S volbou prezidenta Miloše Zemana, občany ČR před třemi lety,  se dodnes nesmířili. Jejich knížecí kandidát ve volbách neuspěl. Nesmířili se s tímto výsledkem, nevzdávají to, stále se houfují dalšímu k tažení. Jsou zapšklí, nenávistní, ale jsou i fanatičtí. Jejich útoky na prezidenta ČR, jsou na denním pořádku. Stupňují se.  Každá naskytnutá příležitost se jim hodí.  Jednou je to výročí 17.listopadu spojené s fyzickým útokem na prezidenta ČR, podruhé stržení prezidentské zástavy za jásotu davu, či připravené provokace při návštěvě čínského prezidenta. Zneužita byla i soukromá návštěva dalajlámy, tibetského náboženského představitele. Posledním smutným příkladem je i nepoctivá hra o vyznamenání pro bývalého vězně koncentračního tábora, Jiřího Bradyho. Tento hrdina z nacistického období, nejspíše ani netuší, jaká falešná hra se s ním hraje. Na sklonku svého života se stal nevědomky vhodným prostředkem pro znevážení státního svátku. Stal se tou pověstnou municí k útoku na prezidenta ČR.  

Pražská kavárna dnes opět mobilizuje. Svolává na Staroměstské náměstí své věrné i ty naivní. V této souvislosti nelze zapomenout na dobu, kdy Staroměstské náměstí zaplavily, modré košile, zářící planoucí oči mladých nadšenců a jejich budovatelské písně, či vznešená hesla o demokracii,….. to byly ty kulisy událostí, které pamatujeme krátce po světové válce. Nenávistné tažení vlády „lidu“ tehdy rozhodlo, prezident Dr. Edvard Beneš musel odejít z Pražského hradu.  Demokratičtí politici museli uprchnout před hněvem „ lidu“.  Byly káceny sochy i symboly této země.

I dnes se hraje o osud naší vlasti.  Pod falešnými prapory a hesly o demokracii, jde především o změnu politiky České republiky k obrazu novodobých tvůrců „nové“ Evropy.  V konečném důsledku  pak ke ztrátě samostatnosti.  

Nedovolme to.