Je za námi olympiáda v Paříži a já jsem moc rád, že se během ní nestala žádná tragédie jako v Charlie Hebdo. Díky všem silám, pozemským i nadpozemským, které tomu pomohly.

K nespokojenosti mě naopak přivedlo pokrytectví a politizace her, což paradoxně nejvíc způsobuje právě deklarovaný "zákaz politických projevů". Něco se totiž za politický projev považuje a hrozí kvůli tomu sankce, naopak jiná věc projde. Jediným řešením je tedy odstoupení od tohoto zákazu jako od přežitku, podobně jako byl zrušen zákaz účasti profesionálních sportovců.

V praxi budou rozhodovat o vítězích medailí pouze sportovní kritéria a vše ostatní bude čistě na zodpovědnosti a uvážení sportovců, kteří ze sebe svým nemístným "politickým projevem" mohou udělat hlupáky před celým světem.

Tak vysoce sledovaná akce bude vždy přitahovat politické projevy a ambice, a absolutní apolitičnost her je věc možná pouze na papíře. Na tak velkých mezinárodních akcích je totiž naopak politické všechno, od místa konání po pojetí ceremoniálů, a snaha o kompletní apolitičnost vždy vyústí v nějakou křivdu a pokrytectví.