Jiří Rusnok vstupuje do dnešního dne s podporou ČSSD, KSČM a VV. Dá se čekat, že získá důvěru? Co by se muselo stát?

Zázrak. Nebo Ištvan. Nebo rozum. Nebo slib velvyslanectví v Nairobi. Co chcete. Podle mého to bude o dva hlasy. Jeden je málo. Chce to pojistku. Miloš Zeman měl vždy v rukávě žolíka, o kterém nikdo nevěděl. Ale ono je to jedno….

ČSSD podpoří jednotně Rusnokovu vládu…

Jednotně? Ne. Pod sjednoceným tlakem svých hejtmanů, krajských výborů. Poslanci jsou každý odněkud, o jejich existenci rozhodují krajské výbory. Jen Sobotka je z Lidového domu.

Je to ponížení pro předsedu Sobotku? Jak si máme vysvětlit to, že "nedělal problémy" a nestaví se proti vyslovení důvěry?

Sobotka se pokusil o převrat. A ten nevyšel. Protože on neměl ani žolíka, ani plán B. Blufoval. Zastrašoval autoritou. A ukázalo se, že autoritu nemá. Nakonec měl v zásadě dvě možnosti. Změnit názor a přežít, nebo odejít z čela strany. Ihned. Zvolil kompromis – tedy pomalejší variantu. Změnil názor několikrát za sebou a nakonec ze sebe udělal demokrata. Všichni ale vědí, že byl poražen. Jen je jim blbé to říkat nahlas.

Sobotka měl a mohl vědět, že druhým mocenským centrem je Asociace krajů, kde se vládne, zatímco ve sněmovně se jenom kecá. On odejde, respektive bude odejit tak jako tak, ale ne úplně poražen. Dostane příležitost a čas přemýšlet. „Modernizační“ skupina Sobotka, Špidla, Dienstbier, Oto Novotný, Lukáš Jelínek, Pehe, Uhl a hejno zelených či nazelenalých dneškem skončila.

Fakticky to bylo dokonání toho, co mohl inteligentní předseda strany očekávat po dvojím standing ovation pro Miloše na sjezdu ČSSD v Ostravě. Ozelenění sociální demokracie se nekoná. Liberalizace v blairovském duchu také ne. Že třetí cesta nikam nevede a sociální demokracie nesmí být slepým střevem liberálních pravicových stran, ví Evropa už dlouho. Sociální demokracie v Česku zůstala levicovou a sociální. Nestala se liberální demokracií. To je dobře. Dnes je faktické vedení strany sjednocené ideou široké levicové koalice – od konzervativní SPOZ, přes nejsilnější ČSSD, až po ty krajní levicové proudy KSČM, které ještě nezesenilněly a nezabarikádovaly se ve stalinistických poučkách.