Občas dostávám otázku, proč pořád mluvím o malých zemědělcích a výrobcích potravin. Je to právě proto, že vyrábějí kvalitní lokální potraviny a zároveň se starají o půdu a prostředí, na kterém hospodaří. Často jsou to rodinné farmy, které mají k vlastní půdě dlouhodobý vztah. Svou činností ji neničí, ale udržují zdravou.

A také proto, že jsou oproti velkým koncernům a pohrobkům bývalých JZD diskriminovány. Před několika dny to potvrdil zemědělský výbor Evropského parlamentu ve své zprávě – 70 % zemědělských dotací jde v České republice pouze 7 % firem. Samozřejmě že těm největším (však vy víte kterým).

Jak to změnit? Například tzv. zastropováním plateb. Kdo hospodaří na velké ploše, má úspory z rozsahu a zvýhodňovat už nepotřebuje. Naopak malý zemědělec je často nekonkurenceschopný v ceně potravin (protože jeho výroba není „průmyslová“) a podpora mu pomůže uspět. V evropském zemědělství to bohužel jinak nejde. Zároveň bychom měli snižovat celkové výdaje na společnou zemědělskou politiku (zemědělské dotace). Uvidíme, jestli k tomu bude vůle zejména ve Francii. Já to prosazovat určitě budu!