TOP 09 sama sebe označuje za konzervativní a pravicovou stranu, podle Hampla však není ani jedno, ani druhé. Podle Hampla dnes panuje zmatení pojmů. Líbí se mu definice pravice Romana Jocha: Pravicová vláda je taková, která usiluje o zmenšení role státu v ekonomice, snižuje daně a dává pracujícím lidem větší prostor; a má úctu k tradičním hodnotám a morálce.

Nečasova vláda zdiskreditovala pojem „pravice“. Lépe ho už nepoužívat

„TOP 09 je strana, která zvyšuje všechny možné daně, které může. Zvyšuje všechny regulace, které může. Pokud jde o tradiční hodnoty, tak ty také nepodporuje. Pokud tedy za tradiční hodnoty nepovažuje nahaté homosexuály tancující na ulici. TOP 09 dobře splňuje definici toho, co se nazývá moderní levicí typu Tonyho Blaira či Billa Clintona. Jde tedy o levicovou politiku, ovšem radikálně oddělenou od chudých voličů nízkých vrstev, která se zaměřuje na dobře placené lidi ve státní správě, intelektuály, manažery korporací. To jsou dnes lidé, kteří volí Obamu a kteří volí TOP 09,“ říká Hampl.

Podle něho Nečasova vláda zdiskreditovala značku pravice jako takovou, protože pak to vypadá, že pravice má být jenom pro bohaté, což tak vůbec být nemá. „TOP 09 je jednoznačně pro boháče. Všechna opatření vlády jsou taková, aby daně platili hlavně chudí lidé a aby dotace dostali hlavně bohatí. Nečasova vláda nezdiskreditovala jenom ODS, ale pravici jako takovou. To, co se zde děje, diskredituje pravici.“

Podle Hampla díky tomuto poškození pojmu „pravice“ je lépe se ho při prezentaci programu a případné nové strany vyhnout: „Já se přiznám, že kdybych dnes vedl volební kampaň, tak bych nepoužíval slovo pravice.“

Hájit zájmy střední třídy – pracujících

Hampl každopádně míní, že zde je prostor pro pravicovou stranu, která si tak ale nebude říkat, která bude hájit zájmy střední třídy, nižší střední třídy a těch, kteří pracují. Těch, kteří nechtějí dotovat lidi zneužívající sociální dávky, ani boháče zneužívající státní dotace a granty – od podnikatelů přisátých k dotacím po různé „umělce“ či pseudovědce.

„Je otázka, co definujeme jako střední stav. Mně se moc líbí definice sociologa Charlese Murrayho, která říká, že součástí středního stavu je ten, kdo je ještě schopen se uživit bez sociálních dávek. V českém prostředí to jsou lidé, kteří chodí do práce, jsou sice mizerně placeni, ale nějak vyžijí, dostávají možná nějaký malý státní příspěvek typu pastelkovného, ale kdyby to nedostali, tak by přežili a nejsou na tom závislí. Někteří lidé střední třídy volili ODS, ale teď neví, koho mají volit. Část volila sociální demokracii, i když ČSSD se k nim chová hnusně a dělá všechno proti jejich zájmům. Čili tady vidím prostor pro novou silnou populistickou stranu, která se nebude nazývat pravicí, a která bude spjata s obyčejnými lidmi, kteří pracují a kteří pracují i rukama. Strana pro lidi, kteří nevydělávají na fondech EU, na státních dotacích na biopaliva, fotovoltaiku a kteří chtějí normálně žít, vychovávat děti, chodit do práce a žít normální a nezávislý život a kteří vědí, že jejich děti nikdy nebudou mít šanci dělat evropského komisaře,“ říká Hampl.

Obrodě škodí ODS a roztříštěnost

Pro vznik takové strany je ale žábou na prameni ODS: „Pokud chce Petr Nečas něco udělat pro záchranu české pravice, tak by měl k 30. prosinci rozpustit ODS. Když je firma nad krachem a uměle se udržuje, tak jenom váže zdroje, cpou se do toho peníze, ti lidé by ale mohli dělat někde jinde a nabízet lepší produkty pod lepší značkou. To je podobné, jako s těmi jižními státy v EU, kdy se neustále odkládá jejich krach, který je ale nevyhnutelný. Čili skomírající ODS nyní stále váže část voličů, je tam několik zajímavých politiků typu Kubery či Fajmona, které mají lidé rádi, ale kterým ODS spíše škodí. Pro českou pravici by tedy bylo nejlepší, kdyby se ODS rozpustila. Ono se to nestane. Ona bude pár let skomírat a bude blokovat záchranu pravice.“

Další problém pro silnou pravicovou stranu Hampl vidí v tom, že česká pravice je osobnostně silně roztříštěna: „Já jsem z toho smutný. Je tu spousta zajímavých lidí, kteří jsou šikovní, ale je to v deseti různých subjektech, které vystupují proti sobě. Chybí tu někdo, jako byl Václav Klaus, kdo by to všechno dokázal sjednotit. Takovou osobnost tu nemáme."