Poslanci jednali ve středu do noci. Důvodem byly církevní restituce, které se koalici podařilo po horkokrevných debatách odhlasovat půl hodiny po půlnoci. Proto není divu, že zákonodárci byli natolik unavení, že dnes ráno prostě někteří z nich nepřišli do práce.

„Dokud se nedostaví něco málo kolegů, tak nebude možné hlasovat,“ upozornil na malý počet zákonodárců v jednacím sále nejprve předseda poslanců KSČM Pavel Kováčik.

„Máte pravdu, pořád nám tady chybí tři kusy,“ opáčil na to místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD), který v tu chvíli schůzi řídil a chtěl, aby sněmovna hlasovala o změnách v programu. Jenže v sále nebyl dostatečný počet poslanců nutných k tomu, aby sněmovna byla vůbec usnášeníschopná. Ráno, když měla schůze pokračovat, byly dokonce přihlášeny v sále asi jen dvě desítky poslanců.

Následně proto Zaorálek stále „gongoval“ na poslance, kteří postávali v prostorách před sálem, či snídali v přilehlém poslaneckém baru, aby do sálu přišli. „Nemůžeme hlasovat, takže to tady provedem až v 11 hodin. Doufám, že nás tady bude víc,“ složil zbraně po chvíli Zaorálek, když zjistil, že se vyššího počtu zákonodárců do kvóra 67 poslanců prostě nedočká.

Nakonec se ale dočkal, jenže poslanci se ze sálu opět po malé chvilince vytratili.

„Tak kolik nás tady je? To se mění, přítomnost poslanců se mění velmi rychle,“ zahlaholil k tomu Zaorálek (ČSSD), jenž se tak rozhodl, že o změnách programu se bude hlasovat až po interpelacích na členy vlády.

Z kabinetu seděli v lavicích jen Heger a Dobeš

Jak následně ale zjistil, ve vládních lavicích měl v tu chvíli jen ministry Leoše Hegera (TOP 09) a Pavla Dobeše (LIDEM). I to jej vyvedlo z míry. „Koukám, že tady není ani vláda,“ poznamenal proto. Kabinet Petra Nečase si totiž od deseti hodin naplánoval jednání vlády, což se nelíbilo hlavně opozici a tak za sněmovním mikrofonem kvůli tomu protestovala.

Dvacet minut po začátku schůze se sice rozjela interpelace na ministra dopravy, ovšem kvůli téměř prázdnému sálu na návrh komunistického předsedy Vojtěcha Filipa Zaorálek prostě schůzi poté přerušil a to do 11 hodin.

„To vše, co se tady děje, je symbol arogance moci. Přečtěte si názory lidí na webech na aroganci moci ze včerejška. Je to vše ukázka vaší práce. Styďte se! Navrhuji, aby Poslanecká sněmovna byla přerušena do 11 hodin,“ řekl krátce předtím komunista Filip.

Klaus si hlídal, aby členové vlády na interpelace chodili

„Je ostuda, když nejsou na interpelacích členové vlády. Když jsem ale já pobýval v českém Parlamentu, tak si vzpomínám, že jsme tam přijali usnesení, že musí být na interpelacích přítomen alespoň místopředseda vlády, což se pak dodržovalo. Jinak se to jednání také přerušilo, čímž se dosáhlo toho, že na interpelace pak zástupci vlády chodívali,“ prozradil v této souvislosti ParlamentnímListům.cz dnešní europoslanec za KSČM Jaromír Kohlíček. Ten byl poslancem v letech 1998 až 2004.

Podle něj usnesení o přítomnosti alespoň místopředsedy vlády na interpelacích bylo také zčásti dílem nynějšího prezidenta Václava Klause, jenž byl v letech 1998 až 2002 předsedou Poslanecké sněmovny. „On si to Klaus hlídal. Zpětně ho hodnotím slovy, že byl velmi dobrým předsedou sněmovny,“ dodal Kohlíček. Podle něj ale v Evropském parlamentu není stanoveno striktně žádné kvórum, žádný limit na to, kdy může být EP usnášeníschopný. Ale obecně se dá říci, že Parlament EU je usnášeníschopný, pokud je v jednacím sále přítomna třetina všech poslanců europarlamentu z počtu 736.

Jednací řád EP pak tvrdí: „Je-li přítomno méně než čtyřicet poslanců, může předseda rozhodnout, že Parlament není usnášeníschopný. Každé hlasování je platné při jakémkoli počtu hlasujících, pokud předseda na žádost, kterou před začátkem hlasování podá nejméně čtyřicet poslanců, v okamžiku hlasování nekonstatuje, že Parlament není usnášeníschopný.....Pokud hlasování ukáže, že není přítomen dostatečný počet poslanců, zařadí se hlasování na pořad jednání příštího denního zasedání

"Parlament může jednat, rozhodovat o pořadu jednání a schvalovat zápis ze zasedání při jakémkoli počtu přítomných poslanců... Je-li přítomno méně než čtyřicet poslanců, může předseda rozhodnout, že Parlament není usnášeníschopný," dodává pak Jednací řád Evropského parlamentu z července 2012.