Za minulý týden se toho stalo tolik, že mi to připadá jako celý rok. Jeden den jsem si třeba spočítal, že jsem měl přes 40 telefonátů. Ale ačkoliv to bylo velmi stresující, zároveň se spousta věcí povedla a celkově ve mně zanechává kladné pocity.

Na začátku března nám začalo být pomalu jasné, že se řítíme v souvislosti s pandemií Covid-19 do velkého průšvihu. Zavřely se školy, totálně selhalo zásobování ochrannými prostředky a začínaly pomalu docházet i zásoby, které si naše organizace poskytující sociální a zdravotní služby v Českých Budějovicích prozíravě vytvořily.

Nejednalo se pouze o tolik skloňované respirátory a roušky, ale chybělo téměř vše – ochranné jednorázové rukavice, obličejové štíty a brýle, dezinfekce. A navíc k tomu byly pouze sliby dodávek, které se neuskutečnily. Dokážete se tedy představit tu frustraci několika stovek pracovníků, kteří pracují s tou nejvíce ohroženou skupinou, seniory, a přitom nejsou schopni minimalizovat rizika své ani jejich nákazy.

Nezbylo tedy nic jiného, než se o sebe postarat sami. Což ovšem pro město velikosti Českých Budějovic znamená například zajištění kapacit a dodávek v řádu desítek tisíc roušek týdně jenom pro sociální služby. A protože globální situace ohledně nákupu je velmi nejistá a my chtěli stabilní a rychlé dodávky, rozhodli jsme se orientovat hlavně na lokální zdroje. Vždyť jsme národ kutilů a improvizace nám není cizí.

Co jsme tedy, zejména v oblasti sociálních služeb, udělali?