Je to vidět čím dál víc. Tzv. pražská kavárna, reprezentovaná v posledních dnech tibetskými vlajkami, v posledních měsících názorovou velkorysostí vůči uprchlíkům, intelektuály typu Tomáše Halíka, topáckým knížetem Karlem a často posilněným hysterickým Kalouskem, to vše doplněno o sci fi zeleného "blázna" Matěje Stropnického, dříve zeleného a dnes těžko říct jak zbarveného, ovšem vždy politicky kalkulujícího Martina Bursíka, je pro ostatní část národa zcela nepochopitelné území. Navíc se zde ke všem těm osůbkám kumulují další politikové, z nichž většina tu charakteristiku, že jsou z jiné planety, splňuje taky.

Pro regiony, v nichž se skutečně musí dělat a řešit tisíce věcí, a kde není čas na žvanění a teatrální věšení čehokoliv včetně vlajek, a kde prezident je pro lidi opravdu prezident, tedy člověk, na kterého se degradačně neřve ani neplive, se stává Praha tak trochu rezervací, ve které si parta bláznů hraje na politiku, stylizuje se do jediných chytrých na této planetě, a kde stupeň morálky odvisí pouze od jimi sdílených hodnot - a všichni ostatní jsou podle nich idioti, kteří nechápou.

Někdo by už měl pražské kavárně říct - možná vám vaši Pražané rozumějí, ale zbytek republiky ani náhodou. Pro nás normální lidi jste trapní šašci, kteří se zviditelňují pro své ego, zatímco právě ta celá republika má úplně jiné starosti, jiné hodnoty a jiné priority. Proto se na vás my odjinud díváme s pohrdáním a je nám vás líto, jak se ztrapňujete čím dál víc.

Ano, pro Bursíky a Kalousky je možná projev hrdinství vystrčit z okna tibetskou vlajku a řvát před kamerami na policisty, kteří dělají jen svou práci při návštěvě jiné hlavy státu, ale pro zbytek národa je dnes hrdinství do této doby porodit dítě, onemocnět nebo být živnostníkem. Což je mimochodem vaše dílo - ty obavy.

Vy chcete tady v klidu a v bezpečí hájit Tibet, což je gesto, které je právě v Praze více než laciné, ale hlavně vám tu za něj nic nehrozí (běžte mávat tibetskou vlajkou do Číny, tedy tam, kde ten protest má smysl), tedy ani tady se nedá o hrdinství mluvit. Levné gesto.

Prezident Zeman pozval čínského prezidenta, a vy jste kolem toho udělali takovou hysterii, jako by to nebyl stejný prezident, s nímž anglická královna jela ve zlatém kočáře, což je jedna z nejvyšších poct království. Naopak hájíte kdejakou lúzu, která v Německu znásilňuje a osahává evropské ženy. Nemáte ty hodnoty nějak pomíchané? Neměli byste bojovat hlavně tam, kde je to nutné, a ne tam, kde je to pohodlné?

Chcete podpořit Tibet? Tak neřvěte tady, ale odjeďte do Číny, a rozbalte ty vlajky tam. Třeba před prezidenstkým palácem. Ne před Pražským Hradem, protože náš prezident Zeman nemá s Tibetem nic společného. Pouze přijal hlavu státu Číny, tak, jak ji přijala britská královna.

Chcete podporovat uprchlíky? Vaši občané ne. Tak jim své stupidní názory nenuťte, sbalte si kufr, a jeďte pomáhat do uprchlických táborů v Řecku, Turecku a kdoví kam ještě. Stopneme si, jak tak dlouho vydržíte, a zda vám ta láska k bližnímu vydrží - i fotograf Jan Šibík na místě změnil názor.

Zkrátka - neřvěte nám tady v Praze, nikdo na to nejsme zvědaví. A pokud jste tak zbabělí, že přímo do Číny se bojíte, a uprchlické tábory vám nevoní, rozjeďte se do hospod po České republice. Nemohu vám ale zaručit, že tam nedostanete po česku přes hubu. Protože pokud někoho vytáčíte, jsme to my mimopražští, tedy normální, lidé, kteří ten váš tyátr, ve světle jiných vážných věcí, které byste měli řešit a neřešíte, nechápou.