Tyranii německého nacismu a německé okupace zaplatilo životem na 365 tisíc občanů tehdejšího Československa, přičemž především šlo o oběti rasové německé nenávisti vůči Židům. Za svobodu tehdejšího Československa a přežití našich národů padlo na našem území zhruba 140 tisíc vojáků Rudé armády, 60 tisíc vojáků rumunské armády a tři sta vojáků armády USA.

Desítky tisíc československých vlastenců zahynuly a padly v německých koncentračních vyhlazovacích táborech, na popravištích a v boji s Němci v rámci zahraničního i domácího odboje. Tito hrdinové umírali za svobodné Československo, za naši zemi, za náš národ. Všechny tyto oběti nás zavazují k obraně naší svobody, demokracie a suverénní existence našeho státu a národa. V této souvislosti je rovněž nutné připomenout, že Německo nám dle platných mezinárodních smluv dluží několik bilionů korun válečných reparací.

Je potřeba vzpomínat zejména 9. květen, přičemž akt bezpodmínečné kapitulace německých vojsk do rukou všech spojenců včetně Sovětského svazu byl původně podepsán 7. května 1945 v Remeši. Sovětský svaz nicméně trval na opakování aktu v Berlíně. Německé velení podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci krátce před půlnocí 8. května 1945. V té době byl na území hlavního města Sovětského svazu v Moskvě již jiný den – 9. květen. Tato skutečnost je příčinou rozdílného data oslav konce války, které bychom si měli připomínat jako státní svátek – Den vítězství, který se u nás slaví 8. května.

Bohužel se v současné době vše soustředí pouze na Slavnosti svobody v Plzni, jako by nás osvobodila výhradně armáda USA. Přitom kdyby se v roce 1945 nepodařilo 2. světovou válku ukončit a porazit nacistické Německo, za významného přispění a obrovských obětí hlavně Sovětského svazu a Rumunska, ale i Velké Británie a USA, dopadlo by to s českou populací špatně. Slované byli po Židech druzí v pořadí, určeni nacisty k likvidaci. Na to bychom neměli zapomínat a předávat pravdivý odkaz dalším generacím, aby za pár let se nezačalo tvrdit, že nás osvobodila pouze armáda USA.