Nicméně v posledních letech se stále více objevují názory, že tento projekt je na pokraji zhroucení. Dvě zásadní agendy – Green Deal a Migrační pakt – jsou cesty, které vedou EU k neudržitelnosti.

Green Deal: Idealistický plán bez ekonomické a sociální reality

Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal) byla představena Evropskou komisí v roce 2019 jako ambiciózní plán na dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Jejím cílem je snížit emise skleníkových plynů a zároveň vytvořit nová pracovní místa a modernizovat evropskou ekonomiku. Nicméně, i přes své ušlechtilé cíle, Green Deal se potýká s řadou praktických problémů, které ho činí nerealistickým a potenciálně destruktivním pro evropské hospodářství.

1. Ekonomická neudržitelnost

Jedním z hlavních argumentů proti Green Dealu je jeho finanční náročnost. Přechod k zelené ekonomice si vyžádá obrovské investice do infrastruktury, obnovitelných zdrojů energie a technologických inovací. Odhaduje se, že náklady mohou dosáhnout až bilionů eur. Tyto náklady budou muset nést jak vlády členských států, tak soukromý sektor, přičemž se očekává, že největší břemeno ponese průmysl a energetika, viz např. zákaz výroby vozidel se spalovacími motory po roce 2035. Výsledkem budou zvyšující se daně, ztráta konkurenceschopnosti evropských firem na globálním trhu a ztráta pracovních míst v tradičních odvětvích, jako je těžba uhlí nebo automobilový průmysl.

2. Sociální dopady

Zatímco Green Deal slibuje nová pracovní místa v oblasti obnovitelných zdrojů energie a technologií, není jisté, že tyto pracovní pozice budou dostupné pro všechny. Přechod k zelené ekonomice povede k masivním změnám na trhu práce, což může způsobit nezaměstnanost v regionech závislých na tradičních průmyslech. V některých zemích, jako je Polsko, kde je těžba uhlí klíčovým sektorem, by mohlo dojít k sociálnímu napětí a růstu nespokojenosti. Tato nespokojenost by mohla vyústit v další vlny euroskepticismu.

3. Energetická bezpečnost

Evropa se zavázala snížit svou závislost na fosilních palivech, zejména na dovozu plynu a ropy z Ruska. Nicméně současná realita ukazuje, že obnovitelné zdroje energie (jako je solární nebo větrná energie) stále nejsou schopny plně nahradit tradiční energetické zdroje. Výsledkem může být energetická krize, kdy se Evropa stane závislou na dovozu technologií a surovin z třetích zemí, jako je Čína. Navíc, jak ukázala válka na Ukrajině, energetická závislost na nestabilních regionech může mít fatální dopady na evropskou bezpečnost a stabilitu. Ruský plyn je pro slábnoucí Německý průmysl zcela zásadní.

Migrační pakt: Nekontrolovatelný proud migrace a rostoucí sociální napětí

Druhým klíčovým problémem, který ohrožuje přežití Evropské unie, je její migrační politika. Evropská unie se dlouhodobě potýká s problémem nelegální migrace, která se ještě zhoršila po uprchlické krizi v roce 2015. V reakci na tuto situaci byl představen Nový migrační a azylový pakt, jehož cílem je vytvořit společný evropský systém pro správu migrace a azylového řízení. Nicméně, stejně jako v případě Green Dealu, i zde existují vážné obavy ohledně realizovatelnosti a dlouhodobých důsledků této politiky.

1. Neúspěšná integrace migrantů

Jedním z hlavních argumentů proti současné migrační politice EU je její neúspěch v integraci nově příchozích migrantů do evropských společností. Ve většině zemí, kam migranti přicházejí, se vytvářejí ghetta a sociálně vyloučené komunity, které jsou často zdrojem napětí a konfliktů. Migranti mají často problém najít práci, vzdělání nebo se naučit jazyk země, do které přišli. Tento stav vede k radikalizaci, nárůstu kriminality a extremismu, což ohrožuje stabilitu a bezpečnost vnitrostátních i nadnárodních struktur EU.

2. Finanční zátěž a nerovnoměrné rozdělení odpovědnosti

Další zásadní problém je finanční zátěž spojená s přijímáním a integrací migrantů. Podle odhadů budou náklady na přijetí a integraci migrantů v některých zemích dosahovat miliard eur ročně. Zatímco bohatší státy jako Německo nebo Francie si mohou dovolit takové výdaje lépe pokrýt, chudší členské státy, například východoevropské země jako Český republika, Maďarsko nebo Slovensko, čelí vážným finančním problémům. Navíc se ukázalo, že evropská solidarita v otázce rozdělení odpovědnosti za přijímání migrantů je minimální. Mnoho zemí odmítá přijímat přerozdělené migranty, což vede k napětí mezi členskými státy.

3. Politická polarizace

Migrační krize také podnítila vzestup politického populismu a nacionalismu v mnoha zemích EU. Politické strany a hnutí, která staví na protiimigrační rétorice, získávají na síle v Itálii, Francii, Maďarsku, Polsku a České republice. Tato polarizace politického spektra zpochybňuje samotnou podstatu evropské integrace.

Kombinace Green Dealu a Migračního paktu: Cesta ke kolapsu?

Oba výše popsané problémy – Green Deal a migrační politika – mají potenciál zásadně destabilizovat Evropskou unii. Co je ještě horší, tyto dva faktory se navzájem posilují. Green Deal může vést k ekonomickému úpadku a růstu sociálního napětí, zatímco migrační pakt přináší nové výzvy v podobě nekontrolovatelné migrace a nedostatečné integrace. Obě agendy vyvolávají mezi občany EU oprávněnou nejistotu a strach.

Současné vedení EU se zcela odtrhlo od potřeb obyčejných lidí. Místo toho, aby řešilo reálné problémy, jako je nezaměstnanost, sociální nerovnost nebo bezpečnost, soustředí se na ideologicky motivované projekty, které jsou odtržené od reality. Zatímco bohatší a rozvinutější země jako Německo nebo Francie mohou krátkodobě snášet náklady spojené s Green Dealem a migrační politikou, méně rozvinuté členské státy budou čelit vážným ekonomickým a politickým problémům.

Závěr

Evropská unie je ambiciózní projekt, který usiluje o to, aby byl příkladem pro zbytek světa v oblasti boje proti změně klimatu a migraci. Nicméně, jak ukazují Green Deal a Migrační pakt EU jsou zcela iluzorní a nesmyslné projekty, které vedou k sebevraždě EU. Jediným možným řešením je prosazovat suverenitu a vlastenectví jednotlivých států, zejména států jako je Česká republika. A také posilování vlastních obranných schopností.

Převzato z profilu.