Kampaň dvou kandidátů na Hrad, Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga, sílí, stejně jako i různé tlaky a útoky - jak se na to díváte Vy?

„Volbě prezidenta jsme se věnovali již minule. Nemyslím si, že se od té doby zase tolik změnilo. Alespoň já nemám ve zvyku měnit své názory. Rozhodně ne podle toho, zda jsou či nejsou právě populární. Pochopitelně to neplatí v případě, kdy se ukáže, že jsem se zmýlil. Nejsem neomylný. Já ne, přiznávám to bez mučení. Oba kandidáti slíbili pozitivní kampaň. Byl bych velmi potěšen, kdyby svůj slib dodrželi. Ostatně vyšší až vysoký věk obou pánů a tím snad i životní zkušenosti, by měly být alespoň v tomto směru jistou garancí. To, co se vyvádí mimo ně samotné, mne, s veškerou úctou, až tak nezajímá. Jejich cestu za posledních 22 let si musím, jako ostatně každý uvažující, vyhodnotit sám. Není to zrovna lehké, ale možnosti k tomu jsou. Stačí nezapomínat,“ reagoval na dané téma ve svém komentáři pro ParlamentníListy.cz poslanec Jiří Koskuba.

• SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta

Jak zdůraznil, rozhodnutí to určitě snadné není. „Možná i proto jsem upřímně rád, že se již nejedná o volbu nepřímou. Ačkoliv jsem ji jako poslanec nikdy nezažil a je mi to nakonec líto. Budu tuto životní zkušenost postrádat. Protože i mně ta poslední parlamentní volba prezidenta republiky připadala poněkud praštěná. I já jsem nakonec podlehl a uvěřil všemu tomu, co jsem díky médiím viděl, slyšel a četl. Jaká tam však byla skutečná atmosféra, jaké tlaky, ovlivňování, kšefty - to se zřejmě již nikdy nedozvím. Nyní to probíhá veřejněji, díky bohu. Ale voliči si musí uvědomit, že tentokrát jsou všechny pravdy i nepravdy mířeny přímo na ně. Ty otevřené, i ty skryté, zištné i naivní, povedené i ty veskrze tupé. Mohou se při svém rozhodování nechat ovlivnit tzv. osobnostmi. Mnohé vždy tak rády v podobných situacích přispěchají se svou radou. Je to snadné a mnohdy laciné, přitom populární. A hlavně - nenesou za to žádnou zodpovědnost. Dokonce se ani nikdo nestará o to, jak se ty jejich knížecí rady v průběhu posledních 22 let měnily. Mnohdy, s veškerou úctou, i v duchu osvědčené zásady „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Místo poslanců a senátorů jsou nyní ovlivňováni, až dokonce přímo oblbováni voliči samotní. Je čistě na nich, jak druhé kolo volby dopadne. Nebude to však už na koho svést,“ varuje Koskuba.

Ať lidé, touží-li se vyjádřit, hovoří o tom, co lidé potřebují, ne jen o tom, co chtějí

Nerad by prý tak komukoli křivdil. „Ale kdokoli se rozhodne mluvit k lidu, ať už politik, novinář, expert či celebrita, měl by si dobře rozmyslet, má-li vůbec co říci. A má-li, nechť, prosím, říká jen to, co lidé slyšet potřebují. Ne to, co chtějí. Ono to totiž mnohdy není totožné. Na druhé straně uznávám, že pro politika tolik potřebnou oblíbenost lze získat hlavně tím, že říká jen to, co lidé chtějí slyšet. Já ale tohle nemám rád. A to nakonec zřejmě ovlivní i mé konečné osobní rozhodnutí při volbě hlavy státu. Již jsem to naznačil posledně. Za srovnávací měřítko prostě beru posledních 22 let. Přes velké výhrady mi pak z dvou pánů vychází jen jeden. Ačkoliv mám důvody vážit si jich obou. Dokázali totiž více, než já. A nejen já. Nicméně jeden z nich uměl říkat i dělat věci, které populární nebyly. Tím udělal i mnohé chyby. Ale alespoň konal. Dokonce si sám vybral a vyzdvihl svého nástupce na post vrchního stranického velitele, který mu pak podříznul krk. Těžko mu však odpouštím, že dlouho zanevřel na celou svou armádu. Obyčejný věrný a dál bojující voják si to rozhodně nezasloužil. Takovým jsem zůstal ostatně i já,“ připomněl dál Koskuba.

Podle něj se druhý z pánů, jak z prvního kola vidno, tolik oblíbený nejen po hospodách, z tohoto pohledu spíše jenom „veze“. Tu s tím, tu s oním.

„Jakoby v duchu hesla lidovců buďme při tom. Dokonce nyní takřka po celých sedm let ve vládách. Kdy ta poslední je mezi lidem tou nejneoblíbenější vůbec. Což zapomínáme, že i on v rámci současné trapné povšechně poslepované ušmudlané koalice vždy nehlasoval, jak mu nařídili? Jak bylo pro její přežití třeba? Lidé mu to zřejmě jako jedinému z českých politiků promíjejí. Proč? Jak já mu v tomto závidím. Je zvláštní, že jinak všichni politici, jako jeden muž či žena, jsou pro veřejnost a hlavně média lumpové, zloději, gauneři. Pro ně prostě platí kolektivní vina. Není to fér. Ne jenom proto, že to jaksi neplatí právě jedině u pana ministra zahraničí. Ten dokonce uměl tu únavnou poslední mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny k nedůvěře vlády tento čtvrtek teatrálně opustit. Jistě, je to fakt už nuda. Ale on odešel údajně na protest proti amnestii prezidenta republiky. Ne kvůli přípravě na prezidentský TV duel. Škoda, že tento svůj nový názor na amnestii získal až po děsivě negativní reakci veřejnosti. Dokonce až po reakci vedení jeho vlastní strany. Nejdříve nic kritizovat nechtěl. Je mi líto, ale nejen proto ani z něj nelze sejmout angažmá právě v této vládě. Ani ze zrodu a následných aktivit vládní TOP 09. Včetně hrozícího prolomení Benešových dekretů u církevních restitucí. A skončí to jenom u církví? Nebo budeme vracet i další majetky v pohraničí?“ ptá se dále Koskuba.

Další komentáře uplynulých týdnů čtěte ZDE

„U nás, neurozených, se kupodivu nikdy netoleruje pravidlo: kdo uteče, vyhraje. U aristokrata snad už vůbec ne. To kníže Karel Filip ze Schwarzenberga z bitvy u Lipska proti Napoleonovi před 200 lety v říjnu 1813 taky nezdrhnul. On ji naopak vyhrál. I tenkrát to chtělo odvahu. Škoda, že některé tradice se pošlapávájí,“ shrnul první téma pro ParlamentníListy.cz poslanec ČSSD.

Kubera: Pro mě prezidentské volby skončily

Jak přiznal ParlamentnímListům.cz senátor Jaroslav Kubera, pro něj skončily volby hlavy státu po prvním kole - v okamžiku, kdy vypadl kandidát ODS Přemysl Sobotka.

"Naštval mě v rámci pokračující kampaně například Miloš Zeman svými nesmyslnými výroky na adresu Senátu. Skoro se divím, že je nějakým způsobem neuvedl na pravou míru tak zkušený moderátor, jakým je Václav Moravec (právě v jeho pořadu tyto výroky zazněly). Ale když bych se hlouběji zamyslel, našel bych výrok, který mě nazvedl ze židle i u Karla Schwarzenberga. Jisté je jedno - ať už vypadne kterýkoli z těchto kandidátů, svého nově zvoleného prezidenta si budu v každém případě vážit," uvedl senátor. Pozastavil se však nad tím, jak přímá volba prezidenta postavila Čechy proti sobě ve dva nesmiřitelné tábory.

"Dokonce už znám případy ze svého okolí, kdy spolu léta chodili dva podnikatelé hrát tenis, ale teď už asi nebudou, každý z nich totiž chce na Hradě jiného prezidenta, a to z nich udělalo nepřátele. Nechápu to, v USA žijou spolu v jedné rodině příznivci Obamy i republikánů - mnohdy jako manželé a problémy jim to nedělá. U nás tak nějak asi neumíme mít jiný názor a toho druhého, co ho nesdílí, za to nepřestat mít rád či si ho vážit anebo s ním alespoň nějak vycházet," pokračoval v komentáři týdne Jaroslav Kubera.

Jaká překvapení přinese ještě veřejnosti amnestie?

V tomto týdnu se objevila další zajímavá jména v souvislosti s amnestií: Pitr, Srba, Provod... Budou občany ještě čekat další podobná překvapení?

„To samozřejmě vyloučit nelze, amnestie je očividně zpackaná. A to je ještě ta lepší varianta. Přiznejme si však, že čím dál více smrdí jasnou účelovostí. To je naprosto otřesné zjištění! Nerad bych však byl obviněn z jakékoliv nenávisti, rozdmýchávání vášní, či dokonce účelové kampaně proti hlavě mé vlastní země. Ale tak to prostě je. Je pochopitelné, že snad nikdo si naivně nepředstavoval, jak po nocích pan prezident, přes jeho známou pracovitost, sám a jediný sepisuje takto rozsáhlý materiál. Lhostejno jakým způsobem nabytým plnícím perem. Že se kolem toho nemotali jeho poradci. Včetně zástupců ministerstva spravedlnosti, ne-li pana ministra samotného. A že pan premiér již klesl tak hluboko, aby bez jakékoliv znalosti dopadů podepsal cokoliv, co mu z Hradu přinesou. Naopak spekuluji, že poradci-kmotříčci dobře věděli, o co jde?“ konstatoval Koskuba.

O dámě, která je "vskutku splachovací"

Poukázal pak na to, že ve vládě je jistá dáma, u které by ho výše uvedené jednání vůbec nepřekvapilo. „Je prostě vskutku tak splachovací, že již sám váhám, zaslouží-li si za své jednání opovržení nebo obdiv. Něco podobného jsem totiž ještě neviděl. Ale u ostatních, byť politických soupeřů, přece jenom až zase takovou bezzásadovost, tupou oddanost či naivitu nepředpokládám. Proto si myslím, že ačkoliv jsme v rámci povinností opozice promarnili již popáté celý den ve sněmovně snahou o svržení vlády, že to nebyl zcela neodůvodněný krok a ztracený čas. A že si za to nezasloužíme obvyklý posměch. Už proto, že přes všechny vyslovené trapné řeči obhájců z povinnosti a tanečky je zřejmé, že amnestie ve svém důsledku je naprostým výsměchem morálce, spravedlnosti, rovnosti občanů této země. Někdo to oficiálně na půdě sněmovny pojmenovat musel, pana prezidenta totiž popohnat k zodpovědnosti nejde. Nikoliv jenom proto, že si nějakou chybu jako pan bezchybný vůbec odmítá připustit. Dokonce jej nelze ani povolat do sněmovny a požádat o vysvětlení. Musel by chtít přijít jedině on sám. Bohužel, zřejmě mu za to nestojíme. My tady v parlamentu, ani lidé venku. Dokonce nelze ani izolovaně hlasovat o odvolání pana premiéra či pana ministra spravedlnosti. Proto marný pokus o svržení vlády jako celku,“ uvedl dále Jiří Koskuba ve svém pravidelném komentáři.