Vážená paní předsedající, vážená paní místopředsedkyně vlády, kolegyně, kolegové, na úvod možná budu říkat věci, které vám jsou zřejmé, ale z těch reakcí, které jsem dostával, i v průběhu toho jednání dostávám, je evidentní, že to není zřejmé minimálně některým občanům, dokonce ani některým novinářům. A to je, jaká je role, respektive jaké jsou možnosti Senátu. Protože pořád někteří žijí v představě, že my to tady můžeme rozhodnout. Musím zopakovat to, co říkal pan senátor Michael Canov na začátku. Senát nemá poslední slovo. Senát není komorou, která definitivně rozhoduje o tom, jak bude vypadat zákon. Je to tak uděláno schválně, a to proto, aby senátor mohl pomáhat moudré vládě a moudré sněmovně, když i moudrý udělá chybu, udělá něco špatně, tak to Senát může napravit, následně to moudrá vláda a moudrá sněmovna může v té opravené podobě schválit nebo v případě vlády akceptovat. Třeba za tu opravu i poděkovat.

My jsme v situaci, kdy představitelé vlády nám říkají, že to, co bylo schváleno ve sněmovně, je katastrofa. To jsem přímo slyšel. Ale zároveň nám neříkají, abychom tu katastrofu zamítli. Já bych prosil paní ministryni, aby toto potvrdila poté, až bude vystupovat, že přestože to, co schválila sněmovna, nepovažuje za správné a dobré, přesto není pro to, abychom to tady v Senátu zamítli. Pokud tak učiníme, že ona bude ve sněmovně následně při projednávání tohoto zamítnutí prosazovat, aby byl schválen původní návrh, tak jak byl projednán ve sněmovně. Velmi prosím, aby toto tady jasně a na mikrofon od paní ministryně zaznělo, že v případě, že by Senát navrhl zamítnutí tohoto zákona, že ona ve sněmovně bude navrhovat sněmovně, aby minimálně 101 hlasy byla schválena ta nepovedená sněmovní verze, když nemám podruhé použít slovo katastrofa. To je první věc, kterou jsem chtěl tady zdůraznit, protože my nemáme poslední slovo. Stojíme pouze před rozhodnutím, co udělat, abychom naplnili roli Senátu. Role Senátu není podřizovat se vůli Poslanecké sněmovny, jak tady někteří říkali, rolí Senátu je dělat věci, které jsou ve prospěch občanů České republiky.

Takto bychom měli postupovat a takhle bychom měli uvažovat o tom, co dnes uděláme. Jestli se v tom případě, abychom prospěli občanům České republiky, musíme chovat tak, že budeme dávat pozměňovací návrh, o kterém budeme doufat, že ho následně sněmovna schválí, tak se nedá nic dělat. Ale my to neděláme kvůli sněmovně. My to děláme kvůli tomu, aby fungovaly obce, aby fungovaly kraje, aby byl nižší deficit a aby tam třeba nebyly v tom zákoně některé věci, které daní akcie lidí, kteří celý život budovali start-upy nebo malé firmy. To si, prosím, uvědomme.

Teď k tomu, co jsem chtěl říci ještě dál. Mám tady první poznámku, to mám tady napsáno. Můj návrh je nejlepší! Já na to říkám, máme divnou vládu.

Máme vládu, která má premiéra, který má nápad, ten nápad je návrh, ten návrh na změnu daní je nejlepší. Přesto tato vláda tento nejlepší návrh svého premiéra není schopná předložit jako vláda, není schopná ho standardní cestou projednat a není schopna ho za vládu jako vládní návrh předložit do sněmovny. Děje se tak úplně jiným způsobem, způsobem špatným, způsobem, který minimálně platnost a pravdivost té věty „můj návrh je nejlepší“ relativizuje. Poté, co ten nejlepší návrh je ve sněmovně projednáván a znamená snížení příjmů, výběru příjmů zhruba o 80 miliard, tak se následně vládě stane, že je k němu přidán další návrh, o kterém si myslí jiný poslanec, že je nejlepší, je z opozice, a ten způsobí, že propadne státu na příjmech dalších 35 miliard korun. Takže jsme na 115 miliardách korun propadu příjmů, protože jeden poslanec, který se shodou okolností jmenuje Andrej Babiš a je premiérem, si myslím, že návrh A je nejlepší, druhý poslanec, který se jmenuje Ferjenčík, si myslí, že ten jeho návrh je nejlepší. Oba dva návrhy jsou schváleny a jsme na 115 miliardách. Následně, co se stane, tak to tady v Senátu máme a máme s tím něco dělat.

Abych nebyl jenom kritický, tak se říká, že máloco je úplně špatné a máloco je úplně dobré. Tak jsem hledal ty dobré věci na tom návrhu, který sem přišel. Tou jednoznačně dobrou věcí pro mě je, že budou sníženy daně, že ty peníze, které se nevyberou, zůstanou lidem. To je dobře. Dle mého názoru je i dobře, že tam je obsažen jak princip zásluhovosti, tak princip solidarity, byť v míře neobvykle vysoké. Tou solidaritou myslím, že tam je přítomná sleva na dani. Tou zásluhovostí myslím, že jsou sníženy daně tak, procentuálně, což znamená, že ti, co více do systému přispívají, také následně budou mít absolutně vyšší slevu na dani. To, co je špatně, je ta procedura, kterou se ten návrh sem dostal. To, že ten nižší příjem daní není také vykompenzován nižšími výdaji. A to, že neexistuje žádný koncept, jak se s tím do budoucna vypořádáme, respektive žádný koncept nám nebyl představen. Ten koncept, který představen byl, znamená, že pokud bychom skutečně v dalších letech každý rok snižovali strukturální dluh pouze o 0,5 %, tak bychom se do 5, 6 let dostali nad 55 % HDP zadlužení, což je věc, kterou už ani ta dluhová brzda, která pořád platí, nepřipouští.

To znamená, jsme v situaci, když to ještě mám k něčemu přirovnat, kdy jsme sem do Senátu dostali guláš s knedlíkem. Zároveň nám ti, co nám ho sem poslali, vzkazují: To, co nám můžete vrátit, musí být zase guláš s knedlíkem. Nic jiného nejsme schopni pozřít. Jediné, co můžete udělat, je, dát tam méně knedlíků nebo méně masa. Můžete to také možná trochu více osolit nebo opepřit. Ale běda, jak to bude nějaké jiné jídlo, třeba nějaké dietnější nebo nějaké jiného typu. Třeba kdyby to uvařil Goláň... A běda, jak budete navrhovat, aby žádný guláš s knedlíkem nebyl. To také neakceptujeme! My něco nazpátek potřebujeme. Takhle je to jednoduché. V takové jsme situaci. Je to tak, že pokud tímto způsobem nebudeme postupovat, bude schválen a následně lidu rozdán ten guláš s knedlíkem přesně v té podobě, ve které sem přišel z Poslanecké sněmovny. To je naše situace.

Teď je potom otázkou, jak máme hlasovat. Já rozumím oběma postojům. Oběma postojům rozumím. My jsme tady proto, abychom hledali to, co je nejlepší pro občany. Máme hájit principy a máme hájit věcnou správnost nebo co možná nejlepší kvalitu těch zákonů. Kdybychom chtěli hájit jenom princip, tak ten princip říká: Pokud chcete snižovat daně a nevíte, kde snížíte výdaje, tak to není správný postup. My jsme proti tomu, my s tím nechceme nic mít.

Bezva, ale pak to znamená, že to dopadne tak, že ten guláš s knedlíkem se nezmění. Se nezmění. A já očekávám, že nám to paní ministryně dnes potvrdí. Druhá možnost je, že řekněme: Dobře, když už tomu musí být, tak to pojďme nějakým způsobem upravit. To ani není oprava. To je úprava. Ta úprava spočívá v tom, že zajistíme životaschopnost obcí a krajů, a to takovým způsobem, aby mohly nadále obsluhovat občany, kteří tam žijí, zároveň by mohly vykonávat své základní funkce. To znamená, část těch příjmů, které jim ubudou, budou nahrazeny změnou rozpočtového určení daní, snížíme ten celkový nevýběr daní na hodnotu nižší, přesto pořád velikou, zároveň odstraníme některé věci, které jsou tam nelogické, jako je například zdanění těch akcií.

O tom se dneska každý z vás bude rozhodovat. A jak se rozhodne, je jeho věc. Jenom upozorňuji, že si myslím, že principy je dobré hájit. A je dobré je hájit i v případě, když neuspějete. Ale je potřeba si uvědomit, že je otázkou, zda hájíte princip v okamžiku, kdy v současné době návrh rozpočtu na rok 2021 počítá s deficitem 320 miliard korun. To znamená, vy tím, že tady budete hájit princip, žádný princip nehájíte, protože to nikdo nepozná a nikdo tomu neporozumí. Potom je otázkou, jestli nemáme jít tou druhou cestou. Já se tentokrát, byť jsem příznivcem principu, přikláním k té druhé cestě. Nemám z toho žádnou radost, ale v tuto chvíli jsem přesvědčen, že nám nic jiného nezbývá.

Potom, moje poslední jedna nebo dvě poznámky. První je, že mě mrzí, že se k nám tato vláda, dle mého názoru, a pokud mě vyvede v omylu v tom nastávajícím dvouletém volebním období Senátu, tak se omluvím, k nám chová účelově. Jinými slovy, je na nás hodná a je k nám přátelská, když to potřebuje. Když to nepotřebuje, tak se tak neděje. Existují výjimky. Existují výjimky, dívám se na vás, paní ministryně. Ale není jich moc. Není jich moc! To není správné a to není férové. Velmi si cením toho, a říkal to tady i pan senátor Láska, my se nechováme účelově. Senát se nechová účelově, za to chci poděkovat. Chová se slušně, ať je mu to příjemné nebo mu to není příjemné.

Za to chci vám všem velmi poděkovat a prosím, nezbavujme se této naší přednosti, nepodléhejme těm provokacím, kterých jste svědky, nemá to smysl, když se k tomu snížíme my, tak už tady nezůstane vůbec nikdo, vůbec nikdo ze tří hodnot, které máme, vláda, sněmovna, Senát. Prosím vás, važme si toho a držme si to. Chovejme se neúčelově, chovejme se korektně.

Poslední věc. Co bude dál? Když schválíme zamítnutí, co bude dál, nám řekne paní ministryně. Když schválíme pozměňovací návrh, dle mého názoru nastane to, že v nějakém okamžiku budeme muset začít šetřit. Mělo by to tady zaznít. Budeme muset začít šetřit. Děkuji za pozornost.