V pražské Mostecké ulici se před budovou velvyslanectví Republiky Srbsko v mrazivém počasí sešly desítky lidí a zapalovaly svíčky za oběti, které zabily bomby NATO. Vystoupení řečníků moderoval předseda zmíněného sdružení Václav Dvořák. Mezi řečníky byl kromě poslance Foldyny a místopředsedy pražských Zemanovců Höniga také polský aktivista Marek Skawiński.
„Před čtrnácti lety jsme se tu touto dobou spontánně sešli, někteří plakali. Nebyl to ale pláč ze strachu, byl to pláč z naštvání. Nikdo jsme nechtěli věřit tomu, že se může stát něco takového téměř v 21. století. Nějaké politické rozhovory v Rambouillet, to byla přece jen taková hra. Slobodan Milošević před soudem v Haagu, to byla také jen taková hra,“ vzpomínal Jaroslav Foldyna.
Umíraly i děti, to se nedá odpustit
„24. 3. 1999 dopadly bomby a rakety na civilizovanou zemi uprostřed Evropy, půl miliardy lidí ze států sdružených v NATO začalo bombardovat desetimilionový kulturní národ. Asi ho chtěli zatlačit do země,“ uvedl poslanec s pohnutým hlasem.
Tragické na tom podle Foldyny bylo, že tehdejší představitelé říkali: nebojte se, je to jen taková politická záležitost. „Ale copak ty děti, které umíraly, to se dá odpustit? Dneska by bylo Milici Rakić sedmnáct let, kdyby ji nezabila kazetová bomba vyrobená v USA. Mluvčí NATO Jamie Shea na to tehdy říkal, že je to jen taková kolaterální chyba, tak doufám, že až ho budou smažit v pekle, řeknou mu, že vyšší teplota je jen chyba u teploměru,“ řekl dále.
Už se smaží v pekle…
Zmínil ale i exprezidenta Havla. „Někteří už se v pekle smaží, třeba ti, co říkali, že to je pouze humanitární bombardování. Pro někoho možná, protože asi neměl rodinu a děti. Pro toho, koho nezajímají obyčejní lidé to možná humanitární je, ale pro nás to bylo něco hrozného,“ narážel na postoje tehdejšího českého prezidenta Václava Havla.
„Vzpomínáme na bombardování země, která se ničeho nedopustila. A na tom trvám! Ničeho se nedopustila. Umírali lidé ve městech, umírali lidé v jednu hodinu na trhu. Ničili mosty, ty krásné věci, jak psal Ivo Andrić. V Novém Sadu byly ty krásné nové mosty shozeny do Dunaje. Je mi z toho špatně,“ uzavřel pod vlajícími srbskými vlajkami svou řeč Jaroslav Foldyna.
Místopředseda pražské krajské organizace SPOZ Vladimír Hönig zmínil, jak o situaci referovala média. „V tehdejší době jsem byl zkreslován manipulacemi tehdejších médií. Šířily se tu různé informace o genocidě na Albáncích a tak dále, ale kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Taková mediální masáž tu byla i v případě Iráku a lží okolo zbraní hromadného ničení. Nakonec to dopadlo pouze tak, že se tam zajistily ropné vrty a žádné sklady zbraní se nenašly,“ konstatoval.
Byla to propaganda jako za Hitlera
„Dnes se nad tou mediální masáží spíš usmíváme. Měli bychom si z toho ale vzít nějaké ponaučení. Naši představitelé nám přece nebudou diktovat, s kým se máme a nemáme přátelit. Vystřídalo se tu mnoho režimů a vždycky nám říkali, s kým se nemáme bavit a koho máme uznávat. Podívejme se ale třeba na týdeníky z druhé světové války, kde si dnes říkáme, jak mohli být lidé krmeni takovými nesmysly. Stejně tak různé týdeníky z padesátých let. Pro dnešní generace je to jen úsměvné, nikdo tomu nevěří,“ vzpomínal Hönig na historické propagandistické pořady.
A stejně tak podle něho bude úsměvné pro následující generace to, čím jsme byli krmeni my v době, kdy se bombardovala Jugoslávie.
„Jestliže Václav Havel hovořil o humanitárním bombardování, tak co je na bombardování humanitárního? Jestliže ministr zahraničí Karel Schwarzenberg uznal Kosovo, je to kudla do zad našim přátelům, se kterými máme mnohaleté přátelské vztahy,“ dodal Vladimír Hönig.
- Další reportáže ČTĚTE ZDE
Celou řadu účastníků demonstrace následně ve své kanceláři přijala a pohostila velvyslankyně srbské republiky v Praze Maja Mitrović.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka