Akce navíc nepomáhají řešení syrského konfliktu, ani snížení počtu uprchlíků mířících Evropy. Podle SZ je třeba vytvořit přechodnou vládu národní jednoty, kde budou zastoupeny také syrské národnostní a náboženské menšiny a která bude všem Syřanům garantovat bezpečnost a základní lidská a demokratická práva.

Zvýšenou aktivitu Ruska v Sýrii je dle SZ třeba chápat v kontextu dlouhodobé snahy o posilování ruské přítomnosti ve východním Středomoří. Logicky navazuje na okupaci Krymu a navazování užších vztahů se zeměmi jako je Kypr, Turecko, Řecko, Egypt a Izrael. Rusko se také snaží vyplnit mocenské vakuum na Blízkém východě a zajistit klíčový vliv na další vývoj v Sýrii. Navíc asertivní zahraniční politika zajišťuje Putinovi jeden z mála zdrojů domácí legitimity.

Ruské aktivity v Sýrii mají ale pro Putina ještě další, méně viditelný cíl. Tím je podrytí současné evropské bezpečnostní a politické struktury. Ruský režim již nyní vynakládá zvýšené úsilí rozdělit a oslabit EU, především skrze podporu anti-bruselských populistických a nacionalistických politických stran a hnutí. Zdánlivý zásah proti Islámskému státu bude chtít Rusko využít k přesvědčení některých členských států, aby akceptovaly stav věcí na Ukrajině a nepodporovaly prodloužení sankcí vůči Rusku, o kterých se bude jednat v lednu 2016.

Pokud Islámský stát nedokázaly významněji oslabit nálety USA a jejich spojenců, ruské nálety nebudou úspěšnější, i kdyby na pozice Islámského státu skutečně útočily. Islámský stát vznikl kvůli rozpadu syrské a irácké společnosti způsobené nespravedlivým rozložením a zneužitím moci v těchto státech. Jedině znovunalezení společenského a politického smíru v Sýrii a Iráku umožní efektivní porážku Islámského státu a dalších extremistických skupin. Rusko by se podle zelených mělo spolu s ostatními členy mezinárodní komunity zasadit o tento smír a nepodporovat autokraty jako je Bašár al-Assad, kteří do zápasu o své politické přežití bez skrupulí stahují celou zemi.