Na tiskovém briefingu v Senátu (videozáznam zde), který uspořádali ve spolupráci se senátním klubem Senátor 21, poukázali na značné množství rizik a oznámili spuštění petice „Nechceme platit za Dukovany“ – www.nechcemeplatit.cz, která na finanční riziko výstavby nových jaderných zdrojů v Dukovanech upozorňuje veřejnost. “Odhadujeme, že Dukovany by mohly stát daňové poplatníky až 20 miliard ročně, a to po dobu 30 let,” komentuje možné náklady spolupředseda Zelených Michal Berg.

„Energie vyrobená v budoucnu v Dukovanech bude dražší než jakákoliv jiná elektřina na trhu. Aby se stavba drahé elektrárny zaplatila, zajistí stát ČEZu garantovanou výkupní cenu vyrobené energie. Ta ale bude vyšší než je cena na trhu – a ten rozdíl bude potřeba vytáhnout z kapes nás všech,“ varuje spolupředseda Zelených Michal Berg.

Vláda očekává, že elektrárna bude stát cca 160 miliard, zkušenosti z jiných evropských projektů ale ukazují, že to bude až 260 miliard, a to bez započítání ceny peněz, tedy úroků. Prodlevám a zdražování při stavbě jaderných reaktorů se nevyhnulo ani jinak efektivní a korupcí nesužované Finsko.

„Na jedné straně máme dát stovky miliard do jádra, na druhé straně masivně klesají ceny energie z obnovitelných zdrojů. Cena energie například ze solární energie přitom za posledních 10 let klesla o 82%, jak ukázala aktuálně zveřejněná studie mezinárodní agentury pro obnovitelnou energii IRENA,“ komentuje Magdalena Davis, spolupředsedkyně Zelených. “Dle studie univerzity ze Stanfordu, která analyzovala možnosti 139 zemí světa, včetně Česka, je reálné, aby potřeba energie v ČR v roce 2050 byla plně pokryta obnovitelnými zdroji,” dodala.

Na rizika jaderného projektu upozorňují nejen Zelení, ale i jednotlivá ministerstva. V meziresortním řízení je aktuálně zákon na podporu jaderné energie, který by financování umožnil. “Ministerstva upozorňují, že nárůst cen dopadne zejména na nejchudší domácnosti nebo že riziko předražení celého projektu je v ČR téměř hraničící s jistotou,” uvedl spolupředseda Zelených Michal Berg. “Jedno z ministerstev dokonce velmi logicky upozorňuje na zavádějící tvrzení, že jaderná energetika má schopnost zajistit levné dodávky elektřiny. Pokud by tomu tak bylo, proč bychom museli vůbec zákon o její podpoře přijímat?” dodává.

Zásadní připomínky směřující k riziku předražení zaslalo ministerstvo financí a použilo při tom příklad britské jaderné elektrárny Hinkley Point C:

“Investiční náklady byly v průběhu výstavby zvýšeny o cca 87 mld. Kč. Podobný případ nastal také ve slovenské elektrárně Mochovce, kde investiční náklady narostly dvojnásobně. ČR si musí být tohoto neblahého jevu vědoma a zohlednit rizika možného prodražení výstavby již v zákonné úpravě. Předložený zákon stanovuje realizační cenu velmi obecnou a vágní formou. Riziko opakování příkladů ze zahraničí je tak v ČR téměř hraničící s jistotou.”

Obdobně Ministerstvo životního prostředí předpokládá prodražení projektu:

“Zásadním aspektem je taktéž to, že dle tohoto ustanovení stát plně přenáší ekonomické riziko výstavby jaderných bloků z investora na bedra občanů a podnikatelského sektoru, a to nehledě na možná (a předpokládaná) prodražení těchto projektů.”

Ministerstvo upozorňuje také na sociální dopady toho, že spotřebitelé budou doplácet rozdíl mezi tržní cenou elektrické energie a dražší energií z Dukovan:

“…rozdíl má být doplacen skrze regulovanou složky ceny elektřiny konečnými zákazníky. Jedná se tak o skryté regresivní zdanění, které zvýší ceny elektřiny konečným zákazníkům a dopadne relativně negativněji na příjmově slabé domácnosti, resp. domácnosti ohrožené energetickou chudobou. Jedná se v ČR o nezanedbatelný sociální dopad.”

Obdobné připomínky uplatnilo také Ministerstvo kultury nebo Úřad vlády, který upozorňuje také na nevýhodné konstrukce smluv, které by stát pro podporu energie z Dukovan uzavřel.

“…není dána žádná záruka, že systém ve svém důsledku nezaloží nevypověditelné smlouvy na extrémně dlouhou dobu, které budou v případě rozdílu mezi cenou vyrobené elektřiny na trhu a garantovanou cenou financovány z peněz zákazníků…”