Prvnímu přímo zvolenému českému prezidentovi Miloši Zemanovi se v tomto týdnu naplní úvodních sto dnů ve funkci hlavy státu. „Myslím, že se Miloš Zeman snažil trochu ohmatávat, kam až jeho moc může sahat. Zjistil, jaké možné možnosti má, ale zároveň asi i pochopil, že vzhledem k prezidentským pravomocem si nemůže moc diktovat. Takže očekávám, že bude testovat dál,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Josef Mlejnek, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Od nástupu do funkce je však na Miloši Zemanovi patrné, že chce mít dobré vztahy s politickými stranami, protože si je dobře vědom toho, že pouze ze své funkce toho moc nesvede. „Snaží se mít blízko k sociální demokracii, teď byl na sjezdu KDU-ČSL. Vypadá to, že míří na horizont po příštích parlamentních volbách a že se snaží, pokud to jde, ve spektru od středu doleva, získat v těchto politických stranách co nejlepší pozici,“ domnívá se Josef Mlejnek.
Zeman ani na Vysočině na chuť moci zapomenout nemohl
Je evidentní, že moc, kterou mu dává prezidentský úřad, Miloši Zemanovi chutná. „Já si myslím, že mu moc vždy trošku chutnala. Angažoval se už i před rokem 1989 ve speciálních kruzích a bylo na něm opravdu vidět, jak je rád, když je středem pozornosti. Pamatuji si na některá setkání z té doby. Zcela jistě se nemohlo stát ani při jeho dlouhodobém odpočinku na Vysočině, že by na tyto své pocity a touhy zapomněl,“ říká pro ParlamentníListy.cz psycholog Petr Beroušek.
Miloš Zeman je podle psychologa docela klasický případ generace politiků, kteří do politiky jdou s tím, že přece jen pahorek domýšlivosti nebo zbožného přání být významným a důležitým je u nich prostě prioritní. „Je otázka, do jaké míry bude mít jeho angažování v dříve nedotknutelných strukturách, jako je sněmovna, větší efekt. V současné době spíš dává o sobě vědět trochu ve stylu 'Jsem tady a nebudu jen pasivně všechno podepisovat a neprojevovat se',“ podotýká Petr Beroušek.
Úlet ve Svatováclavské kapli a se jmenováním profesora
V úvodních měsících prezidentování šlápl Miloš Zeman alespoň dvakrát vedle. „Jsou tam nejméně dva excesy. Jednak ve Svatováclavské kapli při odemykání korunovačních klenotů, jednak při sporu o Martina Putnu. To působilo velice negativně, poněvadž prezident to jmenování může zpochybnit jedině tehdy, když zjistí, že v tom procesu něco nehraje, že se tam stala nějaká chyba, ale ne podle toho, jak si myslí, že má společnost vnímat profesora, což bylo úplně mimo,“ tvrdí politolog Josef Mlejnek.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník