Sněmovní návrh je pečlivě vyjednaným kompromisem mezi minimalizací zásahů do přírody a zájmů místních samospráv.  Se Sněmovním návrhem vyjádřily dotčené samosprávy zásadní nesouhlas, a to jak na úrovni krajské (Jihočeský a Plzeňský kraj), tak na úrovni komunální.

NENÍ PRAVDA, ŽE:

Senátní návrh ruší dlouhodobý cíl národních parků chránit nerušený vývoj přírody alespoň na polovině jejich území.

Skutečnost

Senátní návrh nerušenému vývoji přírody alespoň na polovině území národních parků ničím vůbec nebrání, pouze jeho vznik neoznačuje za bezvýjimečně povinný (jako to činí návrh schválený Poslaneckou sněmovnou, dále jen „Sněmovní návrh“), nýbrž za možný. Prvořadým a stěžejním účelem zřízení národních parků i v Senátním návrhu zůstává ochrana přírody a krajiny.

Senátní návrh umožňuje v národních parcích budovat přehrady.

Skutečnost

Záměr vybudovat přehradu na území národního parku v režimu Sněmovního i Senátního návrhu podléhá totožným pravidlům. Senátní návrh pouze odstranil generální zákaz veškerých zásahů do vodního režimu pozemků včetně těch, které mají, v souladu s dlouhodobou vodohospodářskou politikou ČR, za cíl zlepšit retenční schopnost krajiny a přesahuje hranice národního parku. Pokud je k realizaci takových opatření třeba stavební povolení nebo územní rozhodnutí, je realizace vyloučena dalšími ustanoveními § 16, zejména § 16 odst. 2 písm. a), b) a c) zákona, z části čtvrté zákona (NATURA 2000) a zejména zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA).

Senátní návrh jako hlavní cíl zóny kulturní krajiny deklaruje rozvoj obcí. Hrozí tak masivní výstavba a přeměna harmonické krajiny na lunaparky.

Skutečnost

Definice zóny kulturní krajiny obsažená v Senátním návrhu je užší než definice obsažená ve Sněmovním návrhu, jelikož se týká pouze zóny kulturní krajiny, která je na Šumavě vymezena III. zónou ochrany přírody o rozloze 4,95% výměry národního parku.

Podmínky pro hypotetické zřízení lunaparku, jakož i jakéhokoliv dalšího tzv. developerského záměru, jsou v obou návrzích, tedy v návrhu Sněmovním i Senátním, definovány zcela shodně. Základním regulativem je zde ustanovení § 16, do kterého nebylo v částech týkajících se umisťování a povolování staveb (jde zejména o § 16 odst. 2 písm. b) Sněmovního návrhu) Senátem nijak zasaženo.

Senátní návrh v přírodní zóně, která má chránit divočinu, umožňuje lovit veškerou zvěř.

Skutečnost

Možnost lovu zvěře v přírodní zóně byla výslovně zakotvena již ve Sněmovním návrhu, byla ovšem omezena pouze na myslivecky nejcennější zvěř, a to zvěř spárkatou. Senátní návrh toto omezení zrušil, neboť za určitých okolností může být důvodné lovit na území přírodní zóny i jiné druhy zvěře, např. lišku obecnou, ondatru pižmovou či straku obecnou, pokud jejich výskyt bude v rozporu se zájmy ochrany přírody (např. se zájmem na ochraně populace tetřeva hlušce či tetřívka obecného).

Senátní návrh umožňuje, pod záminkou protipožárních opatření, budovat asfaltové cesty či umělé vodní nádrže.

Skutečnost

podmínky pro budování staveb v přírodní zóně včetně asfaltových cest a umělých vodních nádrží jsou v obou návrzích, tedy v návrhu Sněmovním i Senátním, definovány zcela shodně.

Senátní návrh umožňuje převést velkou část lesů národních parků do režimu trvalého lesnického hospodaření a těžby dřeva.

Skutečnost

Senátní návrh neumožňuje realizovat žádné převody lesů mezi různými režimy, neboť definice jednotlivých zón, jak byly obsaženy ve Sněmovním návrhu, zůstaly buď zcela beze změn (zóna přírodě blízká), nebo doznaly jen technických, resp. formulačních upřesnění při zachování podstaty a smyslu Sněmovního návrhu (zóna přírodní, zóna soustředěné péče o přírodu a zóna kulturní krajiny). Senátním návrhem skutečně je omezena možnost, aby do jednotlivých zón byly bez omezení jejich celkové rozlohy zařazovány i plochy, které vůbec neodpovídají zákonným definičním znakům příslušné zóny. Senátní návrh tak brání např. vzniku situace, kdy by do přírodní a přírodě blízké zóny s režimem tzv. divočiny byly v neomezeném rozsahu zařazeny i plochy v intravilánu obcí.

Senátní návrh nařizuje v Radě národních parků projednávat klíčové dokumenty jako zonace či vymezení klidových území pouze s dotčenými obcemi a kraji a vylučuje z projednání vědce a další členy Rady, resp. jejich hlasu nedává žádnou váhu.   

Skutečnost

Senátní návrh přebírá projednací mechanismus, který je zakotven ve stávající podobě zákona a doplňuje jej o judikát Nejvyššího správního soudu České republiky projednat uplatněné námitky a připomínky ve správním řízení.

Senát ignoruje moderní pohled na ochranu přírody a vrací situaci před rok 1989 a likviduje vyjednaný kompromis mezi minimalizací zásahů do přírody na zlomku našeho území a zájmy místních samospráv.

Skutečnost

Všechny národní parky v České republice byly vyhlášeny proto, aby se cenné přírodní a krajinné prostředí na jejich území, dochované a existující v době vyhlášení, zachovalo i pro budoucí generace. Důvodem pro vyhlášení národních parků ani v jednom případě nebyla snaha provést na jejich území „obnovu přírody“, tzn. vytvořit nově „správnou“ přírodu tam, kde se při zřízení národního parku nebyla nalezena. Argument, že Senát zcela ignoruje „vědecky prokázanou mimořádně úspěšnou obnovu přírody v národních parcích“, se vedle své věcné nepodloženosti zcela míjí s obsahem platné právní úpravy a tam vymezeným posláním a účelem národních parků.

Obdobně není vůbec zřejmé, z jakých poznatků vychází konstatování, že Sněmovní návrh je „úspěšným a pečlivě vyjednaným kompromisem mezi minimalizací zásahů do přírody … a zájmy místních samospráv.“ Se Sněmovním návrhem vyjádřily dotčené samosprávné celky zásadní nesouhlas, a to jak na úrovni krajské (Jihočeský a Plzeňský kraj), tak na úrovni komunální (Svaz obcí Národního parku Šumava). O pečlivě vyjednaném kompromisu tak ve vztahu k místním samosprávám nemůže být vůbec řeč.

Václav Vostradovský (STAN), starosta obce Kvilda