Podle průzkumu preferencí se ČSSD pohybuje mírně nad dvaceti procenty, tedy zhruba na stejné úrovni, kolik dostala hlasů v podzimních parlamentních volbách. Ale hnutí ANO vylétlo k 28 procentům. Čím si to vysvětlujete?

Přestože sociální demokracie prodělala těsně po volbách určité turbulence ve vlastních řadách a je v tuto chvíli hlavní vládnoucí stranou, má volební preference stejné jako v době voleb. To není negativní jev. Co se týká hnutí ANO, zafungovalo tu okouzlení z něčeho nového na politické scéně. Jazyk lídra hnutí ANO je trochu jiný než u ostatních představitelů politických stran. Od voleb je krátká doba, aby se ukázalo, zda to, co slibují, lze splnit. Takže hnutí ANO nemělo zatím šanci zklamat důvěru svých příznivců. Jde o počáteční zamilování voličů do nového politického subjektu, který je trošku jiný než ty minulé. Zda ta láska vydrží, bude záležet na budoucích krocích a skutcích a zda ANO dokáže naplnit očekávání voličů.

Je ANO, ač jste s nimi ve vládní koalici, nyní váš hlavní politický konkurent?

Je důležité, že obě strany, které patří do trochu jiného místa politického spektra, dokáží najít společný jazyk a spolupracovat spolu. Pokud tomu tak bude i do budoucna, tak půjde jenom o to, kdo bude první a kdo druhý. To už je ta politická soutěž, soupeření k politice patří. Každá strana je pro sociální demokracii soupeřem a pochopitelně to platí i naopak. Nevidím v tom nic nenormálního, nic co by se vymykalo standardu.

Určitá přestřelka však mezi ČSSD a ANO minulý týden proběhla, a to na nejvyšší úrovni. Premiér Bohuslav Sobotka na ministra financí Andreje Babiše zaútočil ohledně jeho střetu zájmů. S tím, že vlastní Agrofert a jiné firmy. On oponoval, že tomu tak bylo už před volbami, a přesto získal hlasy svých voličů. Jak vidíte vy Babišův střet zájmů?

V tomto případě bych skoro souhlasil s jedním z výroků Miroslava Kalouska o tom, že neuvažovat o střetu zájmů je jako pustit tygra do masny. A teď záleží na tom, zda tygr maso vyžere, nebo se bude chovat tak, jak slibuje. Což samozřejmě ukáže čas. Je ale pochopitelně nestandardní, aby politik, notabene ministr financí, ovládal velmi významné impérium. Jde jen o to, jestli pan Babiš jako tygr v masně podlehne vůni masa, nebo ne.

Velice sledovanou událostí je momentálně dění na Ukrajině. Jaký je váš názor na ně, může dojít k nějaké další eskalaci konfliktu?

Konflikt zpravidla mohou eskalovat politici. Takže záleží na nich. Myslím tím v tomto případě politiky Ukrajiny, Ruska, Evropské unie, USA. Zda zasednou za jednací stůl a budou jednat objektivně s klasickým principem padni komu padni tak, aby nepřilévali olej do ohně. Ale aby ten oheň hasili. Závisí na spoustě faktorů. Jsem přesvědčený, že svět v dnešní době si uvědomuje, že ozbrojený konflikt v takovémto rozsahu by mohl poškodit všechny zúčastněné. Politická schopnost dojednat dohody na základě kompromisů podle mě zvítězí. Vadí mi ale, že zpravodajství toho, co se dělo na Ukrajině, i reakce některých politiků ze Západu nebyly příliš objektivní a nekorespondující se situací.

Svržení demokraticky zvoleného prezidenta, demokraticky jmenované vlády s puškami v ruce - ať už byly na kterékoliv straně - mi nepřipadá jako nějaký vzor demokracie. Právě to byl jeden z faktorů, který mohl vyvolávat negativní pocity nejen v Rusku, ale i v části naší veřejnosti. Vždy a všude by se o věcech mělo informovat objektivně, protože mnoho kroků, které jedna či druhá strana podnikala, by bylo pochopitelnějších. Jsem však přesvědčený o tom, že současný vývoj dává velké šance, aby se horké hlavy zchladily a zvítězilo politické měření sil diplomatickými prostředky.

Co říkáte na připojení Krymu k Rusku?

Dneska je v Kyjevě nelegitimní vláda. Každé její rozhodnutí může být v budoucnu zpochybněno. Na druhé straně vyhlášené referendum na Krymu nebylo zcela v rámci ústavních pořádků. V tuto chvíli by měla být pro všechny směrodatná ta vůle, kterou vyjádřila obrovská většina občanů. Dejme tomu, že to byl jakýsi ústavní faul. Ale podpořila ho většina těch, kterých se to týkalo. Což by mělo být to hlavní.