabilita, ale také prvky jako je spolehlivost, opravitelnost, bezporuchovost atd.

Nejsem zastáncem žádné z nabízených variant, ale jsem přesvědčen o tom, že zadávací dokumentace k tomuto výběrovému řízení by měla být co nejstručnější a vojáci sami by měli mít při tomto nákupu rozhodující slovo. V kontextu tohoto výběrového řízení by bylo jistě zajímavé i znovuobnovení tradičního Českého zbrojařského průmyslu a výroba zboží s velkou přidanou hodnotou s možností spolupráce v rámci formátu V4 a popřípadě V4+. Tak se nechme překvapit, ale zatím to zavání účelovostí.