Když chce někdo začít komentovat nějakou událost, taky by měl udělat jednu zásadní věc, ověřit si fakta. Je smutné, že právě v hodnocení kauzy dětí paní Evy Michalákové ve článku Norská kauza rozpoutala divokou nacionalistickou štvanici to samotný komentátorský guru Bohumil Doležal neudělal. Ve svém komentáři zveřejněném na webu Svobodného fóra píše, že děti paní Michalákové jí byly norskými úřady odebrány právem. To je ovšem jedna z mnoha lží, kterou uvedl.

Existují dokumenty, jako jsou Úmluva o právech dítěte a obecně mezinárodní právo. A ty norskou stranou evidentně porušeny byly. Tamní úřady zbavily paní Michalákovou rodičovských práv ke staršímu synovi a mladšího daly rovnou k adopci současným pěstounům. Norové tak rozhodly o občanech České republiky bez konzultace s českou stranou, aniž by se je pokusili umístit do biologické rodiny, což je hrubé porušení mezinárodního práva a naše země by na to měla adekvátně reagovat. Nechápu, proč se pan Doležal pouští do hodnocení této záležitosti, aniž se seznámil s podrobnostmi.

Není to pro mě žádná nacionalistická štvanice, jestliže jsou bráněny české děti před únosem. Podezření, že děti paní Michalákové byly sexuálně zneužívány, policejní vyšetřování nepotvrdilo. Matka obou chlapců řádně pracuje v tamní mateřské škole, nijak neporušuje zákon, tak nevidím jediný důvod k tomu, aby jí synové nebyli vráceni. Odebrání dětí rodičům je mimořádně závažná událost, která je legitimní jen v mimořádných případech. A tento to rozhodně není! 

Za mimořádně nechutné pak považuji srovnání kauzy dětí paní Michalákové s tzv. hilsneriádou, kdy více než před sto lety byla nedaleko Polné zavražděna mladá dívka Anežka Hrůzová. V tomto případě byla vůči Židům neprávem rozpoutaná hysterie. A to kvůli tomu, že z vraždy byl obviněn židovský mladík Leopold Hilsner, kterému však nebyl tento čin dokázán. To samozřejmě odsuzuji.