Minulý týden opět došlo, po jistém útlumu, k několika zaznamenáníhodným výronům "dezinfománie". Jde o neklamný důkaz, že s blížícími se volbami (nyní evropskými, ale v budoucnu jistě i dalšími) se bude tento paranoidní trend zjevovat opakovaně. Takže:

1) Prezident Pavel při jmenování nového ministra Ženíška neopomněl zdůraznit, že to není "jenom" ministr pro vědu, výzkum a inovace, ale také pro "strategickou komunikaci" a "boj s dezinformacemi". Prezident pravil, že události, které se v našem okolí dějí, ukazují na zhoubnou moc dezinformací. Škoda, že neupřesnil, které události v našem okolí měl na mysli (snad atentát na slovenského premiéra?). Pokud pan Ženíšek vezme tento apel za svůj a začne vytvářet nová schémata, týmy a programy, bude třeba zbystřit pozornost.

2) Piráti v rámci eurokampaně představili jakýsi svůj dvanáctibodový plán na boj proti dezinformacím, to doprovozeno fotkou, připomínající se vším všudy nějaký studentský revoluční výbor. Je vůbec zajímavé a hlavně znepokojivé sledovat, jakým vývojem Piráti procházejí - od původní nevázané party internetových anarchistů až k současné podobě sekty nesnášenlivých ideologických regulovčíků.

3) Zjevilo se nám cosi jako obdoba "Milionu chvilek", říká si to "Český prostor" a hystericky to volá po nové legislativě, nové úřední koordinaci a novém financování boje s dezinformacemi. Tato aktivita je doprovázena peticí, na níž neomylně najdeme jména notorických petentů (Halík, Rejžek, Hutka), tzv. expertů, co se rozhodli dezinfománií živit (Nutil, Kartous, Alvarová) a zmatených drama queens (za všechny Sommerová). Vše hodlají korunovat demonstrací 31. 5., o jejíž náplni nebudiž pochyb.

4) Byla publikována zpráva Ministerstva vnitra o extremismu, jejíž některé pasáže nelze interpretovat jinak, než jako snahu označkovat kritické hlasy obecně jako "antisystémové", "přiznivce kremelského režimu", oběti "dezinformací" a "konspiračních teorií" atd.

Proto považuji za užitečné do omrzení opakovat, jaké lobbyistické zájmy a jakých skupin za tímto tažením zpravidla stojí:

1. zájem médií hlavního proudu o legislativní regulaci mediálního trhu neboli omezení konkurence
2. zájem státní i nadstátní byrokracie včetně silových složek o nárůst vlastních pravomocí a rozpočtů
3. zájem nevládního sektoru a tzv. expertů o přísun veřejných i soukromých peněz na projekty, výzkumy, strategie, kampaně a konference
4. zájem části politiků na dehonestaci svých oponentů