Jan Korytář: Pamatuji si dobře na dobu před rokem 89, na Listopad i roky následující. Jsem už příliš starý, abych šel poslouchat prázdné fráze Ivana Langra, hejtmana nebo kohokoliv z dnešních mocných a u chlebíčků pak marnil čas. Nedává mi smysl poslouchat prázdná slova od lidí, kterých si nevážím. Nevěřil jsem tehdejším komunistům a nevěřím to ani těm současným. Ke svobodě stačí „málo“ – přestat se bát a kalkulovat, zda se vyplatí být s mocnými zadobře, a proto je lepší držet ústa a krok. Dnes, stejně jako před třiceti či více lety.

Josef Šedlbauer: V listopadu 89 jsem toužil po svobodě a na tom se nic nezměnilo. Postavit se za svobodu dnes znamená prosazovat spravedlnost, soucit, férovou veřejnou správu a hlavně odpovědnost za prostředí, ve kterém mají mít šanci na slušný život i naše děti. Nic takového v radniční deklaraci nevidím, proč bych tam tedy chodil.

Pavla Haidlová: Věřila jsem v to, že nastoupí demokracie se všemi svými principy, ale v některých případech jen někdejší funkcionáře nahradili vlivní podnikatelé. Nicméně odvahy lidí, kteří vystoupili z průměrnosti a v dobré víře bojovali za svobodu a demokracii v této zemi, si velmi vážím.

Ondřej Petrovský: Listopad 89 jsem zažil ještě jako velmi mladý, a tak jsem si jeho hlavní přínosy uvědomil až časem. Dnes jsem si jist, že to byla jedna z nejdůležitějších událostí v naší historii a důstojné oslavení si opravdu zaslouží. Nejen že k nám přišla demokracie se všemi výhodami i drobnými chybami, ale zlepšovalo se prakticky vše včetně stavu přírody, ve které žijeme. V prohlášení předloženém na zastupitelstvo vidím ale jen prázdná slova.

Marie Pavlová: Celý svůj dlouhý život jsem velice těžce vnímala bezpráví, násilí  a nesvobodu. Listopad 1989 byl pro mne otevřenou branou do nového života. V nemocnici, kde jsem v té době pracovala, jsem zdvihla ze židlí mimo zajeté koleje mnoho kolegů, organizovala jsem i generální stávku. Porevoluční dění se záhy zvrtlo v dychtění po majetku a po moci s ním spojené. I Liberec se začal, pod novým vedením, propadat do dluhů, morálka a poctivost začaly být vysmívanými pojmy. Je mi z toho smutno, proto nemám zájem slavnostně schvalovat deklaraci, kterou sepsal náměstek pro školství a kulturu .

Jindřich Felcman: V deklaraci je napsáno, že svoboda a občanská práva nejsou nikterak samozřejmá, ale že je musíme trvale ochraňovat. Ani nespočítám, kolikrát už jsem toto klišé slyšel. Budu rád, když namísto takových prázdných deklarací současné vedení města začne toto poselství reálně naplňovat. Například přestane utrácet rekordní částky z rozpočtu města na svou mediální propagaci. Protože jestli dnes svobodu a demokracii něco skutečně ohrožuje, je to právě moc peněz a jejich využití pro manipulaci s veřejným míněním.