Vážený pane místopředsedo, vážený pane guvernére, kolegyně a kolegové, dovolte mi také, abych vyjádřil svůj postoj k této novele zákona o České národní bance.

Je třeba říci, že o nezbytnosti přijetí novely zákona o České národní bance se diskutuje, diskutovalo řadu let. My jsme tento návrh dostali na konci ledna tohoto roku. Je samozřejmě z dílny, nebo ve spolupráci České národní banky s Ministerstvem financí, i když je pravda, že Česká národní banka byla tím, kdo se významně podílel na jejím napsání.

Má odkazovat na nutnost přijetí s ohledem na normy Evropské unie. Měla by to být technická norma, ale bohužel technická norma to v žádném případě není.

Tento návrh prošel prvním čtením, ano. Prošel i rozpočtovým výborem, kdy byl několikrát přerušován právě na podávání pozměňovacích návrhů. Z jednání v rozpočtovém výboru také vyplynulo to, že by bylo velice dobré, aby se uspořádal nějaký seminář. Takové veřejné slyšení tady v Poslanecké sněmovně. Ten také proběhl jednak za účasti poslanců, jednak za účasti viceguvernéra České národní banky pana prof. Tomšíka, za účasti zástupců Ministerstva financí, odborné veřejnosti, bankovního sektoru, ekonomů apod. Vyplynula z něj také řada námětů a řada připomínek a v podstatě i ty pozměňovací návrhy, které jsou v systému, reflektují na to, co se projednávalo i na tom veřejném slyšení.

Já jsem řekl, že se nejedná o čistě technickou novelu. Pokud by se jednalo o čistě technickou novelu, tak nepochybně by ten zákon prošel hladce. Takto se z něj stala kontroverzní novela a to především pro regulaci toho hypotečního trhu.

Jinak samozřejmě zákon přináší řadu jistě potřebných mechanismů, to nikdo určitě nezpochybňuje, které se týkají dozorové pravomoci centrální banky. To je v pořádku. Má ale spoustu těch ale. Zároveň totiž přináší nová pravidla, která mohou mít zásadní dopady na hypoteční trh a na dostupnost bydlení v České republice, to je třeba si upřímně říci, protože dává České národní bance poměrně významnou zákonnou pravomoc, a to je regulovat hypoteční trh. Regulovat výrazně hypoteční trh.

Nemá asi cenu, abych vás tady znovu seznamoval s těmi parametry, třemi parametry, které budou v rukou České národní banky a které budou přikazovat - ano, řeknu přikazovat - ostatním bankám, které poskytují hypoteční úvěry, co mají od těch klientů vyžadovat tak, aby si mohli sáhnout na ten hypoteční úvěr. Již dnes se používá úvěrový parametr LTV, což je celková výše dluhů spotřebitele z úvěru zajištěných stejnou nemovitostí k hodnotě zajištění, ale jako doporučení. Není taxativně řečeno, že banky se tím musí zcela nekompromisně řídit.

Pokud návrh projde v té předložené novele, tak Česká národní banka bude mít kdykoliv a bez jakéhokoli omezení možnost nastavit minimální hranici poměru příjmů vůči celkovým splátkám nebo vůči celkovým dluhům, tedy závazně a jednotně pro celý trh určit, jak vysoké zadlužení mohou spotřebitelé mít s ohledem na své aktuální příjmy. A žádná banka samozřejmě nebude moci poskytnout úvěr, pokud klient nesplní byť jen jediné z takto nastavených kritérií, a to bez ohledu na zohlednění jakýchkoli jiných individuálních okolností u konkrétního klienta. Ano, připouští se tam určité procento výjimek. O tom také byla diskuse. Také k tomu směřují některé pozměňovací návrhy. Česká národní banka bude samozřejmě tyto úvěrové parametry stanovovat tzv. opatřením obecné povahy.

My jsme se tedy rozhodli iniciovat to veřejné slyšení. Já už jsem tady o tom hovořil. Otevřelo další téma a je třeba, aby opravdu došlo slechu to, co zaznívalo i ze strany odborné veřejnosti. A myslím, že není tak úplně pravda to, co řekl pan guvernér, že české banky nebo banky obecně poskytující hypoteční úvěry tak nějak s tím úplně souhlasí. Já si myslím, že kolegové, kteří byli na tom veřejném slyšení nebo semináři, chcete-li, mi jistě dají za pravdu, že se k tomu také vyjadřovali kriticky. Také vyjadřovali kriticky. Ano, je třeba souhlasit s tím, že je třeba zmenšovat systémové riziko pro finanční stabilitu trhu. To nikdo nezpochybňuje. To zaznělo koneckonců i na tom veřejném slyšení.

Zákon zohledňuje makroekonomické nástroje. Snaží se za každou cenu vyjít vstříc v ochraně trhu, splňuje perfektně požadavky Evropské unie na výkaznictví tabulek, ale tak trochu zapomíná také na spotřebitele. Naskýtá se tedy řada otázek. Já bych řekl, že tou kardinální zásadní otázkou je, zda se tímto zákonným opatřením nesníží významně dostupnost hypotečního úvěru na bydlení, zda se tedy nesníží dostupnost bydlení, a to dostupnost bydlení především pro lidi s nižšími příjmy, pro mladé rodiny s dětmi. A není třeba připomínat, že bydlení, dobré kvalitní bydlení, přiměřené bydlení je základem fungující rodiny. A to přece chceme, aby rodiny měly vlastní bydlení, aby mohly fungovat ve vlastním bydlení. A opatření centrální banky by toto určitě ztěžovat nemělo. A to si vůbec nemyslím, že makroobezřetnostní politika centrální banky není na místě. To určitě pravda je. Ale já si myslím, že samotné banky v České republice se v tomto směru chovají jistě velmi obezřetně. O tom svědčí i chování v době krize, o tom svědčí i procento nesplácených hypoték v České republice. Je výrazně nízké. Jestli mám dobrou informaci, jestli jsem se dobře díval, tak je to kolem dvou procent. Pouze dvě procenta hypoték jsou zatíženy tím, že nejsou spláceny nebo špatně spláceny.

Ještě bych připomněl jednu věc. Nedávno jsme schválili zákon o spotřebitelském úvěru. Já jsem byl jedním z těch, který ho podporoval. V tomto zákonu - on to zmínil už i pan guvernér, jsme pro banky dali jasné podmínky, jasné podmínky, jak mají vůči klientovi vystupovat, co všechno musí klient předložit. A jak se musí chovat banka obezřetně, aby úvěr poskytla, aby ten klient byl bonitní, aby byl schopen splácet. Jinak mu nesmí poskytnout ten úvěr. Takže už tady v tom spotřebitelském úvěru jsou jasně dané požadavky na klienta, jak musí prokázat to, že bude schopen také tu svou hypotéku splácet.

Naskýtá se také otázka, zda přísnější kritéria k získání hypotéky nepovedou přirozeně k tomu, že lidé budou hledat finanční zdroje pro financování svého bydlení jinde než v bankách, daleko rizikovější zdroje. A to nemluvím vůbec o tom, že se to může přesouvat do šedé zóny. To přece nechceme. Tomu jsme chtěli zamezit i právě v zákonu o spotřebitelském úvěru.

Dalším takovým příkladem mohou být dopady na refinancování již dříve poskytnutých úvěrů. A já jsem rád, že rozpočtový výbor přijal právě tento pozměňovací návrh, podporuji ho, aby v případě refinancování nebylo hleděno na ten úvěr jako na nový úvěr, aby nebyly vyžadovány, pokud tedy samozřejmě projdou ty úvěrové ukazatele, tak aby se to při refinancování toho netýkalo. Já se v podrobné rozpravě přihlásím k pozměňovacím návrhům, které jsem podal a které omezují ty úvěrové parametry, protože si opravdu myslím, že jsou nadbytečné, že jsou tři úvěrové parametry nadbytečné.

Otázek v souvislosti s regulací hypotečního trhu je celá řada a zákon o České národní bance, který není vůbec technickou normou, znovu to zdůrazňuji, a tam, kde řeší regulaci hypoték, by měl být také vyvážený jak z hlediska makroobezřetního, to jsem řekl, to nikdo nezpochybňuje, tak i z hlediska přístupu k dostupnosti financování bydlení ze strany spotřebitele. A to přece chceme všichni, aby co největší vrstvy našich obyvatel měly možnost mít vlastní bydlení, měly možnost mít vlastní bydlení, protože to je základ rodiny.