Víte o tom, že v jedné nemocnici platí za stejný zdravotní úkon různé pojišťovny různě vysokou úhradu?

Víte o tom, že na předepisování drahých léků musíte mít centrovou smlouvu a že o tom, kdo smlouvu dostane, rozhoduje bez stanovení jasných pravidel zdravotní pojišťovna?

Víte o tom, že na různých místech České republiky mají ambulantní lékaři (gynekolog, kardiolog, chirurg, apod.) stanoveny různě vysoké regulační limity, které stanovují maximum, které mohou bez sankce od pojišťovny při péči o pacienta ambulantní specialisté tzv. proléčit?

Víte o tom, že zdravotní pojišťovna může se zdravotnickým zařízením nebo lékařem uzavřít úhradový dodatek, který navýší příjmy zdravotnického zařízení, aniž by to musela pojišťovna kdekoliv a komukoliv zdůvodňovat?

Víte o tom, že obvodní lékař obdrží za úkon při návštěvě pacienta cca 70 Kč a že se mu tudíž jezdit na návštěvy k pacientům domů vůbec nevyplatí?

A tak bych mohl pokračovat.

Zkrátka naše zdravotnictví není dobře organizováno a je charakteristické nerovným přístupem ke zdravotní péči, nespravedlivým financováním, neetickým způsobem úhrad poskytované zdravotní péče, nedemokratickou cenotvorbou úkonů, netransparentností a nepředvídatelností úhradového systému.

Proto na konci roku 2018 podala skupina 48 senátorů napříč většinou politických subjektů návrh Ústavnímu soudu na zrušení některých částí zákona o zdravotním pojištění a některých podzákonných norem. Jestli totiž něco rychle neuděláme, může se stát, že se naše zdravotnictví a my s ním dostaneme do velmi obtížně řešitelných problémů.