Proti cenzuře na sítích.

Včera se v českém parlamentu konal seminář zacílený na problém rozšiřující se cenzury na sociálních sítích. Organizovala ho Společnost pro obranu svobody projevu. Za projektem stojí informatik Vlastimil Veselý, tvůrce videoher Dan Vávra a žižkovská barmanka a nekorunovaná „královna“ konzervativního twitteru Gabriela Sedláčková.

Už před časem jsem podepsal jejich petici proti cenzuře a včera jsem je přišel podpořit. Považuji tu akci za důležitou. Sám jsem se stal loni terčem cenzury. Bylo to bizarní. Na jaře jsem umístil na FB poděkování českým ženám, které šily roušky, za to, že zachránily národ před první vlnou koronaviru. Doložil jsem to grafem, který jasně ukázal rozdíl v šíření nemoci v zemích, kde se roušky nosily, a kde ne. FB mi graf zatemnil – s odvoláním na norského faktcheckera, že není korektní. WHO tehdy ještě roušky odmítala. O pár měsíců později si pak FB začal najímat faktcheckery u nás. Slyšel jsem v rádiu rozhovor s dámou, která vyhrála konkurs. Po 20 minutách poslechu jsem se vyděsil, že by osoba s tak příšerně levičáckými názory měla být arbitrem toho, co se psát může.

Problém svobody vyjadřování na internetu není triviální. Neoroduji za to, aby byla svoboda bezbřehá. Zákony se musí ctít. Ale musíme mít k dispozici i pravidla pro komunikaci na sítích. Co jsou ty firmy Big Tech? Jen nosiče, anebo redakce? Nemohou být oboje. Kam se můžeme odvolat, když budeme vystaveni svévolné a nezákonné cenzurní šikaně? A komu a kde se mají firmy zodpovídat?

To nejsou akademické otázky. Tento týden FB – dle New York Times – oznámil, že začne kádrovat výroky politiků. Trump to zažil už v lednu – vypnutí natrvalo. Logicky se tak hledá řešení – na Floridě a v Texasu už přišli s legislativním pravidly hry. Diskuse začíná i v Evropě. Cesta k řešení není snadná. Ale nesmíme na ni rezignovat. Zatím se debata u nás soustředila na to, jak se bránit dezinformátorům – z Ruska i odjinud. Jasně, to je bezpečnostně v pořádku. Ale stejně tak musíme uchopit řešení i z druhé strany a bránit svobodu projevu u nás doma. Dřív, než bude pozdě.